Trump a hrozba opakování Mnichova. Evropou rezonují obavy

Předání rozsáhlých opevněných linií expanzivnímu sousedovi, který je odhodlán zničit váš stát, bývá špatný nápad. S odkazem na postoupení československých Sudet nacistickému Německu v roce 1938 to napsal server Politico. Evropské země mají obavy, že pokud americký prezident Trump donutí Ukrajince k územním ústupkům, může být schopnost Kyjeva odolávat ruskému tlaku kompletně zničena. 

Zdůraznil to například český zmocněnec vlády pro obnovu Ukrajiny Tomáš Kopečný. „Je zásadní, aby se Evropa nedopustila dalšího mnichovského nebo jaltského momentu,“ uvedl. Odkázal se tak nejen na Mnichovskou dohodu z roku 1938, ale také na konferenci z Jalty roku 1945, kdy západní mocnosti povolily Josifu Stalinovi obsazení střední a východní Evropy, což eventuálně vedlo k vytvoření sovětského mocenského bloku a komunistické diktatury v těchto zemích. 

Ukrajinský prezident Zelenskyj nadále jednoznačně odmítá postoupení Donbasu, tedy Doněcké a Luhanské oblasti, Ruské federaci. S bilaterálním jednáním s Vladimirem Putinem ale souhlasí bezpodmínečné. „Donbas neopustíme. To nemůžeme udělat. Donbas je pro Rusy odrazovým můstkem pro budoucí novou ofenzivu,“ upozornil ukrajinský lídr.

Institut pro studium války (ISW) varoval, že Ruskové požadují území, které Ukrajina za posledních jedenáct let přebudovala v obranou linii se silně opevněnými městy, a které slouží jako páteř její obrany. „Ukrajina strávila posledních 11 let investováním času, peněz a úsilí do posilování pevnostního pásu a budování významné obranné průmyslové a obranné infrastruktury v těchto městech a jejich okolí,“ upřesnil ISW.

Pokud území, jež Rusko chce, skutečně padne do rukou Kremlu, Ukrajina bude muset začít nanovo. Tentokrát se ale obranná linie nepotáhne skrze kopce, lesy a podél řek, nýbrž přes rovinatý a otevřený terén Charkovské a Dněpropetrovské oblasti. „Pokud dnes opustíme Donbas, naše opevnění, náš terén, výšiny, které ovládáme, jasně otevřeme předmostí pro přípravu ofenzívy Rusů,“ varoval Zelenskyj. 

Úplně stejně jako Ukrajina i Československo strávilo dlouhé roky budováním linie tisíců pevností a bunkrů v zalesněné a hornaté oblasti Sudet. Oblast tehdy chránila velice dobře vybavená a moderní československá armáda o síle 1,2 milionu mužů. Jenže Německo tuto oblast obsadilo bez jediného výstřelu a v březnu 1939 už anektovalo celé bezbranné Československo. 

Oproti roku 1938 ale existuje jeden velmi důležitý rozdíl. Do Mnichova totiž byli pozváni pouze lídři Itálie, Velké Británie a Francie, zatímco Trump ve Washingtonu přijal nejen sedm evropských lídrů, ale také Zelenského. Žádné „o nás bez nás“ se tedy nekoná a Kyjev je aktivním účastníkem jednání o možných mírových jednáních s Ruskem. „Takhle to v Mnichově a Jaltě nevypadalo,“ podotkl Kopečný. 

Historické paralely s Mnichovem 1938 nebo Jaltou 1945 zní varovně, zejména pokud by americký prezident začal tlačit na územní ústupky výměnou za rychlý mír. Trump se sice prezentuje jako zprostředkovatel, který může přivést Putina a Zelenského k jednacímu stolu, avšak jeho neochota upřesnit podobu amerických garancí, stejně jako tendence vyjednávat mimo zavedené bezpečnostní struktury, vyvolávají v Evropě i na Ukrajině značnou skepsi. Zvlášť když víme, že území, o něž Rusko usiluje, tvoří klíčový pilíř ukrajinské obrany.

Na rozdíl od roku 1938 však tentokrát Kyjev u jednacího stolu sedí. Prezident Zelenskyj aktivně vystupuje proti jakýmkoli územním ústupkům a odmítá scénář, v němž by Donbas padl bez boje. Přesto zůstává otázkou, zda je Trump ochoten respektovat ukrajinské červené linie, nebo zda se přikloní ke „dohodě za každou cenu“. Vzhledem k jeho dosavadnímu přístupu k Rusku i jeho proměnlivosti v klíčových otázkách je na místě opatrnost. Jak ukazuje historie, i jednání za účasti všech stran může skončit tragicky, pokud jedna z nich sleduje pouze vlastní strategický zisk.