7000 korun pro každého. Nahradí "základní příjem" stávající sociální systém?

Koncept základního nepodmíněného příjmu neboli basic income se dostává do popředí kvůli obavám, že digitální technologický pokrok nahradí většinu lidské práce stroji. Basic income představuje rovnou dávku ve stejné výši pro každého občana bez ohledu na jeho příjem či majetek, která by nahradila dnes existující složité systémy sociálního zabezpečení. Měla by přinést zjednodušení administrativy, snížení byrokracie a poskytnout základní živobytí bez výjimky každému, kdo pracuje, pracovat nemůže nebo pracovat nechce. „Základní příjem je zatím jen experiment, který by ale mohl odbourat náklady na úředníky, zastropovat přebujelé sociální dávky a více motivovat k práci ty, kteří jsou na nich dnes závislí,“ předpokládá Jakub Michálek, místopředseda Pirátské strany.

První zemí na světě, jež otestuje zaručený příjem na celonárodní úrovni, je Finsko. Od letošního roku zavádí zkušebně základní příjem pro skupinu 2000 náhodně vybraných nezaměstnaných občanů. Ti budou od státu místo podpory v nezaměstnanosti dostávat během dvou let bez jakýchkoliv podmínek 560 eur (přes 15 000 Kč) měsíčně. „Finské úřady by měly po 2 letech dospět k závěru, zda lze touto cestou zjednodušit sociální systém a motivovat lidi více k práci,“ upozorňuje Miloslav Kufa, finanční ředitel finanční skupiny Ramfin, s tím, že účast nelze odmítnout a po roce budou finské úřady vyhodnocovat, zda se bude experiment rozšiřovat.

Psali jsme: Důchody se letos zvýší. Jiné dávky klesnou Nikdy nepracovala, na dávkách bere statisíce. Matka 13 dětí chce dál rodit, aby si zajistila příjem Romové že jen berou dávky? Nejvíce je zneužívají politici, zaútočil institut  

Na světě již ale existuje několik experimentů na bázi základního příjmu. „Například vlády Aljašky a Macaa posílají svým občanům peníze ve formě jednotně vysokého transferu každoročně. Experiment se základním příjmem probíhal v letech 2008–2009 v Namibii. Další pilotní projekty běží od roku 2011 v Indii,“ uvádí David Marek, hlavní ekonom společnosti Deloitte. Podle něj má v jistém slova smyslu alespoň částečně zaveden základní příjem celá řada zemí, včetně České republiky. „Sleva na dani na poplatníka je do jisté míry ekvivalentem základního příjmu,“ vysvětluje David Marek.

Nabízí se otázka, kdy a zda by vůbec bylo možné uvažovat o konceptu nepodmíněného příjmu v Česku a jak by byl basic income vysoký. „Můj osobní názor je, že do 5 let bychom mohli zkusit nějaký menší experiment i u nás. Musí to ale navazovat na stav a možnosti naší ekonomiky,“ domnívá se Jakub Michálek. Podle něj by výše základního příjmu s ohledem na ekonomickou realitu v Česku byla někde nad životním minimem 3410 Kč a neměla by přesáhnout zhruba čtvrtinu průměrné mzdy. To není mnoho, nicméně příliš vysoký základní příjem zase nemotivuje lidi pracovat. „To byl v podstatě i případ Švýcarska, které zcela správně tuto změnu v nedávném referendu odmítlo,“ dodává Jakub Michálek. Basic income ve Švýcarsku měl dle návrhu činit 2500 franků měsíčně, což je asi 61 000 Kč. Českou realitu odpovídající necelé čtvrtině průměrné mzdy potvrzuje i David Marek. „Pokud bychom aktuálně nahradili všechny sociální příspěvky a dávky, přičetli celkovou hodnotu uplatněné slevy na dani a to celé vydělili počtem obyvatel České republiky, dostali bychom se k roční částce 79 554 korun. Měsíčně by tedy na jednoho člověka připadalo 6 630 korun,“ uvádí ekonom David Marek.

Taková částka je však hluboko pod hranicí chudoby. „Úvahy o eventuelním budoucím nastavení úrovně základního garantovaného příjmu by se měly blížit spíše ke dvojnásobku aktuálních možností českých veřejných financí, čímž bychom eliminovali riziko chudoby,“ domnívá se Michael Pokiser, zástupce finanční skupiny Ramfin. Hranice chudoby bývá obvykle definována jako 60 procent mediánu mezd. „V Česku je aktuálně hranice chudoby 13 423 korun měsíčně na osobu, tedy zhruba dvojnásobek základního příjmu při současných možnostech rozpočtu,“ doplňuje David Marek. Vyšší úroveň basic income by tedy nutně znamenala i vyšší daňové zatížení. „Celkové náklady by se při takto vysokém základním příjmu vyšplhaly na 1,7 bilionu korun ročně a k jejich pokrytí by se celkové daně musely zvýšit na 54 procent HDP ze současných 34 % HDP,“ dodává Marek s tím, že nejvyšší celkové zdanění na světě je nyní v Dánsku, kde složená daňová kvóta činí 49 % HDP.