Jan Darmovzal popsal drastické podmínky venezuelského vězení. Dodnes má zdravotní problémy

Podmínky v nápravném zařízení Rodeo 1, kde Darmovzal pobýval, byly podle jeho slov nelidské. Většinu času strávil v cele o rozměrech 3,6 na 1,9 metru, o kterou se musel dělit s dalším vězněm. Extrémní fyzické i psychické tresty byly na denním pořádku a u některých vězňů vedly až k zoufalým pokusům o sebevraždu, což však režim trestal dalšími vlnami represí.

Darmovzal ve svém prohlášení přiznal, že jeho zdravotní stav mu stále komplikuje běžné aktivity, i když se postupně zotavuje. Vedle fyzických následků zdůraznil především mimořádnou psychickou zátěž, které byl po celou dobu vystaven. Po návratu do vlasti, kam byl přepraven speciálním letem spolu s občany dalších evropských zemí, byl okamžitě předán do péče lékařů v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.

Velkou část dopisu věnoval Darmovzal poděkování těm, kteří se o jeho propuštění zasloužili. Kromě rodiny a přátel vyzdvihl práci institutu CASLA a odborníků na zahraniční politiku. Zvláštní vzpomínku věnoval diplomatce zastupující Evropskou unii ve Venezuele, jejíž první osobní návštěva ve vězení pro něj znamenala obrovskou morální vzpruhu v nejtěžších chvílích.

I přes prožité trauma Darmovzal nezapomíná na ty, kteří ve venezuelských celách zůstali. Uvedl, že by nashromážděnou podporu rád nasměroval k pomoci dalším politickým vězňům, které tamní režim stále drží. Mezi nimi je podle něj i mnoho jeho přátel, kteří mu během věznění pomáhali přežít nejtěžší časy.

V závěru svého listu Darmovzal požádal veřejnost a média o respektování soukromí, aby mohl v klidu pokračovat v rekonvalescenci. Jeho propuštění bylo součástí širší operace, při níž se na svobodu dostali také vězni z Irska, Německa, Nizozemska a dalších států. Klíčovým momentem pro jejich záchranu byla podle českého prezidenta Petra Pavla právě změna režimu ve Venezuele vyvolaná vnějším zásahem.