Pithart otevřeně: Jako Zeman se choval i Havel, a co se komunistů týče...

Bývalý Havlův poradce a diplomat Michael Žantovský dodal, že ČR není jedinou zemí, "která zažívá občas úplně ne synchronní vystoupení hlavy státu, premiéra, představitelů parlamentu".

O rozdílných postojích představitelů státu v zahraniční politice se debatovalo v souvislosti se zářijovým vystoupením Zemana na konferenci na řeckém ostrově Rhodos. Český prezident v něm mimo jiné přirovnal válku na Ukrajině ke chřipce. Vyslovil se také proti sankcím, které EU a další západní státy přijaly proti Rusku. 

Pithart uvedl, že podle něj během uplynulých 25 let prezident jen jednou koordinoval své zahraniční vystoupení s ústavními činiteli. "Byl to Václav Havel, řekl jedu tam a tam, chci tam říct to a to, co na to říkáte? Nikdy jsem to jinak nezažil. Bohužel, to je jakási tradice těchto sólujících prezidentů," uvedl s tím, že prezidenti podle něj buď cítí, že ho mají, nebo chtějí mít silnější mandát, než mají. "Teď to svým způsobem vrcholí, ale prezidenti nám často ujížděli někam, kam za nimi politická scéna nemohla."

V Havlově případě však Žantovský Pithartovi oponoval. "On se velice snažil o koordinaci zahraniční politiky. Zásadní projevy, se kterými vystupoval v zahraničí, dával pravidelně, ne výjimečně, číst premiérovi, posílal je ministru zahraničí," připomněl. Připustil, že v některých případech Havel vystupoval jinak než tehdejší premiér Klaus.

Převrat prý nebyl revoluce

Společenský převrat v tehdejším Československu v roce 1989, pro nějž se záhy vžil termín sametová revoluce, revolucí podle bývalého premiéra a předsedy Senátu Petra Pitharta nebyl. Tím se podle něj situace lišila i od konce totalitních režimů v jiných východoevropských zemích. "My jsme ten režim nezbourali, zhroutil se sám. Nebyla to revoluce, bylo to vyjednané předání moci," řekl dnes Pithart.

"Mohl jsem to říct, protože jsem u toho byl. Oni tu moc pouštěli před náma na zem," řekl o nejvyšších představitelích tehdy vládnoucí komunistické strany. Od zásahu policie proti studentům 17. listopadu na Národní třídě, který převrat spustil, po volbu někdejšího disidenta Václava Havla československým prezidentem uplynulo tehdy pouhých šest týdnů.

Zda moc komunisté předávali dobrovolně proto, aby pak mohli v nových poměrech vystupovat jako zákulisní hráči, komentoval Pithart tím, že v tom případě šlo o lidi "druhého, třetího ranku" ve stranických strukturách. "Ale ti představitelé moci, ti to pouštěli na zem," řekl. Jediný, kdo několik dní prý vzdoroval a hledal podporu i v Moskvě u tehdejšího generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Michaila Gorbačova, byl prý premiér Ladislav Adamec.