V Česku se prohánějí radioaktivní divočáci. Hrozí riziko?

V loňském roce zjistili čeští veterináři kontaminaci u tří čtvrtin zvířat ulovených v rizikových oblastech, šlo hlavně o západní cíp Šumavy. V těchto místech se také kdysi vypršel radioaktivní mrak po ukrajinské havárii.

Zvířata hranice nerespektují, a tak se s kontaminovanými divočáky potýká také Bavorsko a Rakousko. Před pár dny skončilo v kafilérii 37 ulovených divokých prasat po honu nedaleko bavorského Augsburku. Norma záření radioaktivních izotopů cesia dosáhla 10 tisíc Bq na kilogram svaloviny. Povolený limit je přitom 600 Bq na kilogram. Problémy s radioaktivními divočáky přiznal i rakouský ministr zdravotnictví Alois Stöger.

Že nejde o krátkodobý problém, dokládají i starší příklady. Již před dvěma lety našli veterináři z Plzně kance, záření z něj překročilo normy sedmkrát.

Veterináři ale veřejnost uklidňují, zákonný limit, přes který se nesmí dostat maso do distribuce, je podle nich velice bezpečný. Lidé mohou sníst 40 kilogramů zvěřiny ročně a pořád by jim nemělo nic být, cesium totiž dokáže lidské tělo vyloučit. Nebezpečí hrozí pouze při pravidelné konzumaci.

Pokud by se chtěli občané sami (pro jistotu) chránit, mohou použít pro úpravu masa tlakové hrnce. V tlakových hrncích se sníží radioaktivita na polovinu.

A proč jsou nakažení nejvíc divočáci? Tým profesora Petra Dvořáka z brněnské veterinární a farmaceutické univerzity zjistil, že často žerou podzemní houbu jelenku obecnou. "Tato houba má mnohem větší schopnost zakoncentrovat radioaktivní césium než půda, na které roste. Jedná se stále o zbytky z radioaktivního mraku po jaderném výbuchu v Černobylu. Ten se natřikrát přenesl po celé Evropě," vysvětlil již dříve Dvořák. A právě houby nasákly po vypršení mraku césiem. Divočáci houby žerou a radioaktivní prvek se dostává do potravního řetězce.

Lidem se podzemní houba špatně hledá, ale divoká prasata ji vyrýt dokážou, zvláště na pozdim a v zimě. Nejčastěji se proto radioaktivita ve svalovině prasat nalezne na podzim a v zimě.