Zámek Moravská Třebová skrývá nejstarší renesanční dílo na sever od Alp

Dnešní město Moravská Třebová bylo založeno někdy během 13. století jako kolonizační město s pravidelnou zástavbou. Že se jednalo o město vysazené v doposud vůbec či jen málo osídlené oblasti svědčí i název. Jméno Třebová je odvozeno od staroslověnského slova triebiti, tedy mýtit les.

Vedle jiných městských památek zaujímá výsadní postavení místní zámek. Historie hradního sídla místních pánů začíná již za časů Boreše z Rýzmburka. Ten původně vysadil malé městečko společně s nevelkým hradem v lokalitě Radkov jihovýchodně od dnešní Moravské Třebové. Po dobytí města a hradu Závišem z Falkenštejna někdy v letech 1285 až 1286 zdejší osídlení zcela neskončilo, ale hlavní zájem vrchnosti se začal soustředit do Moravské Třebové.

To nadále spravovali příslušníci třebovská větve Hrabišiců. Po jejich vymření připadlo panství jako odúmrť králi Janu Lucemburskému. Ten město zastavil Janu Železnému z Lipé, který začal budovat přímo ve městě nový hrad. Hrad je poprvé zmiňován v roce 1346 a jeho základy jsou dodnes součástí dnešního zámku. Dochoval se též gotický sál s krásnou žebrovou klenbou.

Rozvoj hradu začal později za časů pánů z Boskovic. Konkrétně v roce 1486 jej koupil významný moravský šlechtic Ladislav z Boskovic. Ten se při svých cestách seznámil v Itálii se soudobím italským uměním, které ho následně inspirovalo k přestavbě jeho sídla v Moravské Třebové.

Přeměny hradu v raně renesanční zámek se zhostili vlašští umělci a stavitelé. Po jejich působení se v areálu zámku dodnes dochoval raně renesanční portál z roku 1492, který je nejstarší dochovanou renesanční památkou na sever od Alp. Jen o tři roky mladší jsou dva mramorové medailony s portréty Ladislava z Boskovic a jeho ženy Magdaleny z Dubé a Lipé. Ty byly společně s portálem objeveny při přestavbě zámku v roce 1840 Aloisem II. z Lichtensteina a dnes jsou druhotně osazené v jižní bráně. Jedná se však o kopie, originály jsou uloženy v rámci interiérové expozice zámku.

Posledním majitelem zámku z rodu pánů z Boskovic byl Jan. Jím moravská větev roku 1589 vymírá a jejich majetky přechází dědictvím do rukou Žerotínů. Ladislav Velen ze Žerotína si následně Třebovou zvolil za své sídlo, což vedlo k dalšímu rozkvětu zámku. Na místě bývalého hradního příkopu vznikla tři manýristická křídla zámeckého předdvoří opatřená směrem do nádvoří arkádami. Autorem projektu zámecké stavby byl nejspíše architekt císaře Rudolfa II. Giovanni Maria Filippi.

Moravská Třebová byla v letech před bitvou na Bílé hoře místem, kde se rozhodovalo o záležitostech země, obzvláště když se Ladislav ze Žerotína stal náčelníkem stavovského povstání na Moravě. Po prohrané bitvě na Bílé Hoře ale musel Ladislav Velen ze Žerotína v roce 1620 emigrovat před trestem smrti. Zkonfiskovaný majetek získal v následujícím roce jako léno koruny české Karel z Lichtensteina.

Liechtensteinové již na zámku nesídlili a překrásné sídlo se stalo jen sídlem úředníků a správy panství. Osud již k zámku nebyl příliš přívětivý. V roce 1643 jej vyplenila švédská vojska. Značnou újmu tehdy utrpěla především stará knihovna.

Největší zkázu však přinesl zámku i městu velký požár z jara roku 1840. Město tehdy přišlo asi o 180 domů, zámek zcela vyhořel. Jeho značná část musela být stržena, v lepším případě opravena či přestavěna. Po požáru bylo západní křídlo zámku přestavěno symetricky s východním křídlem, kde se dodnes dochovaly zbytky nejstarších stavebních úprav zámku z období Boskoviců. Zachováno zůstalo manýristické arkádové nádvoří a ze starého hradu jedna pozdně gotická místnost.

Zámek zůstal v majetku Lichtensteinů až do roku 1945, kdy byl znárodněn. Nadále v něm zůstávaly kanceláře a byty. Ve druhé polovině 20. století v něm byly kancelářské prostory a sklady lesního závodu. Na lepší časy svitlo zámku až v nedávné době, kdy prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Ta mu vrátila zašlý lesk a obohatila jeho interiér o zajímavou muzejní expozici.