Tajuplné Chebsko? "Apendix" českého království má pohnutou historii

Podívejme se však na historii Chebska, tak trochu specifického regionu, pěkně od začátku. Archeologové na tomto území nalezli ojedinělé doklady starého slovanského osídlení z období 6. století, kdy zde zřejmě sídlil kmen Hbanů. Slovany odtud však vytlačilo nově příchozí německé obyvatelstvo během procesu kolonizace. V 10. století Chebsko spadalo pod správu biskupství v Řezně. Území také patřilo k markrabství rodu Děpoldiců. Jeden z členů tohoto rodu, Děpold III. nechal vystavět románský hrad v Chebu. Po smrti Děpolda III. přešlo Chebsko do rukou římskoněmeckého krále Konráda III., který ho později daroval rodu Štaufů. V Chebu velmi často pobýval císař Fridrich I. Barbarossa a asi v roce 1179 nechal zdejší hrad přeměnit na císařskou falc. Zde pak sídlil fojt, který panství spravoval, pokud nebyl císař přítomen.

Někdy v roce 1206 přislíbil chebské území Václavu I. římskoněmecký král Filip Švábský. Chebsko se tak mělo stát věnem jeho dcery Kunhuty, budoucí manželky krále Václava I. Filip Švábský si to však nakonec rozmyslel a Chebska se nevzdal. Až v roce 1266 území získal syn Václava I., tedy Přemysl Otakar II. Chebsko bylo v jeho rukou však pouze do roku 1276, kdy na něj římskoněmecký král Richard z Cornwallu uvalil klatbu. Protože si však Rudolfovu dceru jménem Guta vzal Václav II., stal se v roce 1291 pánem Chebska. Česká vláda zde ovšem opět neměla dlouhé trvání – v roce 1304 si Chebsko přivlastnil král Albrecht I.

Výše popsaný poněkud složitý česko-německý vývoj Chebska přerušil Jan Lucemburský. Právě jemu toto území daroval roku 1322 císař Ludvík Bavor za pomoc v bitvě u Mühldorfu. K mísení prvků české a německé kultury zde však stále docházelo.

V roce 1348 Karel IV. zaručil neoddělitelnost Chebska od českých zemí ve svém Majestátu. Teprve tehdy vlastně došlo k definitivnímu právnímu začlenění Chebska do Českého státu. Ovšem po formální stránce území stále zůstávalo říšskou zástavou, což si Karel IV. ale pojistil stanovou, že Chebska by se musel v případě sporů český panovník dobrovolně vzdát a nechat si ho vyplatit. V roce 1355 navíc panovník zamezil tomu, aby Chebsko mohlo být někdy odtrženo od českého území. Území však mohlo být rozdrobeno, k čemuž později také došlo. Slabý panovník Václav IV. část území ztratil ve prospěch rodu Hohenzollernů. Další ztráty utrpěl také později bratr Václava IV., tedy Zikmund Lucemburský.

Větší přimknutí Chebska k českým zemím je spojené s vládou Habsburků. Tehdy již bylo území chápáno jako tzv. věčná zástava. Také proto došlo ke zdejší rekatolizaci, což Chebsko k českým zemím ještě více přiblížilo. Historikové hovoří v souvislosti s Habsburky o tzv. procesu bohemizace Chebska. Za vlády Marie Terezie došlo k bernímu zahrnutí území Chebska do Českého království. Chebsko ale stále až do roku 1808 spadalo pod církevní správu v Řezně. Císař Josef II. sice už roku 1787 plánoval zahrnout chebské území pod pražskou diecézi, ovšem dokázalo to až císař František I. v již zmíněném roce 1808. Završení procesu bohemizace Chebska je kladeno do roku 1872, kdy to dokládají desky zemské.

Střety české a německé kultury zde byly stále patrné. Po skončení první světové války místní němečtí obyvatelé ostře protestovali proti začlenění Chebska do nové republiky – Československa. Po podepsání Mnichovské dohody obsadila Chebsko německá vojska a začlenila ho do Třetí říše. Po druhé světové válce následoval odsun německého obyvatelstva.