ANALÝZA | Kde bude summit Zelenskyj-Putin? Nabídka je široká, dvě varianty jsou nejpravděpodobnější

Oznámení konkrétního termínu summitu lze podle dosavadního vývoje očekávat v nejbližších dnech. Nadále však zůstává nejasné, kde se vůbec takto mimořádné setkání může uskutečnit. Kreml přitom setkání ještě ani nepotvrdil. „Jakékoli kontakty mezi nejvyššími představiteli musí být připraveny s maximální pečlivostí,“ uvedl šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov. Trump ale v úterý zopakoval, že schůzku „zorganizoval“, a že „to tak nějak domluvil s Putinem a Zelenským“.

Ženeva, Švýcarsko

Jako jedno z pravděpodobných míst konání se nabízí švýcarská Ženeva. Ministr zahraničí Ignazio Cassis v této souvislosti podle serveru Politico uvedl, že pokud by se summit skutečně odehrál na švýcarské půdě, jeho země udělí Putinovi dočasnou imunitu. Švýcarsko má s ohledem na zatykač Mezinárodního trestního soudu (ICC) povinnost ruského prezidenta zadržet, avšak podle Cassise „může takový summit hostit navzdory zatykači na Putina díky naší zvláštní roli a roli Ženevy jako evropského sídla OSN“.

Možnost Ženevy potvrdil také francouzský prezident Emmanuel Macron. „Bude to neutrální země, takže možná Švýcarsko, já se přikláním k Ženevě nebo jiné zemi. Naposledy se bilaterální jednání konala v Istanbulu,“ uvedl. S francouzským postojem souhlasí také Řím. „Ženeva by mohla být vhodným místem pro rozhovory Itálie tuto volbu podporuje, protože Švýcarsko vždy usilovalo o budování míru,“ doplnil šéf italské diplomacie Antonio Tajani podle serveru Euractiv.

Budapešť, Maďarsko

Podle informací serveru Kyiv Independent, který se odvolává na nejmenovaný zdroj z prostředí Trumpovy administrativy, se jako jedna z možných variant mírového summitu zvažuje maďarská metropole Budapešť. Tento scénář by vyhovoval zejména Moskvě, ruskému prezidentovi by zde totiž nehrozilo zatčení, neboť maďarský parlament letos formálně odhlasoval vystoupení z jurisdikce Mezinárodního trestního soudu (ICC). Tím Budapešť de facto znemožnila naplnění mezinárodního zatykače, který ICC na Putina vydal.

Tato varianta by však mohla narazit na výrazný odpor ze strany Kyjeva. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj totiž dlouhodobě udržuje s maďarským premiérem Viktorem Orbánem chladné, až konfrontační vztahy. Orbán opakovaně blokoval klíčové části evropské pomoci Ukrajině, kritizoval západní sankce vůči Rusku a setkával se s Vladimirem Putinem i po zahájení plnohodnotné invaze. Konání vrcholné schůzky právě v Budapešti by tak z ukrajinského pohledu mohlo vyvolat obavy z asymetrického nastavení nebo symbolické legitimizace proruského postoje části evropského politického spektra.

Istanbul, Turecko

Další reálně zvažovanou lokalitou pro konání summitu mezi ukrajinským prezidentem Zelenským a jeho ruským protějškem je turecký. Tuto možnost navrhl sám turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, který se dlouhodobě Istanbul snaží profilovat jako prostředník mezi válčícími stranami. Turecké území přitom není neznámé pro diplomacii obou zemí, právě zde se během letošního roku uskutečnila tři kola přímých jednání mezi ukrajinskou a ruskou delegací.

Turecko sehrálo rovněž klíčovou roli při vyjednávání tzv. obilné dohody, jež umožnila vývoz ukrajinského zemědělského zboží přes Černé moře navzdory probíhajícím bojům. Istanbul se tak stal symbolem jedné z mála reálných dohod dosažených během konfliktu. Přesto by případná volba Turecka nebyla bez komplikací – Ankara je sice členem NATO, zároveň však udržuje korektní, místy až přívětivé vztahy s Moskvou, což by mohlo u části západních spojenců či samotného Kyjeva vyvolávat pochybnosti o nestrannosti formátu.

Najít kandidáta důvěryhodného pro obě strany je těžké

Například jednání na území Čínské lidové republiky by zřejmě narazilo na značnou nedůvěru zejména ze strany Kyjeva a jeho západních partnerů. Čína sice deklaruje neutralitu a nabízí se jako potenciální prostředník, zároveň ale nikdy explicitně neodsoudila ruskou agresi a nadále udržuje úzké vztahy s Moskvou. Pro Ukrajinu by proto čínská půda mohla představovat symbolický ústupek, který by podkopával její diplomatické postavení i důvěru v nestrannost takového prostředí.

Jakákoli myšlenka uspořádat summit na území Ruské federace je zcela mimo realitu. Nejenže by to bylo nepřijatelné z bezpečnostního hlediska, ale i politicky by šlo o fatální gesto, které by mohlo být vnímáno jako kapitulace Kyjeva. Zelenskyj by tím riskoval nejen svůj mezinárodní kredit, ale i vnitřní legitimitu. Jednání v Moskvě by bylo vnímáno jako demonstrace síly Kremlu a symbolické potvrzení jeho nadřazeného postavení.

Stejně problematické by však bylo i konání summitu na území Ukrajiny. Přestože by to mohlo být vnímáno jako symbol uznání její suverenity, pro Moskvu by to znamenalo ponižující krok, který by Putin pravděpodobně nebyl ochoten podstoupit. Z hlediska bezpečnosti by šlo navíc o nesmírně rizikový akt, a to jak pro ruskou delegaci, tak pro celý průběh jednání.

Jednání v některé ze členských zemí NATO (vyjma Maďarska nebo Slovenska) by se s vysokou pravděpodobností setkalo s ruským odporem. Kreml dlouhodobě vykresluje Alianci jako nepřítele a hlavního viníka války, a proto by přítomnost na jejím území byla z ruského pohledu ideologicky nepřijatelná. I kdyby Moskva takové místo oficiálně tolerovala, vznikla by pochybnost o férovosti podmínek a nestrannosti hostitelské země.

Obdobné důvody jako u zemí NATO platí i pro samotné Spojené státy. USA jsou hlavním spojencem Ukrajiny a klíčovým sponzorem její obrany, což by z washingtonského summitu udělalo z ruského pohledu jednostranný podnik. Pro Putina by návštěva americké metropole znamenala nejen ideologickou prohru, ale i bezpečnostní hrozbu. Navíc by šlo o gesto, které by mohlo doma interpretovat jen s obtížemi – jako slabost či přílišný ústupek.

Indie je jedním z mála velkých států, které si udržují vztahy jak s Ruskem, tak se Západem, a zároveň nepatří k formálním spojencům žádné z válčících stran. V minulosti se rovněž profilovala jako stát podporující stabilitu a mnohostranný dialog. Nicméně její blízké ekonomické vazby s Moskvou, zejména v oblasti energetiky a zbrojního průmyslu, by mohly vzbuzovat pochybnosti o její skutečné neutralitě. Pro Kyjev i část Západu by tak Indie mohla být považována spíše za partnera Ruska než za nestranného prostředníka.

Vatikán jakožto neutrální stát s výraznou morální autoritou by na první pohled mohl být ideálním hostitelem mírových rozhovorů. Svatý stolec opakovaně vyzývá k ukončení války a jeho diplomatická služba je dlouhodobě respektována. Z praktického hlediska by ale jednání v takto symbolickém prostoru mohlo mít především ceremoniální ráz, nikoli strategickou váhu. Pro Moskvu by navíc jednání v duchovním centru západního světa mohlo být ideologicky nepřijatelné.

Dále pak Kazachstán je postsovětský stát, který má k Moskvě historicky blízko, ale zároveň se v posledních letech snaží vystupovat samostatněji a podporovat vyváženější mezinárodní politiku. Prezident Kasym Tokajev už několikrát naznačil, že není plně loajální k Putinovým cílům, a právě Astana hostila řadu mezinárodních jednání. I tak ale zůstává Kazachstán členem Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) vedené Ruskem, což by mohlo podkopat jeho důvěryhodnost z ukrajinského pohledu.

Jako neutrální země mimo vojenské struktury NATO by se Rakousko mohlo na první pohled jevit jako vhodná volba. Vídeň má diplomatickou tradici, hostí řadu mezinárodních organizací a disponuje dobrou infrastrukturou pro pořádání summitu této úrovně. Je však otázkou, jak by její relativně vstřícné postoje k Moskvě (zejména z minulých let) byly vnímány Kyjevem. Navíc by se ve Vídni pravděpodobně očekávala účast i širšího mezinárodního spektra, což by mohlo vést k fragmentaci jednání.

Spojené arabské emiráty se profilují jako pragmatický aktér s globálními ambicemi, který si udržuje diplomatické vztahy jak s Moskvou, tak se Západem i Kyjevem. Abú Zabí již několikrát hostil jednání mezi stranami ve sporu nebo pomáhal s výměnami zajatců. Zároveň jde ale o autoritářský stát se silnými vazbami na Rusko, což by mohlo být vnímáno negativně zejména v evropských diplomatických kruzích. Přesto patří mezi realistické kandidáty na „technicky neutrální“ půdu.

Srbsko je tradičně považováno za spojence Ruska na Balkáně a není členem NATO. Prezident Aleksandar Vučić opakovaně prohlašuje, že podporuje mír a neutralitu, a Srbsko se snaží lavírovat mezi Západem a Východem. Pro Moskvu by to byla přijatelná destinace, ale pro Ukrajinu zřejmě naprosto nepřijatelná. Otázky legitimity, důvěryhodnosti a neutrality by zde byly zásadním problémem.

Jako země skupiny BRICS a jeden z významných hráčů tzv. globálního Jihu má Brazílie zájem hrát aktivnější roli na mezinárodním poli. Prezident Luiz Inácio Lula da Silva několikrát prohlásil, že Brazílie může být prostředníkem míru. Země však balancuje mezi Ruskem a Západem a neodsoudila jednoznačně ruskou agresi. Ukrajina i část západních států by mohla vnímat Rio de Janeiro nebo Brasílii jako příliš neutrální, až vlažné prostředí, kde hrozí zamlžení odpovědnosti za válku.

Indonésie jakožto nejlidnatější muslimská země a aktivní člen skupiny G20 má zájem být vnímána jako stabilizační síla. Už v minulosti nabídla svou půdu pro mírová jednání a dlouhodobě se snaží působit jako most mezi Východem a Západem. Její geografická vzdálenost by však mohla být logistickým problémem, a navíc Indonésie postrádá historickou vazbu na evropské bezpečnostní prostředí, což by mohlo omezit její diplomatickou relevanci v očích některých účastníků.

Egypt má diplomatické vztahy s oběma stranami konfliktu a zároveň je považován za stabilního partnera na Blízkém východě. Káhira hostí mezinárodní summity a má zkušenosti s vyjednáváním v krizových situacích. Roli zprostředkovatele však omezuje úzká vojenská spolupráce s Ruskem a vysoká závislost na ruských dodávkách pšenice. Západní partneři i Kyjev by proto mohli považovat Egypt za příliš ústupový vůči Moskvě.

Izrael má historicky blízké vztahy s Ruskem i Ukrajinou a udržuje rozsáhlé kontakty na obou stranách. Teoreticky by mohl nabídnout svou půdu jako neutrální. V praxi je ale tato varianta málo pravděpodobná – především kvůli aktuálnímu konfliktu v Gaze, který zásadně omezuje jeho diplomatický manévrovací prostor. Zároveň by takové rozhodnutí neslo značná bezpečnostní rizika. Izrael navíc stále čelí výtkám, že ve válce na Ukrajině nezaujímá dostatečně jasnou pozici.