ANALÝZA | Krevní msta i v 21. století stále funguje. Slova o ní by neměla překvapit

Pojem krevní msta se může jevit jako přežitek a něco, co už v moderní společnosti nemá místo. Opak je ale pravdou. Minulý týden Ramzan Kadyrov, lídr autonomní Čečenské republiky, pohrozil několika ruským zákonodárcům jejím uskutečněním. Ačkoli tento způsob msty může být pro západní společnost až nepředstavitelný, nejde o tak vymýcený jev, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Kadyrov o takzvané krevní mstě promluvil v kontextu střelby v kanceláři společnosti Wildberries v Moskvě. Čečenský vůdce měl být u tohoto skutku přítomen a obvinil dagestánského senátora Sulejmana Kerimova a dva poslance Státní dumy, že si kvůli podnikání objednali jeho vraždu.

Co to ale krevní msta je? Jde o tradiční formu pomsty, při které rodina nebo klan usiluje o odplatu za smrt nebo újmu způsobenou členovi rodiny. Tento zvyk, známý v různých kulturách po celém světě, spočívá v tom, že smrt nebo zranění blízkého musí být pomstěno, často zabitím pachatele nebo jiného člena jeho rodiny.

S krevní mstou se dnes na Západě setkáváme hlavně ve filmech a seriálech, pro běžného smrtelníka je takový akt už prakticky nemyslitelný. Ve valné většině krevní mstu nahradil právní a soudní systém, což znamená, že je nelegální. V moderních právních státech je krevní msta považována za závažný zločin, obvykle klasifikovaný jako vražda nebo pokus o vraždu, a trestá se podle platného trestního zákoníku.

V některých regionech je krevní msta stále tradičním způsobem „výkonu práva“. Jeden z těchto regionů je České republice překvapivě blízko – v zemi, která se otevřeně uchází o členství v Evropské unii a je od ní považována existence právního státu. Starobylý kodex „gjakmarrja“ přetrvává ve střední a severní části Albánie, zejména v horských oblastech.

Jak připomněl server Al-Džazíra, tento kodex chování upravuje životní styl velké části obyvatel, a dokonce se může zvrhnout v krevní mstu trvající po generace, což celé rodiny nutí žít v ústraní. V Albánii organizované zločinecké skupiny používají tradiční krevní mstu, aby vytvářely atmosféru hrozby a násilí, což zvyšuje jejich moc a respekt v daných oblastech.

Tento způsob vykonávání soudů se snažily zakázat už osmanské úřady, načež v tomto úsilí pokračoval i obecně velice brutální a nemilosrdný diktátor Enver Hodža. Tradice krevní msty ale neskončila, naopak nadále funguje souběžně se státní správou a zasahuje do běžných životů rodin.

Současně však krevní msta poskytuje krytí pro různé kriminální aktivity a umožňuje obcházet běžné zákony. Tento fenomén se často odehrává v odlehlých oblastech s omezenou přítomností státní spravedlnost, což vyplývá například z informací Globální iniciativy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu.

Koncept krevní msty je zavedený také v některých zemích Blízkého východu, severní Afriky a jiných oblastech – na kmenové bázi se vyskytuje třeba v Jižním Súdánu, Somálsku nebo Etiopii. Je možné se s ním setkat často i v Čečensku, Ingušsku a Dagestánu, tudíž Kadyrova slova nejsou až tak překvapivá, pokud vezeme k úvahu stav právního státu v těchto oblastech, kde má ruské soudnictví značně omezený vliv.

Konkrétně v Čečensku se tato praktika rozšířila zejména během války s Ruskem v 90. letech. Mnozí Čečenci totiž byli apolitičtí a to, zda bude jejich republika součástí federace nebo ne, je tolik nezajímalo. Ve chvíli, kdy tito čečenští občané ztratili někoho blízkého, do konfliktu s Ruskem se přece jen zapojili proto, aby obnovili „osobní a rodovou čest“.

Historie krevní msty sahá až do pravěkých společností. Vznikla pravděpodobně v době, kdy neexistovaly centralizované právní systémy a spravedlnost byla v rukou jednotlivých rodin či kmenů. Jedním z důležitých základních kamenů krevní msty je Chammurapiho zákoník zhruba z roku 1800 př. n. l., který definoval princip „oko za oko, zub za zub“ – neboli lex talionis. Oproti tomuto zákoníku ještě z časů starověké Mezopotámie ale krevní msta často trvá po generace a nevztahuje se pouze na jeden akt odplaty.

V jiných oblastech je krevní msta chápána jako „způsob zachování rodinné cti a rovnováhy“, což se vztahuje třeba na případ Albánie, Kavkazu a Blízkého východu. Jsou ale země, kde krevní msta existuje hlavně kvůli dysfunkčnosti soudního systému – to je případ Jemenu, Somálska nebo Jižního Súdánu. Lidé tomuto systému nevěří, protože se mohl ukázat jako neefektivní nebo dokonce zkorumpovaný – a tedy nespravedlivý.

Agentura Evropské unie pro azyl (EUAA) informovala o znepokojivých zjištěních z jižního Iráku. Silná kmenová příslušnost, zejména v jižních guberniích, může vést k tomu, že jsou v rámci mezikmenových sporů vyměňovány ženy a děti. Ženy jsou následně provdány a ve prospěch manžela ztrácejí všechna práva – včetně toho na rozvod nebo rozchod s manželem.

Tato silná kmenová příslušnost následně zasahuje do činnosti policie při prosazování dodržování zákonů. Soudní orgány tak nesledují incidenty mezi kmeny a „soudci sami musí vyhledat kmenovou ochranu v případě, že jim je vyhrožováno“.