Orloj nemá pouze Praha. Na tom olomouckém se podepsali komunisté

Slovo „orloj“ je odvozené z latinského „horologium“ a v překladu znamená „hodiny“. Jedná se o středověké mechanické, zpravidla věžní hodiny, později doplňované dalšími zařízeními ukazujícími různé časové údaje. Jejich hlavním cílem bylo do městského prostředí pevně umístit symbol plynoucího času, který měl upozorňovat nejen na danou hodinu dne, ale také na nezastavitelný běh života. Orloje též byly často vybaveny dalšími mechanismy, které ukazovaly i polohu některých nebeských těles na obloze.

Cesta k vynálezu orloje se otevřela koncem 13. století po vynálezu mechanických hodin. Právě v té době došlo k sestrojení prvního orloje. Tvůrcem byl Giovanni de Dondi. Tento první orloj byl v Padově instalován již v polovině 14. století. Fenomén orlojů se následně šířil po celé Evropě.

V Praze na Staroměstské radniční věži existoval hodinový přístroj nejspíše už v časech Karla IV. Orloj, jak jej známe dnes, je však o něco mladší. Poprvé je doložen v roce 1410. Olomoucký orloj je o poznání mladší.

Radnice v Olomouci, na dnešním Horním náměstí, vznikala velice pozvolna. Už v roce 1261 udělil český král Přemysl Otakar II. městu privilegium, které umožňovalo výstavbu obecního domu. Následně pak v roce 1378 povolil moravský markrabě Jošt Lucemburský stavbu budovy radnice. Tehdy ještě dřevěná provizorní stavba radnice byla realizována během let 1410–1411, ale k roku 1415 byly zastaveny další stavební práce, protože peníze šly na obranu města před husity. Asi roku 1417 radnice vyhořela a tak až v roce 1420 byla dokončena základní stavba kamenné budovy radnice. Stavba byla definitivně ukončena až roku 1443.

Podle tradice byl prý orloj postaven již mezi roky 1419–1422. Ovšem podle některých výzkumů byl věžní prostor radnice pro orloj upraven až v 70. letech 15. století. V té době totiž došlo k rozsáhlé přestavbě radnice. Bylo mimo jiné postaveno druhé patro, byla zde vystavěna a vysvěcena kaple a nejspíše vznikl i prostor pro orloj, který tak pochází nejdříve z této doby. První prokazatelná zmínka o orloji je až z roku 1519.

Zajímavá je druhá pověst, která tvrdí, že tvůrce orloje byl oslepen, aby nemohl obdobné dílo vybudovat v jiném městě. Bohužel jeho původní podoba se nedochovala. Orloj byl během své historie několikrát přebudováván a jeho výzdoba byla upravována a obohacována. K vidění zde byl například sv. Václav, sv. Jiří na koni bojující s drakem, Tři králové na velbloudech, Adam a Eva. Později se zde objevila například i světská postava, konkrétně panovník Rudolf II. Habsburský.

Další úpravy se orloj dočkal na konci 19. století v rámci regotizace radnice. Obdobně, jako v případě pražského, také olomouckému se staly osudné poslední dny 2. světové války, kdy byl poškozen německým granátem. Po válce byl nejdříve vrácen do své prvorepublikové podoby, ovšem již v roce 1947 začala radikální úprava orloje v duchu nové ideologie. Práce se zhostil Karel Svolinský, rodák z nedalekého Svatého Kopečku, který dal orloji nový socialistický motiv. Slavnostní uvedení do provozu, za přítomnosti komunistických pohlavárů, se konalo 9. května 1955.

Nejstarší části dnešního astronomického stroje pocházejí z roku 1898, ovšem výzdoba pochází čistě z 50. let minulého století a zobrazuje tak ideály své doby. Hlavní prvek tvoří mozaika, se znázorněním postav dělníka a chemika po stranách u paty orloje, nad nimi následuje kalendář, kde svého času bylo zaznamenáno i datum narození J. V. Stalina. Dále se zde objevuje motiv selského lidu a pohyblivé figurky profesí.

Kromě toho, že se tak jedná de facto o jediný „komunistický orloj“ má ještě jeden unikát. Jedná se totiž o jediný heliocentrický orloj u nás.