Tajemství hradu Stará Dubá: Jak se z nejkrásnějšího českého hradu stala ruina?

Původní název hradu zněl Dubá. Označení Stará Dubá je až z novověku, kdy se tak připomíná staré opuštěné sídlo. Hrad byl založen nejpozději někdy po polovině 13. století, přesné datum však není známo. Jedná se o tzv. uzavřený hrad, kdy bortící se zdi paláců a věží zavalili hradní nádvoří a v podstatě tak zakonzervovali určité části hradu, možná až do výšky prvního patra. Návštěvníci, kteří dnes hradem prochází, se tak rázem ocitají o několik metrů výš, než byla původní úroveň terénu, což samozřejmě pohled na hrad značně zkresluje. Vzhledem k absenci archeologického výzkumu uchovává lokalita nadále mnohé zajímavé informace o životě hradu. 

Jeho staveništěm se stala ostrožna, která běží podél břehu řeky Sázavy a od zbytku kopce, ze kterého vybíhá, je po delší straně oddělená hlubokým údolím dnes už vyschlého toku. Ze třetí strany jej obtéká menší potok, který se následně vlévá do řeky. Vznikl zde tak zajímavý terénní útvar, který stavitel využil pro výstavbu značně rozměrného hradu. Širokou plošinu z přístupové strany přetínal příkop, za nímž se rozkládal vlastní hrad. Tato přední část hradu měla dispozici pravidelného obdélníka se dvěma paláci na jižním konci, z nichž větší východní byl spojen s válcovou věží. Téměř proti věži na západní straně se rozkládal přední palác a zcela uprostřed nad příkopem byla vstupní brána. Zadní část za dominantní válcovou věží se nacházel další komplex paláců. Tento soubor staveb byl obehnán hradbou a na ní navazovala parkánová zeď, která obepínala celý hrad v širokém oblouku kolem. Jednalo se tak o jeden z největších hradů své doby, který konkuroval hradům královským, jako byl například Křivoklát.

Zajímavostí této lokality je, že již od 13. století patřilo k hradu městečko zvané Odranec, které se nacházelo pod hradem na břehu řeky Sázavy. Městečko bylo obehnáno hradbou s dvojicí bran a se samotným hradem bylo též propojeno hradbami, což zde utvářelo zajímavý organismus, opět konkurující královskému dílu.

Není možné ani přesně určit, kdo by mohl být zakladatelem hradu. První písemná zmínka pochází z roku 1283 a uvádí Ondřeje z Dubé. Právě on, či jeho otec, mohli být zakladateli hradu. Nové sídlo se stalo kolébkou rodu pocházejícího z rozrodu Benešoviců, mezi jehož příslušníky patřil další Ondřej z Dubé, který zastával významné funkce na dvoře Karla IV., například zemského sudího, později popravčího ve Vltavském a Kouřimském kraji.

Dále například Václav, jinak známý jako Vaněk z Dubé, který zde sídlil na přelomu 14. a 15. století. Byl stoupencem krále Václava IV., kterému pomáhal v boji proti panské jednotě, tedy odbojné šlechtě. On sám se přitom stal cílem nepokojů v oblasti, kdy se jeho hradu lstí zmocnil loupeživý soused Jan Zoul z Ostředka. Až zemská hotovost, kterou sem vyslal král Václav IV., udělala ve zdejší oblasti pořádek a hrad se tak vrátil zpět do rukou Vaňka z Dubé. Po jeho smrti v roce 1416 už začaly pro hrad špatné časy.

Za dalšího z vlastníků Kuneše Rozkoše z Dubé, byl hrad nejspíše opět obléhán a dobýván, jelikož se Kuneš proslavil jako další loupeživý rytíř v kraji, čemuž krátce na to udělalo královské vojsko přítrž. Hrad byl následně během první poloviny 15. století opravován, ovšem práce trvaly příliš dlouho, či byl stav hradu opravdu špatný, a někteří majitelé tak raději přebývali v měšťanském domě v městečku Odranec dole pod hradem.

Definitní konec pro hrad znamenalo období poděbradských válek, tedy spory mezi Jiřím z Poděbrad a Jednotnou zelenohorskou. V této době hrad vlastnili Kostkové z Postupic, kteří byli straníky krále, tudíž je pravděpodobné, že byl hrad dobyt vůdcem odboje, Zdeňkem Konopišťským z Konopiště a to někdy kolem roku 1466. Hrad byl obléhán a odstřelován pomocí děl a vrhacích strojů. Tábor obléhatelů je v terénu dodnes dobře čitelný. Ono obléhání pro hrad znamenalo zkázu, jelikož už nikdy nebyl obnoven a osídlen. Z výstavního a majestátního hradu, který patřil ve své době mezi největší, se tak stala zřícenina, následně zvaná jako Stará Dubá.