"Anička" - Doufali jsme, že žije...

"V nejbližších dnech podáme návrh na zastavení trestního stíhání z důvodu, že obviněný zemřel," říká v rozhovoru o zákulisí vyšetřování vraždy devítileté Anny J. vedoucí pražské "mordparty" kriminalista Mareš. Mluví také o tom, kdo jeho týmu pomáhal a kdo naopak práci ztěžoval. Sebevraždu podezřelého podle něho nelze vytýkat dozorcům.

Naděje, že se Anička najde, podle něj trvala do poslední chvíle. "I když zbývalo už jen mizivé procento, Anička byla takový případ, že si tu naději zasloužila. Pořád jsme doufali, že žije, že to byl třeba únos," řekl k jednomu z nejsmutnějších případů své kariéry. "Šance, že Aničku najdeme někde poblíž místa, kde se našel batoh, klesala každým dnem. Už první noc byly minus dva stupně. Chtěli jsme ji najít co nejdřív, dokud se nedala vyloučit možnost, že třeba leží někde zraněná. Ten nejhorší okamžik asi nastal, když jsme případ začali vyšetřovat jako vraždu".

Vyšetřování podle Mareše nejvíc ztěžovali senzibilové, kterých se policii ozvaly přes dvě tisícovky. Dokonce se ozval jeden odsouzený z věznice Mírov, který rozeslal 43 dopisů, na Český helsinský výbor, předsedovi vlády s tím, že má možnost Aničku do tří hodin osvobodit, pokud si s ním promluvím. "Věděl jsem, že nemůže mít žádnou informaci, a když se Anička našla, napsal mi omluvný dopis. Nejvíc mě ale vytočilo, když jsem se dozvěděl, že oslovil i Aniččinu rodinu. Vzbuzoval falešné naděje."

Namáhavé pátrání se smutným koncem trvalo policistům téměř pět měsíců, během kterých pracovali s vypětím šech sil bez ohledu na peníze nebo soukromý život. Nejen kriminálka, ale i kriminalistický ústav. "Když jsme řekli "Anička", otevíralo nám to dveře na všech policejních služebnách. Dnes se na to zapomíná, ale během pár dní policisté chytili tři lidi, kteří rodiče vydírali," ocenil kriminalista mravenčí práci svých kolegů.