Začalo platit příměří s Libanonem, oznámil Trump. Izraelci nechápou, Netanjahua viní ze lži

Mezi obyvateli pohraničních oblastí i v celém Izraeli panují pochybnosti o tom, proč premiér Benjamin Netanjahu na dohodu přistoupil. Mnoho lidí se cítí oklamáno vládními sliby, že tentokrát bude výsledek vojenské operace jiný. Například student Gal z Naharije vyjádřil pocit, že vláda lidem lhala, protože aktuální dohoda podle něj nic neřeší. Podobně to vidí řidič kamionu Maor, kterému raketa loni zničila dům. Podle něj libanonská vláda v minulosti selhala při odzbrojování Hizballáhu a zastavení bojů v momentě, kdy armáda dosahovala úspěchů, považuje za chybu.

Samotné oznámení klidu zbraní, které inicioval Donald Trump, zaskočilo i členy izraelského bezpečnostního kabinetu. Podle informací z izraelských médií svolal Netanjahu klíčové jednání s pouhým pětiminutovým předstihem. Úniky z tohoto setkání naznačují, že ministři o příměří vůbec nedostali možnost hlasovat. To vyvolává dojem, že se premiér musel podvolit tlaku Spojených států bez ohledu na vnitřní politickou situaci nebo názory svých spolupracovníků.

Kritika zaznívá také z řad opozice a bývalých vojenských představitelů. Gadi Eisenkot, bývalý náčelník generálního štábu a šéf strany Jašar, kritizoval Netanjahua za to, že nedokáže proměnit vojenské úspěchy v diplomatické zisky. Podle něj se vytvořil vzorec, kdy jsou příměří Izraeli vnucována zvenčí, ať už jde o Gazu, Írán nebo nyní Libanon. Eisenkot zdůraznil, že dohody by měly vycházet z pozice síly a sloužit primárně národním zájmům Izraele.

Benjamin Netanjahu sice označil příměří za šanci na historickou mírovou dohodu s Libanonem, zároveň však zdůraznil, že na místě nehodlá dělat ústupky. Uvedl, že odmítl obě hlavní podmínky Hizballáhu, tedy stažení izraelských vojsk a princip vzájemného klidu. Izraelské jednotky podle jeho slov zůstávají v posílené bezpečnostní zóně v jižním Libanonu a nemají v plánu ji opouštět. Armáda tam má přitom aktuálně nasazeno pět divizí, které měly ještě den předtím pokračovat v postupu.

Situace je úzce spjata s širší regionální politikou Donalda Trumpa a jeho jednáním s Íránem. Teherán požadoval ukončení operací proti Hizballáhu poté, co sám dříve v měsíci přistoupil na čtrnáctidenní příměří s USA. Trump vysvětlil, že se snaží vytvořit prostor pro diplomatické řešení v době, kdy jednání s Íránem váznou. Přestože izraelští představitelé dříve tvrdili, že dohody s Íránem se bojů v Libanonu netýkají, realita se zdá být jiná.

V izraelské společnosti přitom převládá podpora pokračování vojenského tlaku. Podle průzkumů veřejného mínění stanice Channel 12 si téměř 80 % respondentů přálo další údery na Hizballáh. Většina Izraelců se také stavěla proti předchozí dohodě s Íránem. Moshe Davidovich, šéf regionální rady Mateh Asher, k tomu podotkl, že zatímco ve Washingtonu se podepisují dohody v oblecích, obyvatelé severního Izraele za ně platí krví a zničenými domovy.

Samotný text dohody o příměří sice ponechává Izraeli právo na sebeobranu a zásahy proti plánovaným útokům, což připomíná režim z listopadu 2024. Mnoho Izraelců však tento stav nepovažuje za skutečné východisko z konfliktu. Pro veřejnost je celá situace spíše důkazem, že cíle jejich klíčového spojence ve Washingtonu se ne vždy shodují s bezpečnostními prioritami samotného Izraele a že premiér je pod velkým tlakem americké administrativy.