Historie hradu Kámen: Místo smíru dvou nepřátel a počátek cesty Jiřího z Poděbrad na český trůn

Hrad Kámen se nachází na Vysočině, v okrese Pelhřimov, konkrétně v obci Kámen asi 5 km od Pacova a 15 km od Pelhřimova. Byť leží na důležité spojnici v této části Vysočiny, jde mezi turisty o poněkud neznámý a neprávem opomíjený hrad. Dnes zde sídlí muzeum Vysočina Pelhřimov, p. o., které nabízí zajímavé expozice. 

Kdo byl přesně zakladatelem hradu, není známo. Stejně tak se přesně neví, kdy byl hrad přesně postaven, nejspíše však po polovině 13. století. Jeho staveništěm se stalo masivní žulové skalisko. Vzhledem k pevnosti a síle místa i samotné stavby dostal hrad název Kámen.

Hlavní částí hradu byl palác, který byl vystavěn na nejvyšším a nejméně přístupném místě skalního masivu. Měl charakter obytné věže, tzv. donjonu. Základy byly založeny v přirozených skalních puklinách, proto je půdorys stavby nepravidelný lichoběžník. Základová skála prochází některými partiemi hradu a tvoří tak částečně jeho suterénní stěny, především pak sklepení. Přízemní prostor byl využíván jako zásobárna a zbrojnice, patro pak jako obytný sál. Přístup do paláce byl kdysi možný pouze dochovanými portálky po padacích můstcích.

Velký sál v patře sloužil obytným a reprezentačním účelům a splňoval všechny požadavky komfortu středověkého bydlení. Prostor osvětlovala řada oken s kamennými sedáky po stranách. Stěny místnosti byly kdysi patrně zatepleny dřevěným obložením, navíc byly zdejší místnosti vytápěny kachlovými kamny. K dispozici byl též záchod, správně řečeno prevét.

První bezpečná zmínka o hradu pochází až z roku 1316, kdy se připomíná Nimír z Kamene. Krátce nato vlastnil hrad Bušek Tluksa, jehož potomci hrad vlastní až na krátké období do období husitských válek. Tluksové patřili k části drobné šlechty, která za velkého zápasu o moc v předhusitských Čechách stála věrně na straně krále Václava IV. a podporovala ho v boji proti odbojnému panstvu. Významným válečníkem z tohoto rodu byl jistě Přibík Tluksa, který bojoval v husitských řadách velmi horlivě. Za něho měl hrad Kámen důležitou úlohu jako husitský opěrný bod mezi Táborem a Pelhřimovem.

Roku 1437 získává hrad koupí Purkart Kamarét z Žirovnice. Purkart byl v dobách vnitřních zápasů o vládu v zemi věrným stoupencem Jiříka z Poděbrad a dal hrad k dispozici ke schůzce Jiřího z Poděbrad a jihočeského velmože Oldřicha z Rožmberka. Jednání se jistě konalo v již zmiňovaném velkém sále a jednalo se o skutečně důležitý politický krok.

Oldřich II. z Rožmberka byl mocným a vlivným šlechticem, který coby katolík stál proti Jiřímu z Poděbrad, tehdejšímu správci českých zemí. Léta před tím docházelo ke střetům poděbradských a rožmberských vojáků. V roce 1449 dokonce Oldřich založil odbojnou Strakonickou jednotu, která měla za cíl zničit moc Jiřího. Konec tomuto odboji měla přinést právě sjednaná schůzka 4. srpna roku 1450 na hradě Kámen. Oba rivalové se zde skutečně domluvili. Oldřich, byť ne zcela dobrovolně, uznal Jiřího z Poděbrad jako zemského správce, což mu později otevřelo i cestu ke královskému trůnu. K němu mu dokonce pomohl Oldřichův syn Jan II., který převzal jihočeské vladařství po svém nemocném otci.

Hrad zůstal nadále pevnou oporou krále Jiřího z Poděbrad, byť sám neměl oporu u svých majitelů, kteří se často měnili. Byli zde páni Trčkové z Lípy, Jan Sádlo ze Smilkova či Malovcové z Pacova. Právě za nich v 17. století zdejší panství opět vzkvétá. Hrad byl přestavěn v rezidenci. Vzniká nové křídlo a nad bývalým schodištěm vyrostla věž.

V 18. století opět hrad ztrácí na významu, často střídá majitele a to až do předválečného období na počátku 20. století. Ovšem jeden z posledních majitelů, svobodný pán Václav Enis z Atteru, se pustil v 2. polovině 19. století do větších stavebních úprav, jimiž však hradu ještě více ublížil, když romantickou snahou o regotizaci znehodnotil staré partie hradu. Genius loci si však zdejší hrad stále uchoval, stejně jako svoji výraznou siluetu na skalisku, která odkazuje na jeho název.