Policisté prý zkopali bezdomovce, ten vykrvácel. Soud je osvobodil

Část případu ale soudce vrátil státnímu zástupci zpět k došetření. Státní zástupce by se měl ale nadále zabývat tím, zda policisté bezdomovce při zadržení v osadě uhodili obuškem. V takovém případě by však mohl muže obžalovat pouze ze zneužití pravomoci úřední osoby.

Jan Pergl (25) a Lukáš Zahradník (26), kteří prozatím zůstávají ve výkonu služby, vinu popřeli. S bezdomovcem se podle svých slov setkali, ale nepoužili proti němu násilí.

Po rozhodnutí soudu si oba policisté ponechali lhůtu na případné odvolání. Naopak státní zástupce se na místě odvolal. Pro muže požadoval osmi až devítileté tresty vězení, což je při spodní hranici trestní sazby.

Pergl a Zahradník dostali podle obžaloby oznámení, že bezdomovec obtěžoval ťukáním na okno ženu v ubytovně. Jeli proto k ženinu bydlišti, muž tam však již nebyl. Vyrazili proto do nedaleké osady bezdomovců v Borské ulici. Tam prý bezdomovce vyzvali, aby šel s nimi na služebnu. Již přitom ho dvakrát praštili přes záda obuškem. Na přilehlé panelové cestě ho podle žalobce ještě zkopali. Zlomili mu tím žebro, poranili slezinu, způsobili mu krvácení do břicha a výrony. Sedmapadesátiletý muž několika dnech v nemocnici zraněním podlehl.

Žalobce však podle předsedy senátu nepřinesl žádný přímý důkaz, že policisté bezdomovce skutečně na cestě zkopali. Událost nikdo neviděl, vypovídali o ní pouze ostatní bezdomovci, kteří se o ní doslechli.

Za zásadní problém označil soud také to, že není možné zmapovat, co se dělo s poškozeným po události, tedy v následujících zhruba 18 hodinách, než našel ubytování u známého v bytě. Poukázal i na to, že dotyčný byl osobou neustále pod vlivem alkoholu, žijící na ulici.

Bezdomovectví se ve skryté podobě vyskytovalo i za minulého režimu; ale tento problém se spolu s dalšími schovával za zdmi podnikových ubytoven, zdravotnických a sociálních zařízení, případně věznic, uvedlo Ministerstvo vnitra..

Počet bezdomovců se po roce 1989 postupně zvyšoval. Příčin bylo několik: dekriminalizace trestného činu příživnictví (ten, kdo nepracoval, případně se trvale nezdržoval v místě bydliště, byl trestně stíhán za příživnictví, případně byl umístěn do psychiatrické léčebny či jiného zařízení), k jeho zvyšování přispívala a přispívá zahraniční migrace, propuštění či amnestovaní vězni či další lidé, často společensky nepřizpůsobení, kteří z různého důvodu ztratili byt. Velký vliv na zvyšování počtu lidí bez domova měla také privatizace podniků a především faktické zrušení podnikových ubytoven, kde často přežívali muži, kteří si na putování a práci na různých stavbách po republice zvykli.