Opomíjené prvenství? Znojmo hrálo v české historii zásadní roli, ovlivnilo vývoj celé země

Na sklonku svého života však musel kníže Břetislav I. řešit otázku nástupnictví. V roce 1055 tak zavedl senoriát, kdy právo vládnout měl vždy nejstarší člen přemyslovského rodu, tzv. stařešinský řád. Tuto podmínku splňoval jeho nejstarší syn, Spytihněv II. který se též stal nástupcem na knížecím stolci v Praze. Pro své další syny Břetislav rozdělil oblast Moravy na tři úděly, olomoucký, brněnský a znojemský. Centry těchto údělů se stala nevětší hradiště, která tak soustředila veškerou moc v dané oblasti, přičemž svrchovaným pánem nad všemi byl stále kníže, který vládl v Praze. Tento princip však do budoucna rozpoutal mnohé spory, válečné konflikty i vraždy.

Do hlavní politiky zasahovala po následující dvě století nejen pražská knížata, ale také údělná knížata ze všech tří údělů. Jednalo se vždy o spory týkající se práva vládnout. Významnou roli zde po určitou dobu představoval znojemský úděl, odkud pocházel Konrád II. Ota, který v 80. letech 12. století sjednotil moravské úděly a tituloval se za podpory císaře Fridricha I. Barbarossy jako moravský markrabě, později se dokonce stal vládnoucím knížetem v Praze. Mohl se pyšně odkazovat na své předky, kteří nejednou zasáhli do politického vývoje země, ať už to byl jeho otec Konrád II. Znojemský či děd Litold Znojemský, na jejichž stavitelský odkaz mohl navazovat.

Po dlouhou dobu představovalo ústřední bod jižní oblasti Moravy staré hradiště, dnes nazývané jako Hradiště či Hradiště sv. Hypolita. Jeho největší sláva byla ještě ve starých dobách velkomoravské říše a na významu opět nabylo znovu v dobách Přemyslovské snahy o ovládnutí a řízení zdejší oblasti, kdy se z hradiště opět stal mocenský opěrný bod. Souviselo to i s nedalekou hranicí s rakouskými zeměmi. Za jeho časů knížete Břetislava I. zde vznikala i další hradiště, která měla střežit neklidnou česko-rakouskou hranici. 

Samotné okolí znojemského hradiště ovšem dlouhodobě představovalo oblast, které kulminovalo blízké zahraniční vlivy. Vzhledem ke geografickému položení mělo mnohdy blíže k Podunají než k Čechám, což odráželo určité kulturní i politické aspekty. Proto i přes to, že zde existovala již ustálená hranice, probíhaly v této oblasti čilé styky z obou stran. Český vliv se dostával do oblasti rakouských zemí a vliv rakouských šlechtických rodin naopak pronikal na jižní území českých zemí. 

Syn Konráda I. Brněnského, Litold, údělný kníže znojemský, se oženil s Idou Babenberskou. Její sestra Helbirga byla dokonce manželkou českého knížete Bořivoje II. Vztahy mezi příbuznými Přemyslovci v té době nebyly nejlepší, jelikož se stále řešila neuspokojivá otázka nástupnictví. Kníže Břetislav II. v roce 1099 vojensky obsadil důležité body na Moravě, mimo jiné právě Znojmo. Vládu v moravských údělech svěřil svému bratrovi Bořivojovi. Litold byl společně se svým bratrem Oldřichem nucen k útěku za hranice. Zde se snažil najít podporu u rodiny své manželky. Po smrti Břetislava II. se však v roce 1100 stává knížetem Bořivoj II., což porušovalo zásady senoriátu, jelikož nejstarším Přemyslovcem byl Oldřich, který byl ale se svým bratrem Litoldem stále na útěku za hranicemi. To nakonec vedlo ke vzájemným střetům. 

V roce 1101 bratři společně s vojskem od zahraničních spojenců vyrazili zpět do domoviny postavit se knížeti Bořivojovi II. Chystaný válečný střet se ale nakonec nekonal. Došlo ovšem ke smíru všech Přemyslovců a bratři Oldřich s Litoldem se tak mohli vrátit na své úděly.

V té době se začala psát nová historie správního centra ve znojemském údělu. Litold tehdy přenesl sídlo ze starého hradiště na protější skalnatý ostroh. Jeho pobyty v rakouských zemích a příbuzenské vztahy se sousedním rodem Babenberků, mu daly možnost seznámit se se soudobou úrovní stavitelství, především pak s architekturou nového fenoménu, kterým byl kamenný hrad. Je tak pravděpodobné, že po vzoru kamenných hradů v Rakousích začal na opačné straně soutoku Gránckého potoka a řeky Dyje se stavbou nového hradu, který mohl být z části kamenný. Přemístění hradu, vyvolané jistě i špatnými zkušenostmi, výrazně zlepšilo žádané obranné podmínky. Příčinou jistě byla i nutnost vyšší úrovně reprezentace a demonstrace síly. Byl-li Litold zakladatelem, jeho syn Konrád II. Znojemský byl zcela jistě pokračovatelem a hlavním stavitelem tohoto hradu „nového typu“.

Za časů Konráda II. Znojemského tak na skalnatém ostrohu naproti starému hradišti vzniká  kamenný hrad, který je prvním představitelem této kamenné architektury na Moravě. Po propuštění v roce 1134 dokončuje stavbu hradu, popřípadě poslední fázi výstavby mohl dokončit jeho syn Konrád II. Ota. Jádro hradu zaujalo nejchráněnější část, kterou byl zadní skalnatý výběh ostrohu. Celý areál hradu obíhala hradba, v jejímž čele stála brána a dominantní osmiboká věž. V samotném areálu hradu vznikl palác, hospodářská stavení a také rotunda sv. Kateřiny se slavnou malbou znázorňující osobnosti přemyslovského rodu.

Už v roce 1146 se v písemných pramenech objevuje popis „nejpevnější hrad Znojeni“, což nejspíše odkazovalo na novou podobu zdejšího sídla v podobě pevného, kamenného hradu. Znojemský hrad tak tvoří úspěšnou konkurenci nejstaršímu hradu na našem území, hradu Přimda, který vznikl krátce předtím ve 20. letech 12. století. Na Moravě však pevně zastává  ono kamenné prvenství Znojmo.