Místopředsedy sněmovny jsou Zaorálek, Parkanová a Klasnová

Lubomír Zaorálek získal 173 hlasů, Kateřina Klasnová 151, Vlasta Parkanová 143 a Vojtěch Filip 40 hlasů poslanců.

Lubomír Zaorálek pochází ze severomoravské Ostravy, kde se také v roce 1956 narodil. Po absolvování střední školy se rozhodl pro studium stavebního inženýrství. Po roce své záměry přehodnotil a jeho kroky směřovaly na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Brně na fakultu filozofie, kterou ukončil v roce 1982. Po návratu z vojenské služby Zaorálek nastoupil do ostravského studia československé televize jako dramaturg. Z politických důvodů však toto místo musel opustit a od roku 1986 až do sametové revoluce pracoval v Československé socialistické straně.

Během listopadu 1989 patřil k zakladatelům ostravského Občanského fóra. O rok později se za Občanské fórum stal poslancem Federálního shromáždění. Po revoluci pokračoval v akademické dráze. Stal se odborným asistentem na katedře filozofie Filozofické fakulty univerzity v Ostravě. Jeho oborem byla politická filozofie, současná filozofie, etika a české politické myšlení 19. a 20. století.

Zaorálek kariéru v sociální demokracii odstartoval v roce 1994, kdy se stal členem ČSSD. O dva roky později byl zvolen poslancem. Po volbách v roce 2002 se Zaorálek stal předsedou Poslanecké sněmovny a v této funkci působil až do roku 2006, kdy ho vystřídal stranický kolega Miloslav Vlček. Zaorálek získal post místopředsedy dolní komory parlamentu.

Další novopečená místopředsedkyně sněmovny Vlasta Parkanová se narodila v listopadu 1951 v Praze. Dětství prožila v Táboře, ale do Prahy se vrátila kvůli studiu práv. Před vstupem do veřejné správy pracovala jako podniková právnička. Je vdaná a má jednu dceru.

Exministryně obrany si vrcholnou politiku začala oťukávat hned po listopadovém převratu v roce 1989. V Táboře byla spoluzakladatelkou Občanského fóra a od roku 1990 působila jako poslankyně Federálního shromáždění. Stala se členkou branného a bezpečnostního výboru, mandátového a imunitního výboru a členkou komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk.

Od podzimu 1992 zastávala funkci ředitelky odborů na ministerstvu zahraničních věcí a na ministerstvu vnitra.

Po abdikaci Jana Kalvody v roce 1997 byla jmenovaná ministryní spravedlnosti. Po odchodu ministrů ODA z vlády Václava Klause a po podání demise celého kabinetu ji premiér překlenovací vlády Josef Tošovský potvrdil ve funkci ministryně spravedlnosti.

Až do roku 1997 byla členkou ODA. Ve volbách do Poslanecké sněmovny o rok později kandidovala jako nezávislá za KDU-ČSL. K lidovcům se jako členka přihlásila až o tři roky později.

Poslanecký mandát obhájila i ve volbách v roce 2002 a 2006. Od roku 2006 přitom vedla lidovecký poslanecký klub a zastávala funkci místopředsedkyně strany. Parkanová také působila od ledna 2007 do května 2009 ve vládě Mirka Topolánka jako ministryně obrany. V červnu loňského roku se ovšem s lidovci rozloučila a následovala Miroslava Kalouska do nové strany TOP 09.

Nejmladší místopředsedkyní dolní parlamentní komory je Kateřina Klasnová, absolventka Karlovy univerzity, oboru religionistika. Vede časopis Pražan a také časopis Věci veřejné. Ve straně je od roku 2001, před pěti lety byla zvolena místopředsedkyní.

V zastupitelstvu Prahy 1 je členkou kulturní komise i komise pro parky, čistotu a zeleň.

V roce 2008 získala ocenění Nadějná politička, kterou vyhlásilo občanské sdružení Fórum 50 %. V létě roku 2009 kandidovala neúspěšně do Evropského parlamentu.