Magicky krásné Podyjí: Výhledy vás mohou přenést do jiné země a jiných časů

V poslední době rostou v naší krajině rozhledny a vyhlídkové altány jako houby po dešti. Není to vždy ku škodě, přesto zůstává platné, že ty nejkrásnější výhledy skýtají především přírodní vyhlídky v podobě vysokých kopců či rozsochatých skalisek. Cesta za takovými výhledy nemusí být nijak náročná, existují totiž i malebná zákoutí na skalních stěnách nad řekami, jako je například už zmiňovaná Smetanova vyhlídka. Mnohem zajímavější a tajuplnější místa, která přináší pohled do starých časů, se však nachází přeci jen o něco jižněji u samotných hranic naší země. Najdeme je nedaleko Znojma v Národním parku Podyjí u samotných hranic s Rakouskem.

Až k řece Dyji, která zde tvoří podstatnou část státní hranice, je potřeba dojít pěšky, popřípadě je možnost dojet sem na kole. Oblast Národního parku Podyjí nabízí mnoho značených cest. Námaha v podobě menší túry se ale jistě vyplatí. Celé okolí překypuje nábojem historických událostí. Jednalo se o důležitou oblast, která svou roli v našich dějinách sehrála hned několikrát. Snad poprvé v dobách první Přemyslovců, kdy zde podél řeky Dyje vedla zemská hranice, rozdělující rakouské země na jihu a české knížectví na severu.

Neklidné hranice bylo potřeba dobře hájit, což si uvědomoval především Břetislav I. Za jeho časů se zdejší jihomoravské pohraničí konsolidovalo postupně do dnešní podoby. Sám kníže Břetislav a další jeho nástupci, ať už šlo o samotná pražská knížata, či moravská údělná knížata, se snažili hranici hájit výstavbou několika hradišť. Mezi nejstarší patří dnešní město Znojmo, které má své počátky již v období Velkomoravské říše. Vznikala však i další hradiště, jako Vranov nad Dyjí a o něco severněji Bítov. Všechny tři hradiště se později proměnila ve středověké kamenné hrady.

Snaha chránit a hájit své území však neměla jen česká knížata, ale také mocná šlechta v rakouských zemích. I zdejší feudálové zahájili během 10. a 11. století výstavbu strážních hradišť, z nichž některé se během 12. století přeměnila v kamenné hrady. Další výstavba následovala brzy na to během 13. století. Od té doby zde na obou stranách řeky Dyje stály neochvějně tváří v tvář svým kamenným protivníkům. Patří mezi ně například Raabs an der Thaya či Hardegg.

Na české straně mohou turisté navštívit vedle již zmiňovaného Vranova nad Dyjí či Bítova též zříceninu hradu Nový hrádek u Lukova, popřípadě mohou pokračovat dál k řece Dyji. Nebylo to přitom vždy možné, jelikož ještě před několika lety se zde nacházela pohraniční oblast, kam dopadala tíha železné opony. To, co bylo za řekou, už byl nedostupný svět. Ten, kdo si tento fakt uvědomí, jistě vnímá výhled z české strany směrem do Rakous o to působivěji.

Asi nejkrásnější a nejemotivnější výhled se lidem naskytne z tzv. Hardeggské vyhlídky. Vede k ní modrá turistická stezka z Čížova, kde je možné ponechat auto. Vyhlídka v podobě dřevěného altánu se vypíná na skále ještě na okraji českého území. Dole tekoucí řeka tvořila po staletí přírodní hranici mezi českými a rakouskými zeměmi, stejně tak i ve 20. století v časech komunistické éry. Tehdy zdejší výhled směrem na jih ukazoval jiný, vzdálený a svobodný svět, který se řídil jinými pravidly, než jaká vládla v Československu až do roku 1989.

Není to ale jen ona nedávná historie, která zde návštěvníky upoutá. Hardeggská vyhlídka nabízí tisíc a jeden pohled do minulosti. Do té nedávné i do té za časů přemyslovských knížat a králů. Stromy zde svými větvemi jakoby rámují obraz, v jehož scenérii se dole klikatí řeka Dyje a nad ní se ve své pýše vypíná středověký hrad se svými věžemi korunovanými cimbuřím.

Oním hradem je Hardegg. Jedná se o dobře zachovalý románsko-gotický hrad z první poloviny 12. století. První písemná zmínka pochází roku 1145, kdy se zmiňuje jistý Otto von Hardegg. Nejnovější archeologické výzkumy však dokázaly, že nejpozději od 10. století zde existoval předchůdce v podobě dřevěného hradu.

Návštěvníci, kterým nebude stačit pouze pohled na hrad z vyhlídky, mohou pokračovat dále po modré turistické stezce dolů k řece a přes most až do městečka v podhradí. I zde na druhé straně řeky je možné se domluvit česky, nebo se základy němčiny.

Samotný hrad je během hlavní turistické sezóny otevřen denně a nabízí možnost prohlídky. V interiéru hradu se nachází mimo jiné rytířský sál, kuchyně, hradní kaple či žalář. Hradní věž nabízí též krásné vyhlídky. Během prohlídky se návštěvníci dozvědí více o stavebním vývoji hradu i o rodu Khevenhüller, který vlastnil hrad od 18. století.