Svět spadnul do nejistoty. Jaderné smlouvy exspirovaly, jaderný konflikt hrozí víc než kdy dřív

Smlouva New START, která vstoupila v platnost v únoru 2011, omezovala obě země na maximálně 1 550 rozmístěných jaderných hlavic a 700 nasazených nosičů, včetně mezikontinentálních střel a těžkých bombardérů. Přestože byla dohoda v roce 2021 prodloužena o pět let, stávající politická situace a narušené vztahy mezi Moskvou a Washingtonem zabránily dojednání jakéhokoli nového rámce, který by stávající stropy zachoval.

Prezident Donald Trump se k zániku smlouvy vyjadřuje s klidem. Pro deník New York Times uvedl, že pokud smlouva vyprší, prostě vyprší, a on hodlá vyjednat „lepší dohodu“. Trumpova administrativa dlouhodobě kritizuje fakt, že stávající limity se nevztahují na Čínu. Peking totiž svůj jaderný arzenál rapidně rozšiřuje a podle odhadů Pentagonu by mohl do roku 2035 disponovat až 1 500 jadernými hlavicemi.

Ministr zahraničí Marco Rubio potvrdil, že Spojené státy nehodlají jednostranně dodržovat limity staré smlouvy bez zapojení Číny. Podle něj je v 21. století nemožné hovořit o skutečné kontrole zbrojení, pokud jedna z rostoucích jaderných mocností stojí mimo systém. Čína však jakékoli návrhy na trilaterální jednání o omezení svého arzenálu soustavně odmítá, a to jak veřejně, tak v soukromých diplomatických kanálech.

Ruské ministerstvo zahraničí označilo přístup Washingtonu za chybný a politováníhodný. Moskva tvrdí, že její návrhy na zachování limitů zůstaly bez odpovědi, a v současné situaci se již necítí být vázána žádnými závazky či symetrickými prohlášeními. Rusko dalo jasně najevo, že je nyní v principu svobodné volit své další kroky při rozvoji strategických sil, což v praxi znamená možnost rychlého navýšení počtu hlavic na stávajících nosičích.

Mnozí bezpečnostní experti se domnívají, že nechat New START zaniknout bez náhrady není v národním zájmu USA. Paul Dean, bývalý náměstek ministra zahraničí, upozorňuje, že Amerika nic nezíská z neefektivních závodů ve zbrojení ani ze ztráty předvídatelnosti a transparentnosti ruského jaderného programu. Bez vzájemných inspekcí a datových výměn se zvyšuje riziko chybných kalkulací založených na nedostatku informací.

Naopak zastánci tvrdší linie argumentují, že Spojené státy musí ukázat odhodlání k posílení svého arzenálu, aby uklidnily spojence. Pokud by USA nadále vykazovaly zdrženlivost v době, kdy Rusko i Čína zbrojí, mohly by se země jako Japonsko nebo Jižní Korea cítit nuceny vyvinout vlastní jaderné programy. Jaderné odstrašení je podle nich důležitější než samotná existence mezinárodních smluv, které druhá strana stejně obchází.

Bývalá hlavní vyjednavačka smlouvy Rose Gottemoellerová však varuje, že Rusko je na okamžité navýšení počtu hlavic připraveno mnohem lépe než Spojené státy. Moskva disponuje aktivními výrobními linkami na hlavice i komponenty raketových systémů, které jí umožňují rychlou expanzi. Spojené státy by naopak potřebovaly čas na plánování a úpravu svých ponorek a bombardérů, aby se vrátily ke stavu před omezeními.

Gottemoellerová navrhovala dočasné roční prodloužení limitů, které by Trumpovi poskytlo čas na přípravu komplexnější strategie proti Číně. Tento odklad by Spojeným státům umožnil zorganizovat vlastní průmyslové kapacity a zároveň by představoval snadné diplomatické vítězství. Trumpova administrativa se však zatím k žádnému dočasnému moratoriu nezavázala a chce si ponechat volné ruce pro vlastní časový plán.

V pozadí sporu stojí také zpráva strategické komise z roku 2023, která varovala, že americké jaderné síly musí nově počítat s možností kombinované agrese ze strany Ruska a Číny. Strategie USA se již nemůže dívat na čínskou jadernou hrozbu jako na druhořadý problém. Tato změna v uvažování vede k tlaku na zvýšení počtu rozmístěných zbraní, aby Washington dokázal odstrašit oba soupeře současně.

I když v posledním roce proběhlo několik neformálních diskusí mezi USA a Čínou o strategické stabilitě, Peking se stále vyhýbá jakýmkoli pevným závazkům. Někteří analytici se domnívají, že Čína si začíná uvědomovat rizika světa bez pravidel, ale zatím nevidí důvod, proč by měla dobrovolně zastavit svůj růst v momentě, kdy se rusko-americký kontrolní režim rozpadá.

Zánik smlouvy New START tak může být počátkem éry nekontrolovaného trojstranného soupeření. Daryl Kimball z Asociace pro kontrolu zbrojení varuje, že se můžeme dočkat nebezpečných závodů, které budou pro všechny zúčastněné extrémně nákladné. Pokud se nepodaří najít aspoň minimální shodu na transparentnosti, čeká svět období nejistoty, které historie jaderného věku nepamatuje.