Znepokojivý průzkum: Pětina Evropanů by uvítala diktaturu

Zatímco samotná idea demokracie zůstává pro většinu lidí nedotknutelná, kritika směřuje k realitě každodenní politiky. Nejsilnější vlna nespokojenosti přichází z Řecka, kde se způsobem fungování demokracie ve své zemi nesouhlasí 76 % lidí. Podobně kriticky se vyjádřilo 68 % Francouzů a 66 % Rumunů. Naopak nejvyšší důvěru v systém si zachovává Švédsko, kde nespokojenost vyjádřilo pouze 32 % respondentů, a Velká Británie se 42 %.

Výsledky průzkumu také naznačují, že značná část Evropanů by uvítala silného a efektivního vůdce, i kdyby to znamenalo omezení demokratických práv. S tímto tvrzením souhlasilo 26 % dotázaných, tedy každý čtvrtý, přičemž těmto lidem by nevadilo, kdyby se takový lídr nemusel zodpovídat občanům ze svých činů. Nicméně většinový odpor k autoritářství zůstává stále silný, neboť 69 % respondentů takový scénář jasně odmítlo.

Podle politologa Dimitrise Papadimitriou z Manchesterské univerzity se tradiční rozdíly mezi západní, východní a jižní Evropou stírají a politická krajina se komplikuje. Upozornil, že ani rychlý ekonomický růst, jako je tomu v Rumunsku, automaticky nevede k posílení důvěry v liberální demokracii. Zároveň i bohaté státy, například Švédsko, čelí poklesu důvěry občanů v demokratické instituce, což vytváří prostor pro vzestup populistických a nacionalistických sil.

Třetina dotázaných se nedomnívá, že by vzestup krajní pravice představoval pro demokracii reálnou hrozbu. Tento postoj koresponduje s nízkou mírou důvěry v tradiční politické strany, která dosahuje pouhých 24 %. Média na tom nejsou o mnoho lépe s 27 % důvěry. Nejlépe v tomto srovnání dopadla Evropská unie jako instituce, které důvěřuje 43 % respondentů.

Zajímavým zjištěním je také míra odcizení voličů od stran, které sami volili. V Řecku 55 % lidí uvedlo, že se necítí být blízko straně, pro kterou hlasovali v posledních volbách. Podobná situace panuje v Rumunsku (53 %) i v Británii (47 %). Tento trend potvrzuje, že občané sice participují na volebním procesu, ale jejich vazba k politickým elitám je křehká a často založená spíše na nedostatku lepších alternativ než na skutečném ztotožnění se s programem.

Celkově průzkum nevyjadřuje nekritické odmítnutí demokratického systému jako celku, ale spíše frustraci z jeho současného stavu. Jak uvedl profesor George Siakas, lidé projevují jasné protielitářské nálady, které se projevují voláním po změně fungování zavedených pořádků. Disproporce mezi ideály demokracie a jejich každodenním naplňováním se tak stává hlavním zdrojem politického napětí na kontinentu.