Ukrajina čelí vyhlídce na drsnou zimu i příští léta. V rozpočtu má obří díru

Od lednového návratu prezidenta Donalda Trumpa do úřadu, Spojené státy, které byly dříve největším jednotlivým sponzorem Ukrajiny, nepřidělily Kyjevu žádné nové finanční prostředky. To donutilo Evropu snažit se tuto mezeru vyplnit jak ve vojenské, tak v humanitární pomoci. Evropská komise sice slíbila, že mobilizuje až 100 miliard eur pro Ukrajinu, až v roce 2028 začne platit příští rozpočet EU, ale najít způsoby, jak zajistit stálý tok peněz do Kyjeva do té doby, není snadné.

Tím se dostáváme k obrovskému problému s 300 miliardami dolarů v ruských aktivech. Ruská centrální banka investovala své devizové rezervy do dluhopisů a dalších cenných papírů v zahraničí. Tato aktiva jsou nyní zmrazena v bankách a clearingových domech v Evropě a jinde, znehybněná západními sankcemi od začátku rozsáhlé ruské invaze v roce 2022. Od té doby se Evropa neshodne na tom, co s těmito prostředky udělat.

Francie a Německo opakovaně odmítly naléhání Bidenovy administrativy, Polska a pobaltských a severských států na zabavení těchto aktiv k financování boje Ukrajiny proti Rusku. Jako státní majetek jsou tato aktiva, která Rusko stále vlastní, i když s nimi nemůže nakládat, imunní vůči zabavení podle mezinárodního práva. Moskva dala jasně najevo, že by v případě takové vyvlastnění okamžitě zahájila právní kroky, a pravděpodobně by v rámci odvetných opatření zabavila neznámé množství západních aktiv zmrazených v Rusku. Paříž a Berlín také vyjádřily obavy, že jednostranná konfiskace stovek miliard svrchovaných aktiv by mohla odradit investory od evropských finančních trhů.

S rostoucím tlakem na získání finančních prostředků pro Ukrajinu Evropská komise přišla s řešením: takzvanou reparační půjčkou. Tento mechanismus by EU umožnil půjčit Ukrajině zhruba 140 miliard eur, aniž by podle Komise přímo zabavila zmrazené fondy. Nicolas Véron, expert z bruselského think-tanku Bruegel, tvrdí, že jde o elegantní finanční inženýrství, které obchází právní problémy přímé konfiskace. Zhruba 185 miliard eur ze zmrazených aktiv Ruské centrální banky se nachází v bruselském centrálním depozitáři cenných papírů Euroclear.

Podle návrhu by Euroclear musel poskytnout bezúročnou půjčku EU ve výši zmrazených aktiv, z nichž většina se mezitím proměnila na hotovost. Z částky 185 miliard eur by se přibližně 45 miliard eur pravděpodobně použilo na splacení peněz, které už země EU a jejich spojenci z G7 Ukrajině půjčili, financované úroky z těchto zmrazených fondů. Zbytek by byl zapůjčen Kyjevu. Ten by půjčku nemusel splatit, dokud neobdrží odškodnění (reparace) od Moskvy za škody způsobené ruskou invazí.

Véron zdůraznil, že reparační půjčka ani nekonfiskuje, ani nehrozí konfiskací této hotovosti, a proto nemá žádný dopad na ruský majetek, i když samozřejmě předpokládá, že hotovost zůstane znehybněna. Ne všichni jsou tímto finančním obchvatem přesvědčeni. Generální ředitelka Euroclearu Valérie Urbain v dopise Evropské komisi varovala, že investoři i Rusko by pravděpodobně vynucenou půjčku stále považovali za „ekvivalent konfiskace“.

Belgie, jako hostitelský stát Euroclearu, argumentuje, že by byla v první linii jakékoli ruské odvety, ať už právní, či jiné. Na říjnovém summitu bloku odmítl belgický premiér Bart De Wever s plánem souhlasit, dokud se zbytek bloku neshodne na sdílení právního a finančního rizika. Evropská unie se má sejít k další diskusi v Bruselu 18. prosince. Finanční analytik Alexander Kolyandr potvrdil, že rizika pro Belgii a Euroclear jsou reálná. Belgická vláda by mohla být nucena krýt kapitálový nedostatek, pokud by Rusko znárodnilo účet Euroclearu v Moskvě, a klienti by mohli Euroclear žalovat.

Riziko představuje i to, že Evropa není jedinou mocností, která má na zmrazená aktiva zálusk. Mírový návrh pro Ukrajinu, původně podporovaný USA, požadoval, aby 100 miliard dolarů z ruských aktiv bylo přesunuto do amerického programu rekonstrukce Ukrajiny, kde by Washington získal 50 % zisků z investic. Evropa by musela poskytnout dalších 100 miliard dolarů k dorovnání této investice.

Konkrétnější riziko spočívá v tom, že členské státy EU by nakonec mohly nést odpovědnost za splacení celé reparační půjčky ve výši 140 miliard eur, pokud by Rusko odmítlo zaplatit válečné škody. Nebude to sice v jejich národních rozpočtech, ale členské státy budou společně ručit za tuto půjčku. Ursula von der Leyen ve středu prohlásila, že nevidí scénář, ve kterém by evropští daňoví poplatníci platili účet sami, aniž by podrobněji vysvětlila mechanismus. Problémem je i to, že sankce EU musí být jednomyslně obnovovány každých šest měsíců, což je činí závislými na podpoře zemí jako Maďarsko a Slovensko, které upřednostňují sblížení s Moskvou.

Kolyandr varoval, že i když má EU jiné způsoby, jak získat peníze pro Ukrajinu, žádný z nich není bez kontroverze. Krátkodobě může EU použít svůj fond určený pro infrastrukturu a investiční projekty, ale to by mohlo čelit opozici. Může také navýšit dluh, což by ovšem znamenalo, že by evropští voliči a daňoví poplatníci byli nuceni za to platit. Neúspěch EU vyřešit otázku ruských aktiv by podle Kolyandra byl velkým problémem, protože Ukrajina potřebuje peníze pro svůj rozpočet i vojenské operace.