PŮVODNÍ ZPRÁVA | Viděli jsme, že se blíží, ale neudělali jsme nic. Expert kvůli Ukrajině připomněl slova Churchilla o zbytečné válce

Západ čelí rostoucímu množství krizí, které postupně oslabují jeho jednotu, kapacity i důvěryhodnost. Válka na Ukrajině, trvající už více než tři roky, zásadně narušila evropskou bezpečnostní architekturu a odhalila závislost Evropy na americké vojenské a technologické podpoře. Konflikt v Gaze mezitím otestoval morální integritu Západu. Zatímco Spojené státy nadále pevně stojí za Izraelem i navzdory zprávám o rozsáhlém porušování lidských práv, jiné západní země volají po vyvození odpovědnosti a uznání palestinské státnosti.

V tichosti přitom sílí další napětí na druhé straně zeměkoule – ostrov Tchaj-wan čelí čím dál agresivnějším výhrůžkám ze strany Čínské lidové republiky, která nevylučuje vojenské řešení. Pokud k invazi skutečně dojde, Spojené státy se podle všech dosavadních závazků postaví proti komunistické velmoci – v konfliktu, jehož rozsah i následky by mohly být globální.

Tyto paralelní krize kladou nepříjemnou otázku: není Západ na pokraji vyčerpání? Ještě důležitější ale je, zda vakuum, které oslabující demokracie zanechávají, nezačínají zaplňovat autoritářské režimy. Rusko, Čína, Írán a Severní Korea se čím dál častěji vzájemně koordinují a nabízejí vlastní vizi mezinárodního uspořádání, postaveného na síle, kontrole a oslabení západních hodnot. Iniciativa se pomalu přesouvá z rukou liberálních demokracií k těm, které pravidla nejen nerespektují, ale aktivně podkopávají.

EuroZprávy.cz se proto obrátily na norského bezpečnostní experta Hanse Petera Midttuna, aby odhalil, jak moc je Západ ve skutečnosti oslaben. „Nejde o vyčerpání Západu, ale spíše o selhání západní strategie. Válka se vede v šesti dimenzích: na zemi, ve vzduchu, na moři, ve vesmíru, v kyberprostoru a v neposlední řadě v kognitivním prostoru,“ nastínil Midttun pro EuroZprávy.cz.

Problém podle něj tkví v tom, že se Západ soustředil na odražení agresivních mocností, jako jsou Čína, Rusko, Írán nebo Severní Korea, od invaze a okupace území. Úplně selhal v obraně a ochraně základů demokracie. Evropa a USA nedokázaly ochránit mezinárodní právo, mezinárodní organizace, smlouvy, a dokonce ani samotnou demokracii. Dnes agresivní státy podkopávají Západ zevnitř,“ zdůraznil.

Midttun také upozornil, že dopady války jsou dalekosáhlé a aliance je rozdělená. „Stále více lidí předpovídá otevřený konflikt mezi NATO a Ruskem. Svět je svědkem zemětřesení v geopolitické rovnováze, když Rusko uzavřelo partnerství s Čínou, Íránem a Severní Koreou. Volby v Gruzii vrátily zemi do sféry vlivu Ruska. Turecko, Maďarsko a Slovensko visí na vlásku, zatímco Západ se potácí,“ shrnul.

„Zlovolné aktivity“ Ruska se namísto potlačení šíří. „Respekt k mezinárodnímu právu a Chartě OSN prudce klesá. Válka podněcuje politický extremismus napříč spektrem v Evropě i USA. Zvyšuje globální hladomor a vyvolává demonstrace, nepokoje a nepokoje,“ pokračoval bezpečnostní expert z Norska.

Zbytečná válka

Midttun připomněl slova bezpečnostního experta Davida Carlina, který se pro magazín Forbes rozepsal o tom, jak západní vůdci „opakovaně promarnili šanci zastavit Hitlera před rokem 1940“. „Nejprve jejich vlády odmítly podniknout rozhodné kroky proti nacistům. Poté zůstaly rozdělené tváří v tvář rostoucí hrozbě. Nakonec podkopaly vlastní odpor proti Hitlerovi nerozhodností a polovičatými opatřeními,“ shrnul Carlin.

Ten rovněž zdůraznil postoj tehdejšího britského premiéra Winstona Churchilla. „Winston Churchill věřil, že druhá světová válka měla být nazvána zbytečnou válkou, protože se jí dalo snadno předejít,“ upozornil.

Jenže to se před více než 85 lety nestalo a svět se na dlouhých šest let propadl do krvavého válečného šílenství, o němž se děti ve školách budou učit ještě stovky let. „Místo toho svět utrpěl nejkrvavější konflikt v dějinách lidstva. Během 30. let měl Západ řadu příležitostí podniknout rozhodné kroky proti Hitlerovi. Neudělal to. Slabé vedení Západu umožnilo nacistické hrozbě narůst do monstrózních rozměrů,“ shrnul Carlin.

Midttun s odvoláním na Carlina uvedl, že se probíhající válka na Ukrajině stala právě další „zbytečnou válkou“. „Viděli jsme, že se blíží, ale neudělali jsme nic, abychom ji zastavili. Ještě však nedosáhla svého vrcholu,“ varoval expert. „Zatímco výsledek kolektivní nečinnosti a nedostatku odvahy je stále v budoucnosti, širší konfrontace se pomalu vymyká kontrole. Její budoucí důsledky mohou být neméně katastrofální než druhá světová válka, pokud nebudou zastaveny. Je na nás, jak dalekosáhlá a všezahrnující válka bude,“ poznamenal.

Nakonec zdůraznil, že se „nesmíme nechat vyčerpat“. „Potřebujeme však zcela novou strategii založenou na odhodlání, integritě a odvaze,“ uzavřel Midttun.

Západní svět se nachází ve zlomovém okamžiku své moderní historie a zdá se, že si to ani plně neuvědomuje. Výpovědi expertů jako je právě Midttun nevolají po senzaci, ale po včasném probuzení. Politická váhavost, která dnes charakterizuje mnohé evropské a americké lídry, je až znepokojivě podobná té z 30. let 20. století. Tehdy se svět odmítl postavit nacistickému Německu, zatímco dnes váhá před agresivním Ruskem, rostoucí Čínou nebo vysoce destabilizujícím vlivem Íránu a Severní Koreje.

Midttun připomíná, že Západ neprohrává na frontách, nýbrž v hlavách a ve schopnosti vytvořit jednotnou strategii, bránit své hodnoty a čelit hybridním hrozbám. Jeho kritika není vedena proti Západu jako celku, ale proti jeho neschopnosti jednat rozhodně a včas. Nejde jen o vojenskou sílu, ale o ochotu čelit zlu, i když se zatím neodehrává na vlastním prahu. Největší hrozbou není skutečnost, že Rusko vede válku, Čína vyhrožuje Tchaj-wanu nebo že na Blízkém východě umírají civilisté. Největší hrozbou je, že si Západ na to všechno pomalu zvyká, a že přestává reagovat.

Midttunova, respektive Churchillova slova o tom, že jde o „zbytečnou válku“, kterou jsme viděli přicházet, a přesto jsme proti ní nic nepodnikli, rezonují jako tvrdá, ale oprávněná obžaloba současné generace politických lídrů. A zároveň jako varování.

Pokud Západ nebude ochoten převzít odpovědnost za vývoj světového řádu, přenechá jeho podobu režimům, které se jej chystají přetvořit silou. Dějiny už jednou ukázaly, jak nebezpečně může skončit strategie appeasementu a váhání. Nyní je na Západu, zda dokáže jednou provždy přestat opakovat staré chyby, nebo jestli se z minulosti nepoučil vůbec.