Lipnice nad Sázavou: Hrad českého krále, který nikdy nedostal korunu

Hrad Lipnice byl založen někdy na počátku 14. století. Jeho staveništěm se stala příhodná vyvýšenina, ze které se otvírá daleký výhled až k vrcholům Železných hor a Žďárských vrchů. Zakladatelem hradu byl moravský hejtman a velmož, Raimund z Lichtenburka. Již v roce 1314 se připomíná jistý purkrabí Bernhard. V roce 1316 se pak poprvé výslovně zmiňuje samotný hrad.

Byť se nejednalo o královský, ale šlechtický hrad, již od počátku představoval poměrně velké a kvalitní sídlo, které těm královským mohlo konkurovat. Jistě to bylo dáno i tím, že v onom roce 1316 byl hrad dán do zástavy králi Janovi Lucemburskému. Ten jej krátce na to v roce 1319 předal Jindřichovi z Lipé jako náhradu za prodej Žitavy.

Právě Jindřich z Lipé patří mezi nejvýznamnější majitele hradu. Jeho hvězdnou kariéru předurčovalo nejen to, že to byl český šlechtic ze starobylého panského rodu Ronovců, ale též jeho schopnosti a ambicióznost.

Působil už ve službách posledních přemyslovských králů Václava II. a Václava III. Později svým vlivem pomáhal k českému trůnu Jindřichu Korutanskému. Přitom se o pár let později přičinil o jeho vypuzení ze země. Nový král Jan Lucemburský ho pak v roce 1310 jmenoval podkomořím a českým maršálkem. Zastával tak nejvyšší funkce v rámci českého království. Později o tyto výsady v rámci rozporů s králem přišel a dokonce skončil na čas ve vězení na pevném hradě Týřov. 

Na jeho stranu se ovšem postavila část šlechty a také Jindřichova milenka, královna vdova Eliška Rejčka. Jindřich tak byl propuštěn, ovšem zůstal v odboji proti králi, jelikož se postavil na stranu odbojné šlechty. Ke smíru došlo až v roce 1318 a výsledkem bylo posílení moci českého panstva.

I přesto si později Jindřich opět získal královu přízeň a důvěru. Král Jan ho začal pověřovat správou země během své nepřítomnosti, jmenoval ho zemským hejtmanem na Moravě a roku 1321 říšským maršálkem. V době královi nepřítomnosti tak měl Jindřich de facto plnou moc, a proto je jeho označení za nekorunovaného českého krále jistě na místě.

Později, po smrti Jindřicha z Lipé, se hrad opět dostal do majetku krále. V roce 1436 získali hrad Trčkové z Lípy, za nichž byl hrad významně přestavěn a rozšířen. Hrad se stal pevnou baštou jednoho z nejvýznamnějších českých protestantských rodů. Později zdejší majitelé patřili na stranu krále Jiřího z Poděbrad. Hrad se tak osvědčil především při bojích s Jiříkovými odpůrci, především Zdeňkem Konopišťským ze Šternberka.

V klidnějších dobách 16. století byl hrad za nových majitelů hrabat z Thurnu přestavěn v renesančním stylu již na pohodlnější sídlo. Později se sem na čas vrátili opět Trčkové z Lípy, jejichž konec přišel s pádem Albrechta z Valdštejna. Hrad byl též během Třicetileté války poničen. Příliš mu nepomohl nikdo z nových majitelů, ať už to byli Palmové či Trauttmansdorffové. Hrad již sloužil pouze jako sídlo správy panského velkostatku. Byly zde kanceláře, několik bytů a sklady. Pohroma přišla v neděli 19. září roku 1869, kdy Lipnici zachvátil katastrofální požár, jemuž podlehl nejen celý hrad, ale i většina městečka. Z hradu se tak stala zřícenina.

Teprve až ve 20. letech 20. století koupil hrad Klub českých turistů, kteří začali s několika rekonstrukcemi a opravami, které hrad zachránili před úplnou zkázou. Práce na opravách pokračují po etapách dodnes, a byť některé zásahy pomocí betonování vzbuzují pozdvižení, hrad dnes nabízí jak romantické kulisy hradní zříceniny, tak několik hradních komnat a výhledy do krajiny z hradních věží.