Velké útočné skupiny s obrněnými vozidly jsou minulostí. Ukrajinský velitel popsal, jak se válka změnila

Afer také vysvětluje, že boj na frontě je velmi vyčerpávající a neustálý. Útoky, které dříve probíhaly jednou nebo dvakrát denně, jsou nyní prakticky nepřetržité. Podle jeho slov se zdá, že ruští vojáci se bojí vlastních velitelů natolik, že se bez váhání pouštějí do téměř sebevražedných operací.

Díky pokroku v technologii FPV (first person view) dronů se tzv. „zóna zabíjení“ rozšířila až na 12 až 14 kilometrů za frontovou linii. To znamená, že i levné drony v hodnotě asi 500 dolarů, které létají rychlostí až 96 km/h, mohou zasáhnout cíle hluboko v týlu.

Z toho důvodu je logistická podpora, včetně dodávek jídla, munice a léků, prováděna buď pěšky, nebo za pomoci pozemních dronů. Tyto roboty, které mají často pásy pro pohyb v nerovném terénu, dokáží přepravit až 300 kg nákladu, a to i v nebezpečných oblastech.

Pozemní drony ale především zachraňují životy. Afer popisuje případ záchrany raněného vojáka s dírou v hrudi a se dvěma zlomenýma nohama. Dva vojáci ho museli vynést více než kilometr k pozemnímu dronu, který ho odvezl do bezpečí. Díky tomu voják přežil, i když celá záchranná akce trvala téměř 20 hodin.

Ukrajinské síly se ale musí vyrovnávat také s ruskými průzkumnými drony. Jejich osádky sedí v bunkrech a využívají sofistikované rušičky, které mají zneškodnit nepřátelské drony. Oleksandr, jehož volací znak je Šoni, tvrdí, že se jim daří vyřadit z provozu asi 70 % ruských dronů. Dodává, že bitva mezi drony je jako souboj „meče a štítu“.

Zároveň však existují i stíhací drony, které dokáží ty nepřátelské zachytit. Jeden z nich, Arbalet, má rychlost až 177 km/h a slouží k ničení ruských průzkumných dronů. Arbalet se vypouští z ruky a nese granát, který má v blízkosti cíle explodovat.

Piloti, kteří tyto drony řídí, pocházejí z různých profesí – od obchodních manažerů po investiční poradce. Přestože měli před válkou zcela jiné životy, nyní je pojí odhodlání bojovat za svobodu své země.