Je Babiš "český Berlusconi"?

Od koupě MAFRA již uplynul rok a čtvrt, který byl pro Babiše i mediální skupinu plný změn a rozkolů. Během necelého půl roku odešla v reakci na změnu majitele řada redaktorů, včetně šéfredaktora Lidových novin Dalibora Balšínka. Ten poté založil server Echo24, podle vlastní slov s cílem „být protiváhou oligarchizovaným českým médiím", podle Babiše však jde o projekt vytvořen „proti hnutí ANO" – oba výrazy by se mohly zdát jako nerozlučně spojené, ne-li prakticky synonymní.

Balšínka pak na pozici šéfredaktora nahradil István Léko, zakladatel a provozovatel internetového magazínu Česká pozice, což by se na první pohled mohlo zdát jako objektivní rozhodnutí, kdyby již předtím Babiš nepřispíval Lékovi na provoz České pozice 20 miliony korun ročně. S touto znalostí se pak dojmům o dosazování užitečných známých na vysoká místa vyhnout nelze.

Babišovi se zastesklo po svobodě

Přestřelky mezi Balšínkem a Babišem pokračovaly i v roce 2014. Babiš na tiskové konferenci nepřímo pohrozil serveru a jeho majiteli finanční kontrolou. Po negativním přijetí očividné výhružky zveřejnil omluvu, tu ale zakončil velmi tence zahalenou urážkou svých kritiků. „Stále mám problém se ztotožnit s rolí politika a člena vlády. Před volbami jsem byl svobodný člověk a říkal jsem, co jsem si myslel. Teď už to údajně nemohu dělat, protože politik má prý říkat něco jiného, než si myslí," řekl Babiš, a tím také potvrdil neupřímnost své omluvy, do které se očividně cítil dotlačen.

Ačkoliv v omluvě tvrdil, že prověřování serveru nikdy neměl a nemá v úmyslu, o týden později již bývalý ministr financí Miroslav Kalousek upozornil na finanční kontrolu, která dorazila do redakce Echo24. Podle Balšínka se úřad ohlásil s tím, že nevěří, že má magazín v redakci nábytek a počítače. Vzhledem k tomu, že podle statistiky z roku 2012 probíhá na Praze 1 finanční kontrola průměrně jednou za 145 let, je těžké věřit tomu, že se jedná o náhodu. Neváhal tedy pan ministr Babiš podle všeho otevřeně lhát ve své již tak neupřímné omluvě? Zdá se totiž, že jeho snaha o kontrolu médií a eliminaci kritiky poprvé vystrčila rohy. Člen vlády by si takovéto jednání neměl vůbec dovolit ze strachu z následků, Babiš ale zřejmě sází na apatii okolí.

Mezi novináři, kteří odešli po Babišově nákupu skupiny MAFRA, byl i Tomáš Němeček, bývalý vedoucí přílohy Právo a justice v Lidových novinách. Ten tvrdí, že Babišův vliv byl viditelný například na způsobu, jakým MF Dnes psala o rozhodování Bohuslava Sobotky o OKD, a že má deník díky Babišově postu ministra přístup k archivům dokumentů ministerstva financí, ze kterých může citovat. Pokud by tato obvinění byla pravdivá, jednalo by se o vědomé zneužívání politické pozice k vlastním podnikatelským zájmům. Babišova role mediálního loutkaře se tak začíná detailněji vykreslovat.

Babišův rok ve znamení dosazování

Sám Babiš se ale, přes chvástání o nezasahování do provozu médií, netají tím, že chce svůj vliv rozšířit co nejvíce. Již v roce 2012 se poohlížel po internetových portálech, a uvažoval o koupi serverů Aktuálně.cz či Centrum.cz. Letos koupil i rádio Impuls (jednou z reakcí byl odchod Václava Moravce ze stanice), a šéf akvizic Agrofertu Libor Němeček potvrdil, že pokud by byla na prodej jedna z velkých televizních stanic, měl by zájem.

Původně pejorativní označení „český Berlusconi", kterým Babiše častovali jeho odpůrci při ohlášení koupě skupiny MAFRA, tak získává celkem pravdivý a výstižný nádech. Zastrašování protivníků, dosazování přátel na vlivné pozice, údajné stranění a výhody pro svá vlastní média, očividný střet zájmů, který zaujal i negativní pozornost výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, a snaha o ovládnutí co nejvíce mediálních subjektů. Tím vším byl opředen Babišův první rok na pozici vzestupujícího mediálního magnáta.

Babiš tvrdí, že média kupuje, aby říkala pravdu. O jakou pravdu se, pane ministře, přesně jedná?