Město, které dvakrát navštívil Ježíš Kristus? Dnes je strašidelně prázdné

Caco je původně středověká vesnice a obec situovaná v regionu Basilicata (provenience Matera), nacházející se ve vnitrozemí asi 25 km od Tarentského zálivu v „nártu italské boty". S ohledem na zvyklosti regionu jde o mírně atypické skalní město na čtyři sta metrů vysokém hřbetě, obklopené pšeničnými poli s výhledem na řeku Cavone. Nejednalo se tedy o obvyklý příklad tehdejší výstavby obydlí, protože většinou se pro zakládání volily pouze mírné vyvýšeniny. V případě Craca byl však brán zřetel na obranné důvody před nájezdy Saracénů. Kolem roku 540 n. l. se tato oblast nazývala Montedoro a obývali ji převážně Řekové, kteří do vnitrozemí přišli z pobřežního města Metaponto.

Poprvé se objevuje latinský název Craculum v roce 1060, kdy byla oblast v državě arcibiskupa Arnolda, biskupa Tricarijského. Je odvozen od Gracchium, což se dá přeložit jako „malé zorané pole". V letech 1154-1168 zažila vesnice prvního feudálního vládce Berta, za jehož vlády byla vystavěna stará čtvrť s domy kolem centrální věže. V roce 1179 patřila vesnice Robertu di Pietrapertosovi. V roce 1276 tu byla založena univerzita a zhruba ve stejném období nechal Attendolo Sforza postavit dominantu městečka. Pyšně se vypínající hrad zakrátko dostal jinou úlohu, v roce 1293 za vlády Federica II. byl proměněn na vězení a Craco tak de facto získalo statut pevnosti chránící měšťanská centra Pandosia a Lagaria, a svou polohou ovládající údolí řek Cavone a Agri.

Město vzkvétalo a v 15. století už disponovalo čtyřmi tržišti. Rostl i počet obyvatel, což dokazují pečlivě vedené záznamy: 450 lidí (1277), 655 (1477), 1718 (1532) a konečně 2590 (1561). V roce 1630 zde byl vystavěn klášter svatého Petra pro trvale působící mnišský řád. Jako v minulosti bývalo sepětí církve a obyvatel velice těsné, vesničané, jejich hlavní obživou byla produkce obilí, oleje, zeleniny, vína a bavlny, získali přítomností kláštera významný zdroj vědy a náboženství. Přišel však rok 1656 a první katastrofa: stovky lidí zahubil mor a v důsledku toho pochopitelně následoval výrazný pokles populace. Postupné přežívání feudálního systému nevyhnutelně dolehlo i na tuto oblast.

V roce 1799 neapolský student Innocenzo de Cesare navrhl, aby Craco mělo statut samostatné obce. Když se Itálií přehnaly Napoleonské války, usoudili zastupitelé Craca, že je město dost velké na to, aby se rozdělilo do dvou samostatných částí, stalo se tak roku 1815. V dalším období, provázeném sjednocením Itálie, muselo město čelit vzrůstající aktivitě „brigands" (něco jako lokální lupiči), kteří pod vedením Carmina Croccy sužovali místní kraj až do poloviny 19. století. Pak se objevil jiný, mnohem nebezpečnější protivník.

Rozvoj průmyslu zapříčinil pokles zájmu o zemědělství, i proto došlo v letech 1892 – 1922 k menšímu exodu, v jehož rámci na 1300 obyvatel (téměř polovina populace) postupně zamířilo do USA. Emigranti uváděli jako hlavní příčinu odchodu neudržitelnou hospodářskou situaci a téměř definitivní vyčerpání přírodních zdrojů, proto nebylo možné se v této oblasti nadále živit zemědělstvím nebo pastevectvím. Mezitím se stalo Craco centrem geologických průzkumů, které v roce 1910 konstatovaly velkou pravděpodobnost otřesů půdy a tím i ohrožení města, postaveného na podloží tvořeném pliocenskými písky a převislými jílovitými plochami, rozrytých hlubokými údolími.

Tyto obavy došly bohužel reálného naplnění. První velké otřesy přišly v roce 1959, a přestože se v následujících letech až do roku 1972 třásla země různou intenzitou ještě několikrát, tento rok se stal Cracu de facto osudným. Domy stojící většinou na skalním ostrohu sice vydržely, ale došlo u nich k menšímu či většímu narušení statiky, popraskaly zdi a zřítily se části střech. Kvůli nestabilnímu podloží byla nařízena evakuace všech 1800 obyvatel, kteří se v roce 1963 přemístili do lokality Craco Peschiera, kam byly přeneseny i významné nemovité památky, sochy a vybavení místních kostelů. Navzdory tomu se několik rodin rozhodlo v Cracu setrvat. Po dalších zemětřeseních, která sice nikdy nedosáhla síly toho z roku 1959, nastalo opakované poškození domů, k němuž přispěla i řada sesuvů půdy. Ty však byly podle odborníků zčásti způsobeny neodbornými a chaotickými stavebními pracemi, zejména špatné řešení vodovodního systému a kanalizace. V roce 1972 došlo v oblasti k rozsáhlým povodním, které ještě zhoršily situaci a zabránily ve zvažovaném znovuzalidnění Craca. Poslední rána z milosti měla podobu dalšího zemětřesení, které v roce 1980 vyhnalo z města i poslední přežívající starousedlíky.

Přestože tato oblast nadále zůstává označena za seismicky nebezpečnou a tudíž hrozí další možné poškození trosek Craca, jsou některé objekty v samotném centru částečně udržovány, jako například chrám Chiesa Madre de San Nicola Vescovo, což je vedle hradní věže největší kostel ve vesničce. Jinak je Craco pusté, nemá žádné stálé obyvatele, pouze do něj docházejí průvodci nebo památkáři dohlížející na zmíněné budovy. Poblíž městečka volně pobíhají zvířata, ale vedena pudem nekorzují v uličkách a do starého centra u hradu se neodváží vůbec. O to častější jsou nájezdy takzvaných „turistů" a lovců "měst duchů", kteří ničí postupně to, co ještě na skalním ostrohu zbylo. S postupem času už ani není co odnášet, protože domy jsou téměř totálně vyrabované, jen v některých lze ještě vidět pozůstatky dřevěných dveří a okenic. Oblast je prohlášena za trvale neobyvatelnou, ale zmíněné jedince neodrazuje ani plot a zábrany, postavené na některých přístupech, které jsou pokusem o částečné zajištění oblasti. Město samo o sobě je přístupné, ale s varováním, že návštěvník tak činí na vlastní nebezpečí.

Podobné lokality lákají filmaře a Craco si jich opravdu užilo – větší či menší roli mělo v tuctu filmů, z nichž některé se řadí mezi významná nebo komerčně úspěšná díla světové kinematografie: Kristus se zastavil v Eboli (Cristo si è fermato a Eboli, 1979), Slunce i v noci (Il Sole anche di notte, 1990), Král David (King David, 1985) a z poslední doby jedna z bondovek Quantum of Solace (2008) nebo mysteriózní thriller Vražda ve tmě (Murder In The Dark, 2013). Asi nejvíc proslavil opuštěnou vesnici na ostrohu jeden z nejkontroverznějších filmů, který v roce 2004 natočil Mel Gibson. Ve snímku Umučení Krista (The Passion of The Christ) je Craco vidět ve scéně s oběšeným Jidášem.