Děsivá a fascinující města duchů: Kdysi honosné budovy dnes obrůstají divokým porostem, přesto lákají tisíce lidí

Craco, Itálie 

Toto místo bylo založeno zřejmě v 8. století. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1060. Ještě v devatenáctém století mělo Craco přes dva tisíce obyvatel, pak ale začali lidé z této neúrodné horské krajiny hromadně odcházet. Po velkém zemětřesení v roce 1959 bylo Craco postiženo rozsáhlými sesuvy půdy a v roce 1963 úřady nařídily z bezpečnostních důvodů přesídlení zbylých obyvatel do nedaleké nově zbudované části obce Craco Peschiera.

Do města vede uzamčená brána, takže si návštěvníci musí prohlídku předem objednat. Díky zázračně zachovalé soše Panny Marie město hostí po celý rok různé náboženské festivaly a svátky. A to navzdory skutečnosti, že oblast je časovaná bomba. Místo bylo také použito pro natočení několika filmů, včetně „Umučení Krista“. 

Terlingua, Texas

Když kolem roku 1800 vznikla těžební společnost Chisos, dělníci se i s rodinami hojně stěhovali do texaského Terlingua. V době největší slávy, tedy kolem roku 1903, mělo město asi 3 tisíce obyvatel. Podle sčítáni z roku 2010 jich tam ale zůstalo jen 58. Tito lidí žijí právě z turismu, do oblasti totiž míří zástupy lidí, kteří si chtějí prohlédnout opuštěné budovy a kostely.

Pripjať, Ukrajina

Toto město v severní Ukrajině je asi nejznámější město duchů na světě. Původně zde žilo asi 50.000 lidí, všichni ale byli evakuováni v dubnu 1986, kdy explodovala část blízké elektrárny v Černobylu. Černobylská katastrofa způsobila takové vysoké úrovně radiace, že se lidé byli nuceni okamžitě evakuovat a nechat vše na místě. Tyto opuštěné věci denní potřeby, mezi něž patří panenky, plynové masky, oblečení a nábytek, uchvacují fotografy i turisty, kteří na místo dorazí.

Úroveň radiace totiž konečně klesla natolik, že vědci označili oblast za bezpečnou k návštěvě, což znamená, že si strašidelný město a jeho školami, nemocnicemi, obchody, tělocvičnami, kiny, továrnami, a dokonce i zábavním parkem můžete prohlédnou, co hrdlo ráčí.

Calico, California

Podobně jako Terlingua, i toto dnes prázdné město vzniklo díky těžební společnosti v roce 1881. Když bylo v okolí objeveno stříbro, stalo se město domovem pro více 3000 obyvatel a vzniklo tu asi 500 stříbrných dolů. Jenže jakmile byly doly vytěženy a cena stříbra klesla, lidé oblast opustili.

Kolem roku 1986 bylo město, kde stály hotely, skladiště, bary, restaurace i školy - prázdné. Pak jeden muž město koupil a obnovil, a dnes je z něj registrovaná historická památka, která je přístupná veřejnosti, a dokonce tu stojí muzeum Divokého západu.

Ostrov Hašima, Japonsko

Ostrov Hašima byl známý pro své podmořské uhelné doly, kde se těžilo od roku 1881. V roce 1959 na něm žilo asi 5000 obyvatel, převážně důlních pracovníků a jejich rodin, ale jakmile začaly doly v roce 1974 vysychat, většina lidí odešla. Kdysi prosperující ostrov je nyní úplně opuštěný - s výjimkou okružních jízd, každý den přiváží turisty.

Garnet, Montana

Garnet je další hornické město, které má lepší dny za sebou. Šikmé sruby tu stojí už od 19. století, kdy ve městě žila asi tisícovka lidí. Garnet je dnes známý jako nejzachovalejší město duchů v americké Montaně, vstup do něj stojí pouhé tři dolary. V okolí jsou k dispozici kempy pro lidi, kteří chtějí získat výjimečný noční zážitek. 

Kolmanskop, Namíbie

Nejvíce rušno v Kolmanskopu bylo na počátku 20. století, když do oblasti přišli němečtí horníci lovit diamanty. Ti s sebou přinesli německou architekturu, což změnilo pouštní oblast v opulentní místo. Město mělo velký sál, nemocnice, bowlingovou hernu a další vybavení.

Úpadek města začal krátce po první světové válce, ale poslední hřebík do rakve přišel v roce 1928, kdy byly objeveny na diamanty bohaté oblasti podél pobřeží. Většina obyvatel Kolmanskopu spěchala na nové místo a své věci věci a město lidé prostě nechali za sebou. Kolmanskop od té doby pomalu zasypává poušť. Zájezdy do Kolmanskopu je možné rezervovat v nedalekém pobřežním městě Lüderitz.

Rossův ostrov, Indie

Ostrov, který byl kdysi označována jako „Paříž Východu“, dnes pomalou obrůstá bujnou vegetací. Na svém vrcholu však byl ostrov domovem pro britské vládní úředníky, ale zároveň tu byla trestanecká osada vytvořená po indické vzpouře v roce 1857.

Britští obyvatelé si tu stavěli domovy s extravagantními tanečními sály, pekárny, kluby, bazény a zahrady, dokud se v roce1941 nestal ostrov místem invaze Japonců. Ostrov si pak střídavě nárokovali Japonci a Britové, v roce 1979 byl nakonec věnován indickému námořnictvu, které si tam založilo malou základnu. V současné době ostrov téměř každý den navštěvují skupiny turistů.