Vědci varují: Rozlučte se s česnekem. Vinu nese ministerstvo

V Olomouci se každý rok přesívá 648 odrůd česneku, od každého po 21 stroužcích. Jde o jedinou mezinárodně uznanou sbírku, která má ale dlouhodobě problém s financováním. Přitom nejbližší podobná sbírka, která se ale věnuje krátkodennímu česneku, je na univerzitě v izraelském Jeruzalému.

U některých odrůd česneku si mohou vědci dovolit uchovávání v tekutém dusíku, kterým by se mohla unikátní sbírka zakonzervovat na desítky let. Ve zbytku se kvůli přesívání a následnému množení mohou objevovat genetické mutace, způsobené například posunem čtecího rámce při translaci RNA, takže za několik desítek generací mohou být všechny genetické varianty již jiné než v současnosti.

Pokud ale nebude dost peněz každoročně na přesetí česneku, dojde k jeho úhynu. "Můžete přijít o dům, o auto, o manželku. Ale jakmile přijdete o genový zdroj, tak je to největší katastrofa, protože ten už nenahradíte," vysvětlil Karel Dušek z olomouckého výzkumného ústavu.

Ministerstvo zemědělství každoročně není schopné zajistit dostatek peněz na národní dotace, následně se musí provádět rozpočtové úpravy rukou poslanců. Letos jsou již peníze přislíbené, ale v dotačních titulech se dají využít pouze na jednorázové investice, nejistota kapitálu pro další roky je u výzkumných organizací každoročním chlebem. Vědcům tedy hlavně vadí systém financování, který by podle nich měl dbát na dlouhodobější výhledy.

"Představte si, že celý požadavek na financování národního programu je pět metrů dálnice s mosty nebo 50 metrů dálnice bez mostů," přirovnal Dušek. Celkem ministerstvo chtělo dát na letošní národní dotace 600 milionů korun, přitom v loňských letech byly ve výši mezi 1,2 až 1,3 miliardy korun. Rukou poslanců pak došlo k navýšení na 772 milionů korun. Podle prezidenta Agrární komory Jana Veleby se ale letos peníze snad podaří získat, je prý už uzavřená dohoda s ministerstvem zemědělství, které by mělo další peníze převést z již zrušeného Pozemkového fondu.

Na národní program využití a konzervace genofondu rostlin i živočichů jde každoročně přibližně 60 milionů korun, na rostliny pak přibližně polovina této částky. "Těch 30 milionů jsme ale měli před desítkou let," podotknul Ladislav Dotlačil, koordinátor národního programu. Nyní jsou ale navíc potřeba peníze na molekulární techniky, které jsou mnohem nákladnější. "Je to paradox, v zákoně se říká, že ministerstvo hradí genofondy v plném rozsahu ze svého rozpočtu. Ale není řečeno kolik," uzavřel Dotlačil.