Vojáci perzekvovaní za totality by se mohli dočkat odškodnění

Týkalo by se to zhruba 2000 žijících vojáků, kteří získali osvědčení o mimosoudní rehabilitaci. Navrhla to skupina poslanců ČSSD a ANO v čele se sociálním demokratem Antonínem Seďou. Obdobnou úpravu navrhovala ČSSD neúspěšně před sedmi lety.

Nynější návrh poslanci zdůvodňují tím, že bývalí vojáci si zaslouží kompenzaci za újmy, které jim komunistický režim způsobil. Byly degradováni na občany druhé kategorie, "dostali se pod kontrolu Státní bezpečnosti, jejich dětem byla upírána možnost studovat na vysokých a někdy i středních školách".

Celkem bylo podle předlohy politicky rehabilitovaným vojákům a občanským zaměstnancům ministerstva obrany v roce 1991 vydáno 9138 osvědčení o mimosoudní rehabilitaci. Ke konci loňského roku žilo jen 2127 rehabilitovaných, jejich průměrný věk je 82,5 roku. Návrh počítá také s tím, že příspěvek v poloviční výši by mohlo dostávat zhruba 500 vdov či vdovců po komunisty propuštěných vojácích.

Odškodnění ve formě příplatku k důchodu by tak podle navrhovatelů mohlo představovat náklady na státní rozpočet ve výši kolem 42,8 milionů korun ročně.

První vlna čistek zasáhla především ty důstojníky a generály, kteří zastávali nejvyšší funkce a KSČ je již před únorem 1948 považovala za své ideové protivníky. V dalších vlnách se obětí stávali především důstojníci na stále nižších stupních velení. Nešlo pouze o vojáky z našich západních jednotek, ale o příslušníky všech složek zahraničního i domácího vojska. Začalo také umělé spojování důstojníků do tzv. protistátních skupin, které měly vazby i na civilní sektor. K vynucení "přiznání" se používaly stále brutálnější metody a výše trestů za stejná "provinění" měla stoupající tendenci, píše server veterani.army.cz.

Čs. armáda však byla nejen obětí politické perzekuce, ale sama se na ní také aktivně podílela, především ve vztahu k vojákům základním služby a vojákům v záloze. Již od jara 1948 se hledaly formy a způsoby vojenské základní služby pro tisíce branců, kteří byli shledáni tzv. politicky nespolehlivými. Výsledkem bylo vytvoření nechvalně známých pomocných technických praporů (PTP), vojenské obdoby civilních táborů nucené práce. Do nich byli povoláváni na časově neohraničené výjimečné vojenské cvičení také vojáci v záloze, které komunistický režim potřeboval potrestat a především izolovat. Také v tomto případě pocítila perzekuci většinou i rodina a různé formy pronásledování neskončily s propuštěním do zálohy.