ROZHOVOR: Premiér Fischer se po osmi letech těší na svého šéfa

Rep.: Pokud politici složí rychle vládu, budete mít volno?J.F.: To je, přiznávám, také trochu sobecký důvod, proč si přeji, aby se domluvili jaksi zavčas. Nezastírám, že bych si rád odpočinul. Už nyní se připravuji na působení v Evropské bance pro obnovu a rozvoj. Jednám s vedením EBRD, v červenci se chystám do Londýna. Musím se porozhlédnout, kde budu bydlet, ale budu tam mít i nějaké schůzky.

Rep.: Jaká bude pro vás největší změna?J.F.: Po osmi letech budu mít šéfa. V Českém statistickém ústavu mi nikdo nadřízený nebyl a ve funkci premiéra také ne. Budu si muset na stará kolena zvyknout. Ale těším se a beru to s určitou pokorou. Bude to mezinárodní tým, ale měl jsem vždy ambici pohybovat se v mezinárodním prostředí. Adaptovat a aklimatizovat se samozřejmě budu muset, s rodinou budu žít v Londýně.

Rep.: Jedním z hlavních úkolů vaší vlády bylo vytvoření rozpočtuJ.F.: Právě moje vláda, nikoliv politici, začala velmi naléhavě upozorňovat, že zadlužování země není něco, nad čím se dá mávnout rukou, že hromadění deficitu se může zle nevyplatit. Vysvětlovali jsme to na úrovni domácností nebo rodin s tím, že stejný princip platí také v celostátní úrovni. Lidi v těchto kategoriích začali uvažovat, Potom přišlo Řecko, Maďarsko, Lotyšsko, další země se svými problémy a nezdravými veřejnými financemi a obavy se začaly umocňovat. Dlouhá a obtížná debata o Janotově balíčku před televizními kamerami měla význam.

Rep.: Ovlivnilo toto nastolené téma volby tím, že je vaše vláda takto prezentovala?J.F.: Jeden z faktorů to byl. Lidé začali uvažovat a rozlišovat mezi sliby, extenzí výdajů, a étosem brzděni chuti vydávat peníze dál. Rozpočtová opatření budou složitá a tvrdá. Uvidíme, jak si na to veřejnost zvykne, i když tomuto trendu dala zelenou. Dvacet let jsme několikrát hovořili o utahování opasků, ale na rozdíl od jiných zemí jsme si to utahování neprožili, znělo to spíš vždy jako zajímavý slogan.

Rep.: Vláda dostala k tomu utahování mandát, myslíte, že to bude schopná splnit?J.F.: Bude to záležet na ní. Je to o spolupráci v budoucím týmu, 118 mandátů je zatím jen aritmetika, ne analýza. Uvidíme.

Rep.: Jako šéf Českého statistického úřadu jste politiky znal, překvapili vás přesto něčím?J.F.: Znal jsem politiky, to bylo dobré know how, ale jen z určité vzdálenosti. Jak říkám, nebydleli jsme ve stejném domě a já do toho obydlí byl vtažen a musel jsem se tam zorientovat. Ne vždy se tam dobře svítilo a někdy byla zapotřebí pomyslná baterka, abych se v těch chodbách zorientoval. Období sestavování vlády jednoduché nebylo. Mám manažerskou zkušenost za patnáct let, naučíte se poznat a odhadnout lidi. U některých adeptů jsem hned poznal, že spolupráce bude vynikající, že na to mají a že obstojí. Někdy jsem dal ale najevo pochybnosti, mě to připadalo korektní. Tam začali první úsudky o mém spojení s lidmi, o kterých jsem někdy ani neslyšel, spojování s Czech Coalem a Dobrovským, že jsem derivátem něčích zájmů.

Rep.: Jaká byla spolupráce s jednotlivými stranami?J.F.: To druhé období bylo těžší než to první. Nejjednodušší spolupráce s politiky byla od sestavení vlády do rozhodnutí, že nebudou předčasné volby. Pak už to bylo složitější. Tam patří celá, velmi náročná, rozpočtová debata. Bylo tam víc konfliktů. Rozhodnutí Strany zelených stáhnout své ministry, které podle mě bylo zbytečné. Vůbec nejobtížnější bylo ale to úplně první období, říkám „hrzánská fáze“, neměl jsem vládu, kterou jsem měl za úkol sestavit. Vyjednával jsem a začal se vůči některým lidem vymezovat. Začalo být mi jasné, že se budu muset velmi, velmi rychle některé věci naučit.

Rep.: S kým se vám nejlépe ve vládě spolupracovalo?J.F.: Na to je brzy, potřebuji odstup a nerad bych teď známkoval, jsou to kolegové a pracujeme v jednom týmu. Ale je to jako v každém týmu, máte lidi, se kterými se pracuje lépe, s jinými hůř. Byla řada překvapení, některé jsem měl možná tendenci podceňovat, ale jejich výkon byl vynikající. Všechno to se za rok odehrálo. V kabinetu nebyla ostrá demarkace, to modro-oranžovo-zelené rozhraní. Komunikace běžela dobře, například mezi ministry životního prostředí a průmyslu, což v předchozích vládách nebylo pravidlem. Převažoval odborný přístup.

Rep.: Jak probíhala spolupráce s prezidentem?J.F.: Dobře, známe se dlouho a vztahy máme velice dobré. Ve věcech, kde jsme zněli na jiných strunách, jako například v případě dokončení Lisabonu, tak se vše nakonec podařilo i díky velmi dobré komunikaci mezi Hradem a Úřadem vlády. I když to někdy vypadalo a někdo to chtěl vidět jako nějaký konflikt, po vyjasnění stanovisek a efektivním jednání se vždy našly komunikační mosty.

Rep.: Uvažoval jste o demisi v souvislosti s přijímáním Janotova balíčku?J.F.: Byla to spíš špatná nálada, že by člověk od toho nejraději utekl, to bylo jen takové snění. Nikdy jsem demisí nevyhrožoval, jen jednou jsem snad řekl, že bych jí zvážil. Takovým vyhrožováním se musí šetřit, když poštěkáváte, že podáte demisi, dvakrát to neuděláte, tak je to psina a těžká devalvace. Kolem balíčku jsem o demisi neuvažoval, možná si někteří mysleli, že ta chvíle přišla, ale to se mi do demise opravdu nechtělo. Balíček naštěstí nebyl rozmetán, byla však narušena jeho struktura.

Rep.: Podařilo se odbourávat byrokracii a snižovat administrativní zátěž?J.F.: Paradoxně je to téma, které je mi velmi blízké, byl jsem možná příliš ambiciózní. Jsem takový starý šakal české státní správy, řídil a působil jsem roky v instituci, která sice není typická, ale je její součástí. ČSÚ je spíš továrna, byť s nehmotným výstupem, není to typický resort. Ale prostředí a problémy velmi dobře znám, vyžaduje nepochybně reformu. Možná jsme v exekutivních opatřeních mohli zvládnout více, například slučování nákupů a podobně. Tady je hodně věcí před námi. Další věci vláda odpracovala, ale nešly dotáhnout z legislativních důvodů.

Rep.: Můžete některé věci jmenovat?Bezděkova komise – budík tikal, po strašných letech se podařilo dát na stůl návrhy, podařilo se rekonfigurovat radu pro vědu a výzkum a uklidnit vztahy mezi univerzitami, akademií, byznysem a vládou. Podařilo se dokončit na ministerstvu průmyslu energetickou koncepci nebo proexportní politiku. Ministr dopravy vypracoval strategii vytváření dopravní infrastruktury, skvěle odborně vytvořený materiál. Každý by po něm měl s chutí šáhnout a nezačínat psát znovu.

Rep.: Musel jste "žehlit" dopad pádu vlády během předsednictví?J.F.: Nebyl to takový dopad, jak se psalo. Pád vlády se může stát, ale Evropa sledovala, jak si předsednická země poradí. Byl pro mě obrovský hec dokázat, aby to dopadlo dobře, kvůli zemi, kvůli osobnímu pocitu. Tvrdilo se, že mi nikdo nevezme mobil. Brali mi ho všichni a komunikovali se mnou.

Rep.: Jaký je zvuk Česka v unii, nemá pověst kverulanta? Ve čtvrtek zase nesouhlasilo s bankovní daní.J.F.: Česko má názor na banky a já obhajoval mandát, který jsem měl. Ona přílišná submisivita také není dobrá. Všeobecně si myslím, že rating této země není vůbec špatný a je brána vážně. I když někdy zlobí, máme za sebou dokončení Lisabonu, užili jsme si s tím poměrně hodně, ale vedlo to k dobrému konci.

Rep.: Jaká byla komunikace a spolupráce s evropskými lídry? J.F.: Jsou to politici. Úsměvy a mediální marketing funguje všude. Ale nezažil jsem tam nikdy špatnou atmosféru, i když tam byla i drsná témata rozdělující země. Premiéři jsou lidé z masa a kostí, jsou každý jinak mentálně ustrojení, je to mix lidí zprava z leva, ale je tam vůle se dohodnout a odpracovat to. Trochu je problém po Lisabonu interakce institucí, dost lidí myslelo, že to bude skvělé. Otevřeně jsem upozorňoval, že je to začátek a instituce si hledají svůj prostor, jak staré – europarlament, komise, rada, členské země a vliv nových pozic evropského prezidenta nebo "ministryně zahraničí".

Rep.: Je šance pro Česko upevnit svou pozici v bruselských strukturách?J.F.: Vzniká řada nových pozic, v Bruselu se byrokratická struktura zmnožuje, europarlament zasedá na dvou místech. Když některé země nutíme k fiskální zodpovědnosti, mělo by se šetřit i v Bruselu. Ale když už tam ta místa jsou, mělo by jich Česko využít. V Bruselu je Čechů dost, ale ne na seniorních pozicích. Tam máme manko.

Rep.: Čím je to, že Česko má v těchto pozicích méně lidí než srovnatelné země?J.F.: Vždy je třeba se zamyslet, jak jsme diplomaticky mrštní a aktivní. Jak také umíme vybrat lidi, kteří by v unii přesvědčili a zaujali, že posíláme „erste klasse“. Je to problém také systematické přípravy doma.