Jak je to ve skutečnosti s uprchlíky? Odborník nám řekl víc

Proč by měla Česká republika přijímat uprchlíky?

Co se týče obecného přijímání uprchlíků, tak k tomu je Česká republika jako všechny ostatní signatářské země Ženevské konvence zavázána mezinárodním právem. To znamená, že se podle mezinárodního práva zavázala přijmout uprchlíky, kterým hrozí mučení, trest smrti nebo persekuce v zemích, ze kterých utíkají. To, co nyní Evropská komise navrhuje, je v podstatě mechanismus, na základě kterého by bylo na evropské úrovni koordinováné a Evropskou komisí řízené přesídlování nebo přemisťování lidí v rámci Evropské unie, tedy těch, kteří už staus uprchlíka dostali v nějaké jiné zemi. To je něco nového a podle naší analýzy think-tanku Evropské hodnoty je mechanismus těch kvót velmi problematický a politicky docela nebezpečný.

Česká vláda se prakticky jednohlasně vyslovila proti kvótám. Jaký tím vysíláme signál do Bruselu? Nedávno jsme se například nechtěli podílet na dalších protiruských sankcích, dalo by se to připodobnit?

Určitě. V tuhle chvíli to vypadá, že jsme v menšině, a týká se to poměrně závažné věci, kde si myslím, že negativní stanovisko české vlády je ospravedlnitelné. Ačkoli má racionální základ, jsme v nevýhodné situaci, protože jsme mnohokrát házeli vidle do nějakého společného postupu ve chvíli, kdy to bylo velmi neracionální, kdy jsme neměli dobrý důvod bránit se proti společnému návrhu. To znamená, že v tuhle chvíli naše negativní stanovisko může být velice snadno vnímáno jako: "No jo, to je ta Česká republika, která prostě vždycky brblá." Tudíž prostor na přesvědčení našich partnerů o tom, proč je naše pozice vůči kvótám kritická, je omezený. Je to v evropském zájmu, nikoli pouze v Českém, ale bude to problematické kvůli tomu, že jsme naše kverulantství nadužívali v minulosti.

Přesto se kvótám brání podstatně více států než jenom Česká republika. Jaký je ten hlavní důvod, proč i jiné státy odmítají kvóty na uprchlíky?

Tam je několik důvodů. Asi nejdůležitější je pro ty státy politický důvod. Je to totiž něco, co se bude velice těžko vysvětlovat veřejnosti, zejména v zemích střední Evropy, kde státy nejsou příliš zvyklé na velký počet uprchlíků z jiné kulturní oblasti, zejména z Afriky a Blízkého východu. Je to něco, čeho se veřejnost obává, a toho jsou si ty vlády vědomy, tudíž se bojí politického efektu a toho, že by to mohlo velice lehko nahrávat například různým populistickým stranám v jednotlivých zemích.

Potom je tu věcný aspekt, kde je ten návrh komise zatím velmi nejasný. Řada věcí tam není specifikována, neznáme například počet lidí, se kterými by se v rámci prvních kol toho přemístění ze zemí Evropské unie pracovalo. Není ani znám mechanismus, jakým by se zajistilo, že lidé, kteří budou přemístěni do nějaké země, v ní skutečně budou, nebo jak budou konkrétně vybíráni. Je tam spousta otázek, které Komise v tuhle chvíli ještě nevysvětlila a nezodpověděla.

Dále panují velké pochyby, co mechanismus kvót vlastně vyřeší, protože ono se sice hovoří o tom, že jde o krizové řešení v souvislosti s dramatickou situací ve středomoří, ale kvóty nezabrání tomu, aby se další lidé topili ve Středozemním moři při své cestě do Evropské unie. Celé je to pouze o pomoci zemím, které jsou dnes pod největším tlakem, jako je Itálie nebo Řecko, ale koneckonců třeba i Německo nebo Švédsko, kam přichází největší počet žadatelů o azyl. V tuhle chvíli se hovoří o desítkách tisíc uprchlíků, ale je to v podstatě zlomek oproti tomu, kolik těch lidí skutečně přichází. V Německu to bylo v loňském roce 200 tisíc žádostí o azyl, to jsou podstateně větší čísla, než ta, o kterých se dnes spekuluje. Těm zemím by to samozřejmě ulehčilo, ale ne zcela.

Takže je otázka, co kvóty, kromě toho, že jsou politicky velmi riskantní, vyřeší. Nabízí se vysvětlení, že ve státech, které jsou pro kvóty, je to nějaké sdělení pro voliče, kterým to prodají jako řešení situace. Zkrátka to velké množství uprchlíků, kteří k nám přicházejí, bude s pomocí Evropské unie přemístěno do zemí, které je nemají, a bude spravedlnosti učiněno zadost.

Je vlastně ten mechanismus kvót vůbec správný? Je to systém, který by mohl nějakým způsobem reálně fungovat?

My to ve think-tanku Evropské hodnoty analyzujeme a považujeme to za nesprávný nástroj. V podstatě je to velmi riskantní, jak s ohledem ten politický efekt, který to bude mít, tak i na ten věcný, tedy co se v praxi vyřeší. Ten politický aspekt jsem už naznačil a uvědomujeme si, že je to velmi nebezpečné. Pokud by se to skutečně zavedlo, tak to bude ohromně silný argument pro nejrůznější populistické a radikálně euroskeptické strany a hnutí. A vůbec argument pro všechny, kteří jsou velmi nespokojeni s evropskou integrací a imigrací, protože je to moment, kdy Evropská unie v uvozovkách "nařizuje" členským státům, kolik mají převzít imigrantů nebo uprchlíků. A to je něco, co se nepochybně setká s velkým neporozuměním a s velkým nesouhlasem. Ve výsledku to může povzbudit různé výše jmenované typy stran a naopak oslabit podporu těm mainstreamovým stranám. Tudíž, pokud by ten mechanismus pokračoval, a v průběhu dvou, tří let došlo v západoevropských státech k volbám, tak by to mohl být aspekt, kterého využijí různé populistické a euroskeptické strany a hnutí k tomu, aby si posílily pozice proti Evropské unii. A to je riziko pro celou evropskou integraci.

Tvrdíte, že Evropská komise ty kvóty uvozovkách "nařizuje". Četl jsem něco podobného i v jedné z vašich analýz, kde podotýkáte, že kvóty nejsou svým způsobem úplně závazné. Jak to tedy je?

Není to úplně jednoznačné, protože to, co Komise navrhla, jsou v podstatě tři odlišné typy kvót. Za prvé je zde pilotní mechanismus urgentního řešení. To by skutečně mělo být povinné, a jednalo by se o přemístění uprchlíků, kteří jsou dnes v nejvíce zatížených členských státech Evropské unie. Komise ale v tomto případě neřekla, jak velkého počtu uprchlíků by se to týkalo. Vlastně ani nevíme, o kolika lidech se tady mluví, bylo by to formou rozhodnutí a Evropský parlament by do toho nebyl plně zapojen. Byl by pouze konzultován, ale počítá se s tím, že by to skutečně bylo závazné a povinné pro členské státy.

Potom je druhý návrh, kdy Evropská komise chce do konce roku předložit nový legislativní akt, pravděpodobně nařízení, to ještě nebylo specifikováno. V něm by byl popsán mechanismus na přemisťování uprchlíků z jiných členských států Evropské unie do zemí, kde jich tolik není, a to by se permanentně uplatňovalo každý rok. To by mohlo být také povinné.

Třetí typ kvót se týká lidí, kteří dnes už jsou uprchlíky například v Jodánsku, v Turecku nebo v Libanonu, čili ve třetích zemí. Tam už to konkrétní číslo známe, to je podle komise těch dvacet tisíc lidí, v rámci kterých by na Českou republiku připadalo 525 osob, ale to by bylo nepovinné. Je to jediné číslo, které dneska známe, a které se v českých médiích nejvíce objevovalo, ale je to nepovinné číslo. V podstatě jde o formu doporučení a Česká republika by si mohla říct, jestli chce přijmout méně nebo více uprchlíků.

Takže ten počet uprchlíků, kteří by měli být přemístěni do České republiky, tedy 525, nemusí být konečný a může se změnit?

Přesně tak. Dokonce je to na České republice, aby si to číslo upravila, protože komise to chce navrhnout jako doporučení.

Mohou se mezi uprchlíky skrývat členové radikálních skupin? Zabraňuje Evropská unie dovozu uprchlíků? Nakolik je systém kvót vlastně promyšlený? Druhou část rozhovoru s ředitelem think-tanku Evropské hodnoty Radkem Hokovským přineseme už zítra, v úterý 19. května.