Záhada Kouzelného hradu: Před očima návštěvníků mizel nábytek

Už od 18. století se Evropa nesla v duchu nového trendu, kterým byl romantismus. Udával tempo a styl doby jak v literatuře či společenském životě, tak v architektuře. Tón těchto romanticky, až pohádkově smýšlejících časů, hledajících ideál a krásu ve starých dobách, v přírodě či v exotických zemích, se u nás udržel téměř až do počátku 20. století. Kromě známých děl českých autorů, jako je například Máj od Karla Hynka Máchy, se tato doba podepsala i do české krajiny.

Asi nejviditelnější stopou jsou jistě krásné, romantické zámky, které vznikly nebo byly upraveny právě v tomto duchu. Patří sem Hluboká nad Vltavou, Žleby, Sychrov či Bouzov. Vznikají i nové zámky, například Hrádek u Nechanic. Zámecké obory pak často nahrazují rozsáhlé anglické, též zvané romantické parky, plné nejrůznějších starobylých i exotických staveb, jako byly řecké chrámy, mešity, čínské pavilony atd. Mezi nejčastější patřily lesní altánky a domy, hrádky a umělé zříceniny.

Mezi nejslavnější odkazy této doby 18. až konce 19. století je jistě lednicko-valtický areál na jihu Moravy a zdejší stavby, jako Minaret či Janův hrad, který působí jako dávný středověký hrad, přesto je až výtvorem novověkým. Ještě starší romantický park, dokonce první svého druhu u nás, však leží ve Středních Čechách, ve městě Vlašim. Vedle nejrůznějších staveb, jako byl Amorův templ či Čínský pavilon, zde na skalním srázu, vysoko nad údolím řeky Blanice, vyrostl Starý hrad, někdy též označovaný jako Kouzelný.

Je to jedna ze staveb, která zde vyrostla již při zakládání parku v 70. letech 18. století. Je to též jedna z mála staveb, která je dodnes dochovaná a přístupná. I dnes tak mohou návštěvníci vlašimského parku vidět malý hrad sněhově bílé barvy, jak se tyčí na šedohnědé skále vysoko nad ohybem řeky. Tvoří ho jen malý obdélný palác zdobený cimbuřím a u něho stojící vysoká věž, též korunovaná cimbuřím, která poskytuje nádherné výhledy do údolí.

Bohužel, dnešní podobu hrad získal až v 19. století, během další vlny výstaveb romantických zákoutí parku. Původní hrad byl o něco větší. Tvořil ho dům v podobě paláce s doškovou střechou a k němu přirůstající hradní věž, která se podobala té dnešní. Ač byl hrad jinak kamenný, nejspíše kvůli značné dřevěné vnitřní konstrukci a střeše někdy na začátku 19. století vyhořel a když byl obnovován, získal současnou podobu. Největší ztrátu však nepředstavovala nová fasáda, ale ztráta původního vybavení.

Původní hrad totiž lákal ve svých dobách návštěvníky do skromných prostor malého paláce. Návštěvníci v podobě šlechty, vstupovali do přízemí hrádku, kde na ně čekalo několik vystavených kousků starého, jakoby gotického nábytku. Ve chvíli, kdy procházeli síní a kochali se jím, náhle, jako by mávnutím proutku, začal před nimi nábytek mizet. Udivení a fascinování návštěvníci pak o těchto kouzlech všude vyprávěli a i mezi místními si tak Starý hrad získal pojmenování Kouzelný.

Vše údajně spočívalo v tajném zařízení, které bylo pod podlahou. Hrad byl založen na skalním svahu, který strmě padá dolů do údolí, tudíž návštěvník přicházející z planiny na vrcholu, vcházel do vyvýšeného patra, zatímco přízemí bylo přístupné jen ze zadní strany směrem od skalní stěny. Tudy se mimo zrak návštěvníků dalo dostat k mechanismu. Ten na povel milostpána spustili čeledíni a o patro výš se před zrakem udivených návštěvníků začal nábytek přemisťovat a mizet ve zdech a v podlaze.

Jak přesně tento tajný mechanismus vypadal a fungoval, bohužel není známo, nejspíše fungoval na principu různých lan, pák apod., připomínající divadelní jevištní propadliště a obsluhu opony. Hrad však vyhořel a zařízení tak bylo ztraceno. Zůstaly jen nejrůznější legendy a zprávy. Své kouzlo a tajemný půvab má však Kouzelný hrad dodnes.