Zámek Ploskovice: Sídlo na občasné přespání stálo šlechtu pořádný balík

Příběh daného místa je mnohem starší. První zprávy o Ploskovicích pochází již z konce 12. století. Později, konkrétně v roce 1278, se tu poprvé připomíná johanitská komenda v podobě opevněné tvrze, která stávala na místě dnešního východního pavilonu zámku, kde je umístěna škola.

Johanité drželi Ploskovice s malými přestávkami až do roku 1545. Někdy po tomto roce, za časů jedno z nových majitelů, byla stará tvrz opuštěna a naproti ní byl v místech dnešního západního zámeckého pavilonu, vystavět prostý zámek o jednom křídle.

Zlaté časy pro zdejší sídlo přišly až na přelomu 17. a 18. století. Na sklonku 17. století připadly Ploskovice dědictvím Anně Marii Františce z rodu sasko-lauenburského. Anna Marie Františka se po ovdovění znovu provdala za toskánského vévodu Gastona III. z rodu Medici a získala titul princezny. Jejich manželství však bylo nešťastné a Gaston žil trvale v Itálii. Snad i tato okolnost, vedle značné ambice Anny Marie, vedla  k rozhodnutí vybudovat v Ploskovicích v 1. polovině 18. století nový zámek, který by se vyrovnal soudobým stavbám zahraniční šlechty.

Ploskovice však pro majetnou velkovévodkyni byly jen „maison de plaisance“. Tak se francouzsky označuje zámek, který byl určen jen pro krátkodobé, především letní pobyty. Přesto zámek představoval elegantní barokní dílo, jehož základní čtvercovou dispozici určoval hlavní sál. Jednalo se nejspíše o projekt známého architekta a stavitele italského původu, kterým byl Octavio Broggio, nebo o dílo Václava Špačka, který byl osobním stavitelem velkovévodkyně Anny Marie. Kdo to doopravdy byl, však není známo, stejně jako přesná doba výstavby. K této nešťastné skutečnosti přispěla sama velkovévodkyně.

Ta si zámecké sídlo takovýchto architektonických kvalit, byť jen pro krátkodobé pobyty, mohla skutečně dovolit. Byla přeci jen ženou posledního knížete z rodu Medici, který vládl ve Florencii. Traduje se však, že sama osobně vyplácela stavitele a dělníky, přičemž hned na to účty pálila, aby se manžel nedozvěděl, kolik stavba ve skutečnosti stála. Tudíž chybí i veškeré doklady o době a projektu výstavby.

Roku 1805 přecházejí Ploskovice do majetku toskánské větve Habsburků. Od roku 1848 se zámek stal letním sídlem rakouského císaře Ferdinanda V. Habsburského, zvaného též Dobrotivý, který byl posledním českým korunovaným králem. V onom roce 1848 se vzdal trůnu ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. a sám se uchýlil do ústraní. Vedle Pražského hradu a zámku v Zákupech trávil zbytek svého života právě zde.

Z tohoto důvodu byl zámek stavebně upraven, především šlo o rozšíření a úpravu interiérů. Stalo se tak pod vedením pražského stavitele Jana Bělského, kterému asistoval architekt Josef Pokorný. Původně jednopatrový zámek byl zvýšen o jedno patro a byly přistavěny dvě vedlejší budovy. Na výzdobě zámku se velkou měrou podílel jeden z nejlepších malířů a dekoratérů 19. století Josef Navrátil. Celá adaptace zámku skončila na jaře 1854.

Po smrti Ferdinanda V. se zámku ujal císař František Josef I. V majetku Habsburků zůstal až do vzniku Československé republiky v roce 1918, kdy byl zestátněn a stal se sídlem ministerstva zahraničních věcí. Tehdy sem často jezdil zejména tehdejší ministr zahraničních věcí Edvard Beneš se svou manželkou. Za doby okupace zde byla škola pro mladé nacisty, tzv. NAPOLA. Teprve od roku 1952 je zámek i park pod ochranou státní památkové péče a zpřístupněný veřejnosti.