Důchody projdou další změnou. Expert odhalil toto

V posledních měsících jste mohli na našich stránkách číst rozhovory s předsedou odborné důchodové komise Martinem Potůčkem a prezidentem Asociace penzijních společností Vladimírem Bezděkem. Řeč byla pochopitelně o důchodové reformě (nebo reformě důchodové reformy, chcete-li), kterou chce provést stávající vláda. Dalším mužem, který má podstatný vliv na budoucí podobu našeho penzijního systému, je Vít Samek. Místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů je vedoucím prvního pracovního týmu odborné důchodové komise, který má za úkol ukončit druhý pilíř (důchodové spoření) a upravit parametry pilíře třetího (tedy nástupce penzijka, doplňkového penzijního spoření). Zatímco s pány Potůčekm a Bezděkm jsme mluvili o možných změnách spíš jen v obecné rovině, s Vítem Samkem už rozebíráme konkrétní návrhy, které by se mohly brzy dostat do rukou vlády. Přečtěte si, jak se můžou změnit podmínky ve třetím pilíři, kdy bude ukončený druhý pilíř a jestli je v otázce důchodů vůbec možné dosáhnout široké politické shody.

Jak zatím hodnotíte fungování důchodové komise, která má přijít s návrhy na reformu penzijního systému?

Můžu hodnotit především práci týmu, který bezprostředně vedu. S ním jsme měli poměrně jasné cíle. Prvním úkolem bylo navrhnout proces, jak zrušit druhý pilíř. Tady byla naše role celkem jednoduchá, protože existovalo jednoznačné politické zadání. Akci jsme dokončili na konci července, kdy jsme předložili konkrétní návrh, který teď leží na vládě. Ta by měla vyřešit otázku, jestli se důchodové spoření zruší v roce 2016, nebo 2017. V tuhle chvíli už jde čistě o politické rozhodnutí.

Druhý úkol se týká třetího pilíře důchodového systému. Tam už to asi nebude tak snadné...

Ano. Úpravy třetího důchodového pilíře budou určitě složitější. Práci jsme si rozdělili do dvou etap. V první jednáme o změnách, jak z pohledu účastníků, tak z hlediska penzijních společností, ohledně kterých panuje v našem týmu víceméně shoda. Vyhověli jsme tím také expertům z Ministerstva financí, kteří by první změny ve třetím pilíři chtěli řešit společně s legislativní úpravou rušící druhý pilíř. Seznam navrhovaných opatření pro první etapu budeme předkládat na společném jednání důchodové komise. Věřím, že ta ho pak brzy předá vládě.

O jaké změny konkrétně půjde?

Nejde o opatření, která by byla mimořádně nákladná. Přesto by pomohla zvýšit zájem o doplňkové penzijní spoření. To je totiž podle slov zástupců penzijních společností nejméně atraktivní produkt, který zatím měli k dispozici. Z plánovaných novinek můžu jmenovat například jakousi alternativu k výsluhové penzi, která u doplňkového penzijního spoření na rozdíl od dřívějšího penzijního připojištění absentuje. V našem podání by mělo jít pouze o dočasné vypůjčení. Účastník by měl jednou během spořicí fáze šanci vybrat až polovinu naspořených prostředků. Sice by v takovém případě přišel o část státní podpory, která by poměrně odpovídala tomu, kolik by si z penzijního účtu vybral, výhoda by ale byla v tom, že peníze by později bylo možné do třetího pilíře zase vrátit zpátky. V takovém případě by se klientovi připsaly zpět i státní příspěvky. Myslím si, že to bude dobrá motivace.

A jak by se to řešilo s daňovým zvýhodněním? To by se taky zpětně odpočítávalo?

Účastník by si musel dopředu určit, jestli chce mít nárok na daňové zvýhodnění, a tím pádem by přišel o možnost vybrat část peněz předčasně, nebo zda naopak obětuje daňové odpočty. Daňová správa je totiž v tomto ohledu hodně neúprosná. Myslím si, že by se tato varianta hodila především klientům, kteří si spoří nižší částky a daňovou úlevu stejně nevyužívají.

Co dalšího chcete prosadit v první etapě změn?

Penzijní společnosti stály o to, aby se zvýšily odměny prodejcům a zprostředkovatelům produktu. Ty jsou u doplňkového penzijního spoření dost regulované. Nakonec jsme změnu odsouhlasili, protože ve chvíli, kdy už je majetek společností a klientů striktně oddělen, nejdou provizní náklady na úkor účastníků. V zákoně je jasně definováno, jak vysokou částku si můžou penzijní společnosti od klienta ročně vzít. Pokud tedy budou chtít akcionáři penzijní společnosti vyplatit dealerovi za sjednání smlouvy vyšší provizi, bude to možné – ale z jejich peněz.

Dobře, tahle změna bude sice zprostředkovatele víc motivovat k tomu, aby produkt aktivněji nabízeli, větší atraktivitu pro samotné účastníky ale nepřinese. Jak chcete ještě pracovat na tom, aby bylo doplňkové penzijní spoření pro klienty opravdu lákavější než teď?

Bude potřeba prosadit víc systémových změn. Na ně ale dojde asi až v druhé etapě. Musíme vypracovat podrobné analýzy a vést diskuze napříč politickým spektrem. Využil jsem toho, že jsem členem předsednictva tripartity a požádal jsem pana předsedu vlády, ministra financí a ministryni práce a sociálních věcí o společné setkání s členy odborné důchodové komise, abychom si mohli jasně říct, jaké jsou mantinely vlády při podpoře důchodového systému zlepšením podmínek spoření na stáří. Možností je samozřejmě spousta, ale vždy je potřeba počítat s tím, že tu jsou rozpočtová omezení. Bylo by proto dobré s politickou reprezentací všechno prodiskutovat, abychom se zbytečně nepouštěli do věcí, které by později nebyly schůdné.

O jaké systémové změny by mohlo jít?

Jednou z nich je třeba indexování státního příspěvku. Problém, se kterým se potýkalo i staré penzijní připojištění, je totiž v tom, že se takřka dvacet let nezměnila výše státního příspěvku. Podpora pak v podstatě fixovala i příspěvky účastníka a vytrácel se tak hlavní smysl spoření na důchod. Na západě je běžné, že podle toho, jak se zvyšují mzdy, rostou i odvody do fondu a také výše státní podpory. Na konci se pak kumuluje dostatečná výše úspor, ze kterých se dá stanovit slušná doživotní, desetiletá nebo dvacetiletá penze. Tohle náš systém nyní bohužel neumožňuje. Rád bych to změnil, aby spoření na penzi bylo dynamičtější.

Další věc, o které v souvislosti se státní podporou silně uvažujeme, je zavedení druhé podoby státního příspěvku. Účastník by si mohl v průběhu života zvolit, že chce státní příspěvek dostávat stanoveným procentem ze své mzdy, ze které by se automaticky odváděly peníze do třetího pilíře, jak je běžné v západoevropských penzijních fondech. Druhou variantou by byl státní příspěvek stanovený pevnou částkou, jak je tomu dnes. Účastník by pak musel myslet na to, že je potřeba jednou za čas odvod do třetího pilíře navýšit, aby dokázal vytvářet důchodové úspory v relevantní výši.

Celý rozhovor čtěte zde