Co lidé čekají od Babišovy vlády? Nic se nezmění, myslí si polovina z nich. Další se bojí zdražování

Zajímavým rysem současných nálad je fakt, že vysoké nároky na vládu doprovází značná skepse ohledně reálných změn. Přibližně polovina populace se domnívá, že v klíčových oblastech zůstane situace během nadcházejících čtyř let víceméně stejná. Mírně optimističtější jsou lidé pouze v otázkách důchodů, sociálního zabezpečení nebo energetiky. Naopak u témat, jako je státní dluh nebo tempo zdražování, převažují spíše obavy ze zhoršení vývoje.

Pohled na priority a budoucnost je silně ovlivněn tím, koho respondenti volili. Voliči hnutí ANO a SPD kladou velký důraz na sociální a materiální jistoty a v jejich hodnocení budoucího vývoje panuje značná dávka optimismu. Naopak příznivci stran Pirátů, STAN a SPOLU častěji akcentují bezpečnost, obranu demokracie a mezinárodní ukotvení země, přičemž v odhadech budoucího vývoje jsou výrazně zdrženlivější a často očekávají spíše stagnaci.

Specifickou skupinu tvoří voliči Motoristů sobě. Ti se v některých sociálních otázkách, jako jsou důchody, paradoxně blíží spíše opozičnímu táboru a celkově projevují menší prioritu tématům spojeným s občanskými právy či mezinárodní reputací. U nevoličů pak struktura priorit kopíruje průměr celé populace, což naznačuje, že každodenní starosti o bydlení a zdraví jsou společným jmenovatelem pro celou společnost bez ohledu na politickou aktivitu.

V oblasti konkrétních úkolů panuje široká shoda na tom, že by vláda měla prioritně řešit snižování státního dluhu a zrychlení výstavby bytů. Tato témata jsou vnímána jako prvořadá napříč celým politickým spektrem. Existují však i oblasti, které společnost ostře rozdělují – jde především o migraci, klimatická opatření nebo financování neziskového sektoru a veřejnoprávních médií. U těchto bodů sice často převažuje volání po akci, ale doprovází ho výrazná názorová polarizace.

Důvěra v to, že vláda své sliby skutečně splní, se liší podle náročnosti daného úkolu. Veřejnost věří spíše v realizaci administrativně jednodušších kroků, jako jsou zásahy do cen energií, změny v evidenci tržeb nebo opatření v migrační politice. U strukturálních reforem, mezi které patří právě podpora porodnosti, bytová výstavba či skutečné ozdravení veřejných financí, však převládá skepse. Lidé zkrátka pochybují, že se takto komplexní problémy dají vyřešit během jednoho volebního období.

Politické bloky se rozcházejí i v tom, jakou roli by měl stát v řešení problémů hrát. Zatímco příznivci vládních stran ANO a SPD volají po aktivnějších zásazích státu v mnoha oblastech a věří v jejich úspěch, opoziční voliči předpokládají úspěšné naplnění pouze u bodů, které považují za politicky přímočaré, jako je například obnova EET nebo zrušení důchodové reformy. To však neznamená, že by s takovými kroky souhlasili.

Celkový obraz postojů veřejnosti tak lze shrnout jako rozpor mezi tím, co je považováno za důležité, a tím, co je vnímáno jako reálně proveditelné. Jak potvrzuje analytička STEM Doris Borovcová, právě tato propast mezi vysokými nároky a nízkou vírou v jejich naplnění stojí za současnou opatrností a umírněným očekáváním občanů. Vláda tak stojí před výzvou přesvědčit veřejnost, že dokáže pohnout i s tématy, u nichž jsou lidé zvyklí spíše na stagnaci.