Záchranné týmy amerického letectva provádějí jednu z nejnebezpečnějších operací moderní historie

Mise typu CSAR (Combat Search and Rescue – bojové pátrání a záchrana) patří k nejkomplexnějším vojenským operacím vůbec. Na rozdíl od běžných záchranných akcí při přírodních katastrofách probíhají tyto mise v nepřátelském prostředí, kde jde o každou vteřinu. Týmy musí závodit s časem, protože íránské úřady již vypsaly odměny za dopadení Američana a do oblasti vyslaly vlastní jednotky.

Podle odborníků je zajetí amerického vojáka pro Írán „obrovskou cenou“ a silnou kartou pro budoucí vyjednávání. Záchranný tým, který se skládá z elitních parašutistů známých jako „pararescue jumpers“, proto musí postupovat s maximálním nasazením. Do akce bývá standardně zapojeno nejméně 24 těchto specialistů, vrtulníky Black Hawk, tankovací letouny a bitevní podpora, která hlídkuje ve vzduchu.

Bývalí velitelé těchto jednotek popisují situaci jako „nepředstavitelně nebezpečnou“. Parašutisté jsou cvičeni k tomu, aby seskočili do neznámého terénu, navázali kontakt s pohřešovaným, poskytli mu v případě potřeby zdravotní pomoc a následně se nepozorovaně přesunuli na místo, odkud je může vrtulník bezpečně evakuovat. Jsou považováni za „švýcarské nože“ letectva – jsou to špičkoví bojovníci i certifikovaní záchranáři v jednom.

Historie těchto jednotek sahá až do druhé světové války, ale jejich moderní podoba se zformovala především během války ve Vietnamu. Tehdejší zkušenosti pomohly vyvinout taktiky, které se používají dodnes. Jedním z nejznámějších úspěchů z poslední doby byla záchrana pilota stealth stíhačky F-117 v Srbsku v roce 1999 nebo záchrana Scotta O'Gradyho v Bosně v roce 1995, který se nepříteli vyhýbal šest dní.

Výcvik těchto elitních vojáků trvá přibližně dva roky a je považován za jeden z nejtvrdších v americké armádě. Zahrnuje potápěčský a parašutistický výcvik, kurzy přežití v extrémních podmínkách i pokročilou polní medicínu. Jejich motto „Aby ostatní mohli žít“ odráží slib, že žádný americký voják nebude ponechán v rukou nepřítele.

Aktuální záběry z íránské provincie Chúzestán naznačují, že americká technika v oblasti operuje s maximální intenzitou. Specialisté na speciální operace předpokládají, že záchranáři pracují s poslední známou polohou letounu a vějířovitě prohledávají terén. Je také možné, že využívají dříve navázané kontakty s místními skupinami, které by mohly v záchraně pomoci.