Turistická sezóna začíná: Časté chyby a dotazy návštěvníků památek

Každý objekt v podobě hradu či zámku se vyvíjel svébytným způsobem, který ovlivňovala především dobová móda a estetické cítění, přírodní, respektive terénní podmínky, osoba stavitele a jeho finanční možnosti atd. Velkou roli měla též symbolika, kterou dnes vnímáme především jako okrasnou kulisu daného objektu, ale ve své době měla mnohdy více významů a to především v oblasti reprezentace. To vše pak přinášelo výslednou podobu danému objektu, který tak v každém případě představoval neopakovatelný originál.

Tuto skutečnost ukazují už první kamenné hrady u nás, kde se vzájemně mísí praktické a symbolické aspekty, jelikož hrady byly v naprosté většině multifunkčním objektem, který měl roli jak obrannou, tak i rezidenční, administrativní, mocenskou, správní a reprezentativní. Všechny tyto aspekty můžeme najít už jen v tom, že daný stavitel v oné době postavil kamenný hrad, což si ne každý mohl dovolit. Další roli hrálo umístění v krajině a jeho vazba na blízké okolí, ale i dálkové cesty. Důležitou roli pro fortifikaci, ale též demonstraci síly a moci, hrála věž. Mohlo se jednat buď o bergfrit, nebo donjon.

Věž typu donjon se objevovala v počátcích především u prvních královských hradů, jako byl například Zvíkov či Veveří, a jednalo se o věž především obytnou s dílčí obranou rolí. Naopak věž typu bergfrit byla obrannou a útočištnou stavbou, zpravidla v čele hradu. Jednalo se o pozorovací místo, ale též místo posledního útočiště, kam se obyvatelé hradu schovali, když byl hrad dobyt. Důležitou symbolickou roli věží dokazuje fakt, že byly stavěny i tam, kde nebylo příliš místa či finančních prostředků, tudíž se jednalo o tzv. hlásky. Jde o věže malých vnitřních rozměrů, které nedovolovaly ani obrannou ani obytnou funkci, pouze vyjadřovaly moc a postavení majitele. Takovou můžeme najít například na hradě Orlík u Humpolce.

Rozdíl je též mezi hlavní a parkánovou hradbou středověkých hradů. Jako hlavní hradba se označuje ta linie opevnění, která obíhá hlavní část hradu, tedy hradní jádro. Parkánová hradba pak tvoří další linii opevnění kolem ústřední části. Vymezuje tak prostor mezi ní a hlavní hradbou tzv. parkán. Jednalo se o prostor, kde se mohla pohybovat obranná složka daného hradu, popřípadě se zde nacházelo doprovodné, pomocné stavení.

Není pravda, že by středověké hrady neznaly technologii vytápění a vodovodu, byť existují doklady především v jižní a západní Evropě. I u nás ale najdeme doklady například parních lázní přímo v areálu hradu, například na Vranově nad Dyjí. Způsob vytápění hradních místností byl též důmyslný. Většinou prostřednictvím krbu, jehož sopouch mohl zasahovat i do vyššího poschodí, kde též vytápěl danou prostoru. Důmyslnější způsob však představoval jeden z hlavních vynálezů středověku – kachlová kamna. Dle provedení kachlů se lišil způsob, jakým kamna fungovala – zda hřála již během chvíle, ale po vyhasnutí ohně rychle chladla, popřípadě zda se chvíli nahřívala, ale i poté, co se přestalo přikládat, dál kamna topila. Hrála též důležitou roli pro prezentaci majitele hradu. I proto byla tak bohatě zdobená. Ukazovala společenské postavení majitele, jeho politické a náboženské cítění apod.

Jak v období středověkých hradů, tak i v době mladších zámků, existovala na těchto objektech určitá úroveň hygieny. Základní nejnutnější potřebu zajišťovaly tzv. prevéty, mnohdy mylně označované jako výsernice, což je ale až novodobý neologismus. Prevéty představovaly zpravidla záchod v síle zdi, popřípadě v malém prostoru vystrčeném vně obvodní zeď. Tento způsob představoval arkýř. Ne vždy musel obsahovat záchod. Šlo především o snahu rozčlenit fasádu objektu a rozšířit obytné prostory. Může vyčnívat z průčelí budovy nebo z jejího nároží, posazený na nosnících vystupujících ze zdiva často v podobě krakorců. Na rozdíl od rizalitu nevystupuje z průčelí od základů, ale až v některém z vyšších pater.

Podobně znějící vikýř představoval střešní či nadstřešní konstrukci, která sloužila k prosvětlení a provětrání prostoru pod střechou. Z toho důvodu mají vikýře u obytných domů obvykle okno. Rozsáhlé pásové vikýře mohou současně zvětšovat použitelný obytný prostor pod střechou. Podobně jako jiné architektonické prvky, i vikýře mají mnoho podob a variant, například sedlový, pultový, valbový, štítový, románský atd.