Opomíjený zámek v Českém ráji? Z gotické pevnosti se stal skvost nad Jizerou

Městečko Turnov se nachází na okraji Českého ráje, asi 30 km severně od Mladé Boleslavi. Lidé tu často projíždějí směrem do Liberce a snadno opomenou výstavný zámek, který se schovává na okraji města. Zámek Hrubý Rohozec se tu přitom tyčí již více jak 700 let. Původně to pochopitelně nebyl zámek, ale gotický hrad, vystavěný kolem roku 1300 rodem Markvarticů.

Byť se dnešní zámecká budova při příchodu od brány nezdá být gotickou pevností, stačí sejít po strmém schodišti dolů do údolí řeky Jizery, kde se každý může přesvědčit, že se zámek dodnes tyčí na vysoké, příkré skále. Odsud byl hrad zcela nedobytný. Ze zbylých tří stran byl původní hrad obehnán širokým a hlubokým příkopem, který se částečně dochoval po pravé straně před vstupní bránou do samotného zámku. Ostatní části příkopu byly zavezeny a zarovnány většinou v 19. století, kdy se zámkem proměnil v moderní rodinnou vilu v empírovém stylu, částečně dozdobenou ve stylu pseudogotiky.

Do těch časů ale prošel původní hrad velkými úpravami. Už na přelomu gotiky a renesance jej Krajířové z Krajku a Vartenberkové velkolepě přestavěli. Původní hrad, který se skládal jen z obvodové hradby, věžovitého paláce a čtverhranné masivní věže, se přeměnil v renesanční zámek s paláci po všech stranách. Arkády na vnitřní straně zámeckých křídel uzavíraly prostorné nádvoří, kterému nově dominovala renesanční věž opatřená o hodinový stroj. Arkádové ochozy byly později zazděny, ovšem dochoval se krásný pozdně gotický balkonek, kde je na jednom z krakorců možné vidět ženskou tvář. Jedná se o Johanku Krajířovou z Krajku, iniciátorku přestavby.

Pozdějším významným majitelem se stal Albrecht z Valdštejna. Ten ho ale spíše vnímal jen jako investici a hned roku 1628 jej prodal Mikulášovi z rodu Des Fours. Tento Mikuláš byl zakladatelem české linie tohoto původně francouzského rodu, který svůj původ odvozoval od předků uhlířů v 10. století. Proto také rodové jméno Des Fours – z pecí.

Potomci Mikuláše rozvětvili rod na několik linií, kromě té rohozecké existovala ještě maloskalská a semilská. Díky důležité listině, tzv. fideikomisu byl však majetek nedělitelný a disponoval s ním pouze nejstarší syn. Zámek Hrubý Rohozec se stal hlavním sídlem tohoto rodu na dalších 400 let a to až do roku 1945.

Předposledním majitelem byl shodou okolností také Mikuláš, celým jménem Mikuláš Vladimír Des Fours-Walderode. Na zámku se svou rodinou žil v prvních desetiletích minulého století. Byl to vášnivý kuřák a lovec. Jeho největší vášní však byla historie, především ta rodinná. Právě jemu vděčí správa zámku za bohaté badatelské informace o rodu, ale také za evidenci a popis snad každého kousku mobiliáře.

Mikuláš Vladimír totiž každý kousek nábytku, každý obraz, každý předmět, opatřil popisem, kdy, proč, jak, od koho a při jaké příležitosti se daná věc dostala na zámek a kde přesně se daná věc nacházela. Jakoby tušil, že po zestátnění zámku v roce 1945 dojde k odvozu nábytku, či jeho kumulaci ve sklepech a na půdě zámku. Až v roce 2009 se podařilo správě objektu vše vrátit na zámek a dle popisu od Mikuláše Vladimíra a dobových fotografií umístit vše na původní místo.

Zestátnění zámku se Mikuláš Vladimír nedožil, zemřel už v roce 1941 na rakovinu hrtanu, což vzhledem k jeho vášni ke kouření není nic překvapivého. Návštěvníci mohou dnes zámek opět procházet v autentické podobě, tak jak ho znal on ve 30. letech minulého století. Vyprávění se týká též jeho rodiny. Byl dvakrát ženatý. První žena utekla neznámo proč od rodiny hned po narození syna Karla Bedřicha. Ten byl pak nepříjemným prvkem v nové rodině, kterou Mikuláš Vladimír založil se svou druhou ženou.

Vztahy nebyly nejlepší jak s otcem, tak s nevlastní matkou. Přesto se Karel Bedřich stal dle fideikomisu po smrti otce posledním majitelem zámku a to až do roku 1945. Jistě zajímavé jsou osudy ostatních členů rodiny, stejně tak okolnosti zestátnění zámku, které Karlovi dovolily zažádat v 90. let o navrácení majetku. Proč se soudní spory vlečou dodnes, se návštěvníci mohou dozvědět při návštěvě zámeckých okruhů.