Spor o růžový tank vrcholí. Co tedy skutečně symbolizuje?

Nakladatel a redaktor Petr Minařík ve svém blogovém příspěvku na serveru Aktuálně.cz připomněl aféru zakrytí Růžového tanku v Brně skupinou Slušní lidé. Původně symbol osvobození Prahy Rudou armádou na počátku 90. let přemaloval na růžovo umělec David Černý. Tank byl vystaven v Brně před Červený kostel v týdnu od 8. května, který si připomínáme jako Den osvobození. K incidentu s tankem došlo minulý pátek, tedy těsně před víkendem, kdy se měla konat tzv. Pouť smíření.

Pouť smíření představuje pochod z Pohořelic do Brna, jež je pojatý jako pieta za zemřelé při divokém odsunu Němců. Minařík sám toto období vnímá velmi kriticky. „Zatímco Praha na konci druhé světové války nedočkavě vyhlížela svůj první sovětský tank, Brno bylo osvobozeno a tovární dělníci a pracující inteligence už si vesele vyřizovali účty s Němci, kterým se nepodařilo vzít nohy na ramena (a že nebylo moc kam, dobře víme) a kterým ještě před pár dny pomáhali montovat poslední zbraně do jejich utopického konceptuálního snu o sjednocené Evropě s jedním až hanebně silným národním státem v čele,“

Skupina Slušní lidé se k činu zakrytí tanku rozhodla právě i kvůli Pouti smíření. „Růžový tank je výsměch všem hrdinným osvoboditelům a odbojářům. Toto je pouze začátek našich protestů proti vlastizrádné akci Pouť smíření. Slušní lidé se od Němců koupit nenechají,“ napsalo hnutí na Facebook.

Minařík dává události s tankem zcela jiný, hlubší rozměr. „Růžový tank ale do Brna dorazil přesně včas – a o Brno samozřejmě vůbec nejde. Objekt není pouhým plakátem k retro výstavě, ale zhmotněním jevu, který si několik posledních let jako společnost i jedinci uvědomujeme jen s nevolí a jen neobratně k němu hledáme argumenty. O co jde? Ano, o onu frustraci z vývoje po roce 89, o únavu z floskulí o lidských právech, která svojí nepoctivostí týrá posluchače i samy deklamátory, o stydlivost vyslovit jednoduché slovo budoucnost, které jsme nahradili otázkou „euro, nebo koruna?“ myslí si Minařík.

Podle něj se nám opět (jako když byl tank umístěn do Prahy a i tehdy, když ho Černý přebarvil na růžovo) otevírá náruč neskutečné stability a klidu na práci, kdy si s ničím nebudeme muset lámat hlavu. Růžový tank by podle něj mohl navíc oživit diskuze na rolí Sovětského svazu jakožto osvoboditele. „Jak se tedy současně klanět padlým na straně jedné i jejich armádě na straně druhé, když se ta armáda na půl století stane kolportérem běsů v polovině Evropy? K našemu osvobození nepřispěla stalinská mašinérie a aparát Rudé armády, ale milióny bezejmenných vojáků. Růžová je sexy a muži, kteří položili život stovky kilometrů od domova se takovými, byť jistě ne radostně a vesele, stali,“ píše Minařík.

"Má-li být tank maskován khaki barvou před nepřítelem, je dobře, když se v mírových časech převleče do barvy, která přesněji vystihuje jeho funkci jako pomníku, památníku – má být nositelem míru, úcty k lidským právům, svobody projevu, zkrátka být sexy,“ uzavírá. Symboliku tanku tak vnímá zcela opačně, než výše zmínění Slušní lidé.