Český unikát, který jinde v Evropě nenajdete? Pyšní se jím Zbiroh

Řeč je o dnešním zámku Zbiroh, v jehož vnitru však tluče středověké srdce. Jeho novodobé dějiny nebyly nejšťastnější. V letech 1943 až 1945 byl zámek sídlem štábu SS. Poté se areál stal majetkem Československého státu a byl využíván armádou. Ta prostory značně zdevastovaného zámku opustila ke konci 90. let, kdy se zámek dostal do majetku města Zbiroh. To následně zámek prodalo současnému majiteli, který objekt proměnil v zámecký hotelový resort, který dnes nabízí především hotelové služby a pronájmy prostor pro firemní akce. Vedle toho je však v nabídce prohlídka části zámeckého areálu, která představí některé zajímavosti, ať už pravdivé, či lehce zkreslené.

Zámek v dnešní podobě byl slavnostně otevřen v roce 2005 po velké rekonstrukci. Od té doby je možné opět navštívit a obdivovat zdejší komnaty, ať už jako hotelový host či jako návštěvník na dané prohlídkové trase.

Dnešní zámek vznikl v 16. století přestavbou původního středověkého hradu. Mnohdy je původ hradu kladen již do 12. století. Podle legendy hrad založil Zbyněk Zajíc z Valdeka, který při jednom z honů se svou družinou zabloudil. Po západu slunce vyšplhali na nejbližší vrchol, aby se rozhlédli po okolí. Žádné obydlí ale nezahlédli, proto se uložili ke spánku na místě, kde se nacházeli. Ke svému překvapení ráno zjistili, že kolem nich je spousta jeleních parohů. Pán je dal sesbírat a rozhodl se na tomto výhodném místě postavit hrad. Ze sbírání parohů vznikl název Zbiroh. Pravdou však je, že zde kamenný hrad vznikl až během první poloviny 13. století. V roce 1230 zpráva připomíná jisté bratry Chřena a Sulislava ze Zbiroha, ovšem za zakladatele samotného hradu je považován až Břetislav ze Zbirohu, připomínaný v roce 1247. Ani to však neupírá nic na faktu, že se jedná o jeden z nejstarších kamenných hradů u nás.

Zajímavější je ale lokalita, na které byl hrad vystavěn. Staveništěm se stal vrch, který je tvořen z velice tvrdého podloží, konkrétně tzv. buližníkové skály. Pro ni je typická černá nebo černošedá barva, často s příměsí grafitu a především vysoká tvrdost.

Kromě zámeckých budov, které dostaly svou podobu během razantní přestavby v neorenesnačním stylu v letech 1869 až 1870 za časů barona Bethela Heinricha Strousberga, mohou návštěvníci obdivovat část hradních interiérů. Jde především o středověkou kapli, kde se zčásti dochovala původní nástěnná výmalba, nebo původní hradní sklepení.

Z dálky nejlépe viditelným pomníkem středověkého hradu je zámecká věž, původně hradní obranná věž, tzv. bergfrit. Ten sloužil hradnímu pánovi a posádce v době nebezpečí jako poslední útočiště, byl-li zbytek hradu dobyt. I proto se původní vstup do věže nachází až ve výšce první patra. Jedná se navíc o jeden z nejstarších dochovaných bergfitů u nás, který stojí takto samostatně na skalním výběžku, který značně navyšuje výšku samotné věže.

Největší unikát Zbirohu však není bez bližšího pohledu vidět. Nachází se totiž podzemí, respektive jeho hlavní část. Jde o zdejší studnu, která se svou hloubkou 163 metrů představuje nejhlubší studnu v Evropě. O to zajímavější tato studna je vzhledem k podloží, do jakého byla vyhloubena. Ve vertikálním směru se stáčí do šroubovice, což je způsobeno náročným hloubením do mimořádně tvrdé buližníkové skály.

Poslední, ovšem neméně zajímavým faktem je, že zde na zámku Zbiroh ve východním křídle bydlel v letech 1912 až 1928 se svou rodinou malíř Alfons Mucha. Právě zde ve velkém sálu zámku namaloval slavný obrazový cyklus Slovanská epopej.