Trumpova cesta k Nobelově ceně: Opravdu ukončil už šest válek?

Tato tvrzení je ale potřeba brát s jistou rezervou, uvádí CNN. Každý americký prezident sice řeší mezinárodní krize, nicméně Trumpova administrativa má ve zvyku i ty nejmenší pokroky prezentovat jako velká vítězství. I když se mu podařilo zmírnit napětí v některých oblastech, často jde spíše o křehká příměří než o skutečné a trvalé mírové dohody. Příkladem může být jeho neúspěšné vyjednávání s Hamásem.

Jako sporné se jeví například Trumpova tvrzení o dohodách s Izraelem a Íránem. Ačkoli mezi oběma zeměmi platí neoficiální klid zbraní, nic nenasvědčuje tomu, že by se tento letitý konflikt, který trvá už od íránské islámské revoluce v roce 1979, blížil svému konečnému řešení. Mezi jeho nezdary se řadí i snaha o mír se Severní Koreou, kde Kim Čong-un sice jednal, ale ve skutečnosti pouze rozšířil svůj jaderný arzenál.

Mnozí Trumpovu zahraniční politiku kritizují za to, že se soustředí hlavně na rychlé a mediálně atraktivní výsledky, které může hned prodat jako „vítězství“. Tyto postupy se podobají marketingu, kdy podnikatel propaguje svůj produkt, aniž by se staral o jeho dlouhodobou udržitelnost. Proto se odborníci ptají, zda má Trump skutečně zájem řešit příčiny konfliktů, nebo mu jde jen o politické body.

 Jedním z posledních a největších úspěchů je mírová dohoda mezi Arménií a Ázerbájdžánem, kterou lídři obou zemí podepsali v Bílém domě. Smlouva zavazuje tyto bývalé sovětské republiky, aby si navzájem uznaly hranice a zřekly se násilí. Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev dohodu označil za „zázrak“ a pochválil Trumpovo vedení. Smlouva je výhodná i pro USA, protože díky ní získají dopravní koridor, který omezí vliv Ruska a Íránu v regionu.

Podobný přístup Trump zvolil i v jihovýchodní Asii, kde pohrozil Kambodži a Thajsku zrušením obchodních dohod, pokud nezastaví svůj pohraniční spor. Tento nátlak se ukázal jako účinný, i když k příměří nakonec přispěla i pomoc zemí z Asociace národů jihovýchodní Asie. Kambodžský premiér Hun Manet pak Trumpa nominoval na Nobelovu cenu míru.

Úspěch zaznamenala Trumpova administrativa také při diplomatickém jednání mezi Indií a Pákistánem, kde se obě země dohodly na klidu zbraní. I když je Trumpovo tvrzení, že spor ukončil, přehnané, Pákistán ho nominoval na Nobelovu cenu míru. Napětí mezi oběma jadernými mocnostmi totiž stále trvá a do vyjednávání byly zapojeny i další země.

Trump sice v některých případech dokázal zastavit ozbrojené konflikty a zachránit životy, ale jeho diplomatické úspěchy jsou často dočasné a jsou výsledkem nátlaku a jednostranných akcí, které nemusí vést k trvalému míru. Zbývá otázka, zda je schopen v těchto snahách pokračovat i v budoucnu, nebo zda jde pouze o marketingovou kampaň s cílem získat prestižní ocenění.