Který pražský starosta je nejoblíbenější? Podívejte se na průzkum

V rámci předvolebních kampaní se ukazuje, že se emoce a názory voličů na politické reprezentanty ve svých volebních obvodech mohou i v krátké době zásadně měnit. Svoji úlohu ve zvolení nových starostů jednotlivých pražských obvodů budou nepochybně hrát jak sympatie či antipatie k jednotlivých kandidátům prostřednictvím preferenčních hlasů, tak i voličské preference jednotlivých kandidujících stran a hnutí. Na volbu jednotlivých starostů pak budou mít největší vliv sestavené radniční koalice, v nichž přitom vůbec nemusí figurovat vítězná strana či kandidát s největším počtem preferenčních hlasů.

Jak ukazuje aktuální průzkum společnosti SANEP, názory voličů na jednotlivé starosty 22 pražských městských částí se v některých případech změnily během dvou měsíců.

K největší změně, a to k horšímu, došlo v případě starosty Prahy 10 Bohumila Zoufalíka. Názor, že by Bohumil Zoufalík měl zůstat ve funkci starosty i po nadcházejících komunálních volbách totiž aktuálně sdílí o 7,6% obyvatel Prahy 10 méně, než tomu bylo v červenci. Za tímto poklesem může stát i nepřehledná situace kolem stadionu Ďolíček fotbalového klubu Bohemians Praha 1905.

Naopak k největšímu nárůstu kladných hlasů došlo v případě starosty Prahy 11 Dalibora Mlejnského. Názor, že by Dalibor Mlejnský měl zůstat ve funkci starosty i po nadcházejících komunálních volbách totiž aktuálně sdílí o 3,6% obyvatel Prahy 11 více, než tomu bylo v červenci.

Nad dvacetiprocentní hranicí se dva týdny před konáním komunálních voleb udržují starostové a starostky Prahy 4,6,11,2,20,16, 3 a 8. Představitelé ostatních městských částí se pohybují pod touto hranicí a jejich šance na znovuzvolení se tak zásadně zmenšuje.

Z aktuálního průzkumu společnosti SANEP vyplývá, že nejméně obyvatel příslušných správních obvodů se pro pokračování svého starosty vyjádřilo v případě starosty Prahy 12 Petra Prchala (8,9%) a starosty Prahy 13 Davida Vodrážky (8,4%).

Na emoce voličů však budou ještě dva týdny útočit vrcholící kampaně, případné mediální skandály, rozhovory v médiích, televizní a rozhlasové debaty, což v souhrnu může finální rozhodnutí voličů ještě výrazně změnit. Svoji roli pak bude hrát i volební účast, která bude pravděpodobně nižší než v roce 2010.