ANALÝZA | Útok, který otřásl Kanadou. Případ z Vancouveru ukázal, co představuje největší hrozbu

Během oslav tradičního kulturního festivalu Lapu Lapu Day ve Vancouveru došlo k mimořádně závažnému a tragickému incidentu, který otřásl nejen místní komunitou, ale i širokou veřejností doma i v zahraničí. Při tomto útoku, kdy vozidlo vjelo vysokou rychlostí do davu účastníků, zahynulo jedenáct osob a další desítky byly zraněny, některé z nich těžce. O události informovala mimo jiné i americká zpravodajská stanice NBC. 

Z činu byl obviněn třicetiletý Kai-Ji Adam Lo, který čelí osmi obviněním z vraždy druhého stupně. Vyšetřování stále probíhá a podle dosavadních zjištění se nepředpokládá, že by se jednalo o teroristicky motivovaný čin. „Důkazy, které máme v této chvíli k dispozici, nenasvědčují tomu, že by šlo o akt terorismu,“ uvedl šéf vancouverské policie Steve Rai s tím, že podezřelý měl v minulosti opakované styky s orgány činnými v trestním řízení i zdravotnickými zařízeními, a to v souvislosti s jeho duševním zdravím. Tyto informace následně potvrdil i starosta města Ken Sim, který zároveň vyjádřil hlubokou soustrast obětem a jejich rodinám.

Očitá svědkyně tragédie Abigail Andinsová popisovala událost s otřesnými detaily. „Bylo tam auto, které projelo celou ulicí a srazilo všechny. Viděla jsem jednoho mrtvého, jednoho muže na zemi, a šla jsem směrem ke konci, kde auto dojelo, a tam bylo více obětí. Hned bylo vidět, že je tam asi možná 20 lidí na zemi a všichni panikaří, všichni křičí,“ vylíčila podle britské stanice BBC. 

Festival Lapu Lapu Day, který je každoročně slaven komunitami po celém světě, připomíná historickou postavu filipínského náčelníka Lapulapua, jenž roku 1521 vedl odpor proti španělským kolonizátorům vedeným Ferdinandem Magellanem. Právě jeho vítězství v bitvě u Mactanu se stalo symbolem národního vzdoru a kulturní identity Filipínců. V kanadské provincii Britská Kolumbie, jejíž součástí je i Vancouver, byl tento svátek oficiálně uznán v roce 2023, což odráží významnou přítomnost filipínské komunity v oblasti.

Celá událost představuje tragický kontrast mezi oslavou kulturní identity a bezprecedentním aktem násilí, který narušil poklidný průběh veřejného shromáždění. Vyšetřovací orgány nyní pracují s cílem objasnit přesné okolnosti a motivy tohoto brutálního činu a zároveň zajistit, aby podobným tragédiím bylo v budoucnu zabráněno.

Útok „mysoginního incela“

Nejedná se o první případ, kdy byla Kanada svědkem podobně otřesného násilného činu spáchaného prostřednictvím motorového vozidla. Jeden z nejzávažnějších incidentů tohoto druhu se odehrál v dubnu roku 2018 v Torontu, kde pachatel Alek Minassian záměrně najel pronajatou dodávkou do chodců pohybujících se na rušné třídě Yonge Street. Následkem tohoto úmyslného činu bylo 11 usmrcených a 15 dalších osob utrpělo zranění – mnohdy s trvalými následky.

Tento útok, označovaný za nejkrvavější čin s využitím vozidla v dějinách Kanady, byl podle vyšetřovatelů motivován Minassianovým napojením na tzv. „incel“ hnutí (z angl. involuntarily celibate), které se vyznačuje hluboce misogynní ideologií a nenávistnými postoji vůči ženám. Soudní proces odhalil, že pachatel se inspiroval dalšími útočníky spojenými s tímto extremistickým subkulturním fenoménem a svůj čin vnímal jako akt pomsty vůči společnosti.

Paranoidní schizofrenik s xenofobií 

Další znepokojivý incident, jenž opět poukázal na hrozbu násilí páchaného motorovým vozidlem, se odehrál v Německu na přelomu let 2018 a 2019, konkrétně v noci na Nový rok ve městě Bottrop v Severním Porýní-Vestfálsku. Padesátiletý Němec Andreas N. zde úmyslně najel vozidlem do skupiny lidí, přičemž zranil nejméně čtyři osoby. Oběti útoku pocházely převážně z Afghánistánu a Sýrie, tedy ze zemí, odkud do Německa v předchozích letech přicházeli uprchlíci.

Podle tehdejšího vyjádření ministra vnitra Severního Porýní-Vestfálska šlo o čin s jasným xenofobním motivem: „Tento muž měl jednoznačný úmysl zabíjet cizince.“ Útočník se již před tím pokusil srazit jednotlivce v ulicích města, přičemž první oběť se mu naštěstí podařilo vyhnout. Následně mířil na skupinu lidí čekajících na autobusové zastávce v Essenu, ale ani tam nedošlo k naplnění jeho úmyslu. K tragickému vyústění došlo až těsně po půlnoci v Bottropu, kde pachatel skutečně najel do davu a způsobil zranění.

Po zadržení se podle policejní zprávy dopustil řady rasistických a nenávistných výroků, což posílilo přesvědčení vyšetřovatelů o ideologickém pozadí činu. Pachatel byl později umístěn do psychiatrické léčebny, protože trpěl duševní poruchou, která dle znalců ovlivnila jeho schopnost ovládat své jednání. Diagnostikována mu byla paranoidní schizofrenie. 

Auto jako zbraň

Jako velice nebezpečná kombinace se ukazuje duševní choroba či porucha a extremistické nálady ve společnosti, které jsou ještě umocněny slabinami v zajištění bezpečnosti na veřejných shromážděních. 

Automobil se navíc v posledních letech etabloval jako zbraň volby pro osamělé útočníky i radikalizované jednotlivce, a to z několika zásadních důvodů. Jeho běžná dostupnost činí z tohoto prostředku ideální nástroj pro útok: vozidlo vlastní nebo může snadno pronajmout prakticky kdokoli, aniž by tím vzbudil pozornost bezpečnostních složek.

Z hlediska přípravy představuje útok vozidlem nízkoprahovou metodu násilí, kdy není třeba složité logistické plánování, zajištění zbraní či výbušnin, ani zvláštní technické dovednosti. Útočník nemusí být součástí žádné organizace, nemusí projít výcvikem. Stačí vůle a dostupné vozidlo.

Dalším zásadním faktorem je obtížná detekce takového úmyslu. Na rozdíl od jiných forem útoku není možné předem identifikovat vozidlo jako nebezpečné pouze na základě jeho přítomnosti ve veřejném prostoru. Na bezpečnostních kontrolních bodech se vozidlo jeví jako běžné, nevzbuzuje podezření, a není předmětem rutinních kontrol.

V neposlední řadě má automobil – zejména větších rozměrů – značný destruktivní potenciál. Hmotnost, rychlost a schopnost vjet do davu v uzavřeném prostoru z něj činí prostředek schopný způsobit rozsáhlé škody a četné ztráty na životech. Podle bezpečnostních expertů z Circuit Magazine je právě tato kombinace dostupnosti, nenápadnosti a ničivosti důvodem, proč se útoky vozidlem staly natolik atraktivní metodou pro pachatele, kteří chtějí útočit rychle, efektivně a s minimálním rizikem odhalení předem.

Pozor na kombinaci choroby a nenávisti

Přestože naprostá většina osob trpících duševními poruchami nepředstavuje pro okolí žádné riziko, odborná studie publikovaná Cambridge University Press upozorňuje na významné bezpečnostní riziko, které může vzniknout v situacích, kdy se duševní nemoc kombinuje s ideologicky motivovanou nenávistí.

Podle tohoto výzkumu může u neléčených jedinců s vážnými duševními poruchami dojít ke zvýšené pravděpodobnosti násilného jednání, a to zvláště tehdy, pokud jsou dlouhodobě sociálně izolováni, pociťují vyloučení z většinové společnosti nebo se pohybují ve vnímavém online prostředí, kde mohou absorbovat extremistické narativy.

Studie zároveň popisuje jev takzvaného synergického efektu, tedy spojení duševní poruchy (například schizofrenie, poruch osobnosti či těžké deprese) s radikalizující ideologií – ať už misogynní, xenofobní či nábožensky extrémní – násobí riziko násilného jednání. Ideologie pak může poskytnout rámec, který ospravedlňuje agresi jako „logickou“ reakci na vlastní frustraci nebo patologické vnímání světa.

V kombinaci s faktory, jako je nedostatečný přístup k péči, stigmatizace a absence preventivního dohledu, se z takových jedinců mohou stát nepředvídatelní aktéři násilí – často jednající impulzivně, bez vazby na širší struktury, ale s ničivým dopadem na společnost.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že útoky spáchané motorovým vozidlem nejsou nahodilými excesy, ale projevem hlubšího a opakujícího se vzorce, v němž se střetávají duševní nestabilita, ideologická nenávist a absence včasného záchytu rizikového chování. Případy z Vancouveru (2025), Toronta (2018) a německého Bottropu (2019) tento model tragicky potvrzují.

Ve všech případech jde o jedince, kteří nebyli součástí organizovaných skupin, ale jednali samostatně, impulzivně a brutálně, s cílem ublížit. Výzkumy Cambridge University potvrzují, že právě tento typ pachatele, tedy ideologicky zacílený, duševně rozvrácený a neschopný vnímat alternativu k násilí, představuje jednu z nejhůře předvídatelných bezpečnostních hrozeb současnosti.

Pokud má být podobným tragédiím zabráněno, nestačí pouze bezpečnostní opatření. Nutná je včasná diagnostika, dostupná psychiatrická péče, ale i společenská odolnost vůči radikalizačním ideologiím, které těmto jedincům poskytují smyšlený význam a ospravedlnění násilí.