Hrad Veliš: Kam zmizela jedna z největších českých pevností?

Jen nepatrné torzo z kdysi rozsáhlého a bytelně opevněného hradu se dnes tyčí, nebo spíše rozvaluje, na stejnojmenném dominantním vrchu Veliš v nadmořské výšce 429 m. Lokalita se nachází jihovýchodně od Českého ráje, již mimo turisticky vytíženou oblast. Vede sem jen žlutá turistická stezka z nedalekého města Jičín. Zřícenina hradu je tak známá jen opravdovým fajnšmekrům v oblasti historie a hradů.

Příběh samotného místa je přitom více než poutavý a některé jeho kapitoly patří k důležitým částem naší historie. Jednalo se o královský hrad, který zde byl založen nejspíše už na přelomu 13. a 14. století králem Václavem II. Jedná se tak o jeden z hradů z éry posledních Přemyslovců. První písemná zmínka ho však uvádí až v roce 1316, kdy jej Jan Lucemburský zastavil synovi Hynka z Dubé, kterým byl Půta z Frýdlantu. Tehdy k panství patřilo město Jičín a sedm vsí, které ještě koncem 13. století náležely k jičínskému věnnému panství manželky Václava II., královny Guty.

O něco později se zdejší majetky dostávají do rukou Vartemberků a to dědičně. Ve druhé polovině 14. století zde vzniklo i rozsáhlejší panství, které si mezi sebou rozdělovali další generace. Patřilo sem panství troskovské, bydžovské a velišské, které obsahovalo hrady Veliš a Brada a města Jičín a Veselí.

V majetku Vartemberků zůstával hrad i v 15. století. Během husitských válek ho vlastnil Čeněk z Vartemberka, který v rámci bojů přebíhal od katolíků k podobojí a zpět. Tudíž bylo jeho panství pleněno nejprve v roce 1423 husitským vojevůdcem Janem Žižkou a v roce 1426 byly hrady Veliš, Brada a Lipnice a města Jičín, Veselé a Bydžov císařem Zikmundem odebrány jeho synovi Jindřichovi a věnovány jako odúmrť Oldřichovi z Rožmberka, což však nakonec nebylo realizováno. Po Jindřichově smrti roku 1434 na následky zranění v bitvě u Lipan zdědila majetek Machna z Veselé, po jejíž smrti roku 1438 bylo velišské panství rozděleno. Zboží získává Hašek z Valdštejna. Ten býval po roce 1448 nepřítelem Jiříka z Poděbrad, později se však smířili a roku 1452 králi velišské panství převedl. Hrad se tak opět stal královským majetkem. Po Jiříkově smrti si majetek rozdělili jeho synové, konkrétně od roku 1472 vládl na Veliši jeho syn Boček z Kunštátu.

Na konci 15. století se hrad dostal do majetku pánů Trčků z Lípy a na Vlašimi. Za jejich časů v roce 1500 byla na hrad převezena bazilejská kompaktáta, která Trčkové drželi v úschově do té doby na hradě Lipnici. Hrad následně na počátku 16. století prodělal celou řadu významných změn, které se dotkly především jeho opevnění. Hrad získal nové linie předsunutého dělostřeleckého opevnění, zahrnující dělostřelecké bašty pro lehká i těžká děla. Jádro hradu s vysokou hranolovou věží a dvěma paláci si udržovalo svůj charakter pohodlné rezidence, ovšem opevnění z hradu i vzhledem k jeho dominantní poloze udělalo důležitou a strategickou pevnost. 

Na počátku 17. století se hrad dostal do majetku Matyáše z Thunu. Matyáš byl jedním z vůdců stavovského povstání. Po porážce na Bílé hoře musel prchnout ze země a konfiskované panství bylo prodáno Albrechtu z Valdštejna. Ten sice odkázal panství řádu sv. Františka, ale protože byl v roce 1634 zavražděn, k realizaci nedošlo a majetek byl znovu zkonfiskován. Panství Veliš a Staré Hrady koupil hrabě Jindřich Šlik z Holiče. Ten sice ve stavovském povstání stál na straně moravských pánů, ale po svém zajetí na Bílé hoře přestoupil ke katolíkům a byl přijat do císařské armády.

Svou odolnost a pevnost hrad ukázal za třicetileté války, kdy se hrad několikrát pokusili dobýt Švédové, ale nikdy se jim to nepovedlo. I přes své nezměrné kvality bylo roku 1658 císařem rozhodnuto o jeho demolici. Hrad byl následně rozebírán na stavební materiál. Od počátku 17. století byl navíc v blízkosti hradu zřízen čedičový lom, který byl v 19. století rozšířen až do areálu poničeného hradu, což jeho zkázu dokonalo. Dodnes se zachovaly jen nepatrné zbytky zdiva bašt, věže a západního paláce.