Česko zatím nestanoví termín přijetí eura, rozhodla vláda

„Současná vláda si dala za cíl dát do pořádku veřejné finance, což velmi úzce souvisí s plněním maastrichtských kritérií potřebných ke vstupu do eurozóny. V posledních dvou letech jsme učinili řadu kroků, které nás k této metě přiblížily, jak ostatně dokládá i předložený dokument resortu financí a ČNB. Debata o termínu přijetí eura tak bude dávat smysl až v době, kdy Česká republika všechna potřebná kritéria splní,“ říká ministr financí Zbyněk Stanjura.

Hodnocení probíhá ve třech oblastech. První posuzuje plnění již 30 let starých maastrichtských konvergenčních kritérií, které jsou sice nutnou, ale nikoliv postačující podmínkou pro vstup do eurozóny. Tato kritéria stanovují limity plnění pro fiskální a měnovou oblast. Jejich plnění má za cíl snížení rizik a nákladů spojených s absencí vlastní měnové politiky. Úspěšné plnění příslušných kritérií má rovněž omezit rizika narušení stability a vytváření nerovnováh v rámci měnové unie. V podmínkách zpomalování globálního ekonomického růstu a jen pomalu ustupujících inflačních tlaků ČR nesplnila v roce 2023 kritérium cenové stability. Formálně není plněno ani kritérium fluktuace měnového kurzu, protože ČR není součástí mechanismu směnných kurzů ERM II. Naopak splněno v loňském roce bylo kritérium konvergence úrokových sazeb a ČR také formálně splnila kritérium stavu veřejných financí, přestože pravděpodobně neplnila referenční hodnotu pro deficit. Evropská komise totiž nenavrhla zahájení postupu při nadměrném schodku s ČR.

Druhá oblast vyhodnocuje vlastní ekonomickou připravenost ČR na přijetí eura. Klíčovým prvkem v rámci těchto ukazatelů je posouzení sladěnosti hospodářského vývoje ČR a eurozóny a schopnost české ekonomiky tlumit po ztrátě nezávislosti v oblasti měnové politiky případné negativní šoky jinými mechanismy. ČR v této oblasti od posledního vyhodnocení z roku 2022 výrazněji nepokročila. Na cestě ke společné evropské měně stále zůstává řada překážek. Jednou z nich je nedokončený proces ekonomické konvergence české ekonomiky zejména v oblasti úrovně cen a mezd, kde odstup od průměru eurozóny zůstává výrazný. Také struktura českého hospodářství vůči eurozóně se nadále významně odlišuje, což by mohlo přinášet problémy v prostředí jednotné měnové politiky. Nedořešená zatím zůstává také otázka dlouhodobé udržitelnosti českých veřejných financí.

Na druhou stranu je pozitivní v prvé řadě vysoká míra otevřenosti ekonomiky a velká obchodní i vlastnická provázanost s eurozónou. Pozitivně lze hodnotit také relativně stabilní kurz koruny k euru. Příznivě vyznívají i některé ukazatele trhu práce, zejména nízká míra dlouhodobé nezaměstnanosti, i odolnost bankovního sektoru proti negativním šokům.

Poslední oblast hodnocení se týká samotné eurozóny. Ekonomická různorodost eurozóny je vysoká, což dále zviditelnila energetická krize a její dopady na hospodářství členských států. Hospodářská sladěnost států eurozóny je přitom zásadním předpokladem pro správné fungování měnové unie. Negativním faktorem je také fiskální pozice většiny zemí eurozóny.

Během posledních let se podoba institucí i pravidla eurozóny změnily a nadále pokračují i jednání o dalším prohlubování integrace. V současnosti proto nelze spolehlivě odhadnout budoucí potenciální finanční a nefinanční závazky spojené se vstupem ČR do eurozóny.