Kňučící premiér je rána pro stát. Wagnerová promluvila o Rathovi a Zemanovi

Blok, ve kterém jste přednášela, byl nazvaný "Proč nemáme rádi svůj stát?" Proč ho podle vás Češi nemají rádi? A mají vůbec nějaký důvod k hrdosti, když sledují dění kolem sebe?

My bychom tady mohli historizovat. Ony by důvody k tomu, aby se člověk na stát díval podezřele, byly. Historie našeho státu by nám optimismus do žil moc nevlévala. Vzpomeneme-li na období do roku 1989 nejméně od roku 1948, možná i dřív, tak tady byly problémy. Ale nemyslím si, že by to byl důvod. Ten hlavní důvod je v tom, že lidé ztotožňují stát s institucemi. A teď je otázka, jak instituce fungují.

A pravda je, že instituce, se kterými lidé přicházejí do styku na každodenní bázi, ne vždy dobře fungují. To jsou různé správní orgány, které ne vždy dobře fungují. To jsou koneckonců i soudy a občansko-právní řízení. Mnoho lidí se soudí o majetek nebo se rozvádí. A ne všichni mají úplně pozitivní zkušenost s institucí. Instituci si spojí se státem, a tím se tvoří jejich názor. Ale jinak si myslím, že vztah k zemi mají lidé vesměs velmi pozitivní na rozdíl od státu. A málokdo z Čechů je připraven k nějaké velké mobilitě, jako to vidíme v jiných postkomunistických státech. Česko na tom zdaleka není tak zle.

Společností v minulých týdnech hýbala kauza Nagyová. Osvobozující rozsudek pro všechny aktéry mnohé pobouřil. Sledovala jste tento případ? Překvapil vás výrok soudu?

Já jsem sledovala víceméně průběžně jen to, co bylo v médiích. Upřímně řečeno mě to pochopitelně překvapilo. Překvapilo mě to už proto, že ta samá soudkyně předtím vydala takzvaný trestní příkaz, kde paní Nagyovou odsoudila, a tedy uznala ji vinnou. A teď ji najednou zprošťuje obžaloby. Nevím, to víte, u toho jednání jsem nebyla, takže to hodnotit blíž nemohu. Ale pravda je, že si myslím, že to na lidi zapůsobilo i jako takový projev arogance moci. Ten fakt, že rozsudek byl vynesen jen co do výroku, ale odůvodňovat, a tedy vysvětlovat celé veřejnosti, proč jsem dospěla k tomu názoru, k jakému jsem dospěla, s tím, se paní soudkyně už neobtěžovala. A to je špatně.

Bylo v pořádku, že v rámci procesu zazněly u soudu i odposlechy?

Víte, já jsem veliký zastánce soukromí. Ale ono je soukromí a soukromí. Faktem ale je, že ty odposlechy velmi, velmi souvisely s věcmi na výsost veřejnými, tedy s výkonem vládnutí. A když tam prostě slyším větu kňučícího premiéra o tom, že 'jsem to Janulko dělal pro nás dva', no tak to je potom rána do vazu důvěryhodnosti státních institucí.

Když mluvíme o procesu s politiky, pozornost na sebe strhává i kauza Davida Ratha. Ten případ se táhne už tři roky, neustále ho něco prodlužuje. Naposledy to byly dohady o obhájcích. Co si podle vás David Rath od takových průtahů slibuje?

To je po mém soudu druhý extrém, kdy on na můj vkus až opravdu zneužívá těch formálně jistě dobře míněných institutů. Já to ještě nemám všechno dokonale promyšlené a taky se na to dnes už nespecializuju, ale obžalovaný může vyměnit advokáta kdykoliv. Jenže vždy je potřeba přemýšlet nad tím, jaký účel má ten institut. Účel je, že není spokojen s dosavadní obhajobou nebo že mu advokát udělal nějaký podraz. To se v daném případě absolutně nestalo. Dokonce pan Rath mluví o tom, že by se případně vrátil k původním obhájcům.

Jinými slovy, z toho čiší jak sláma z bot ta účelovost natáhnout řízení, naštvat toho soudce, vytočit ho, případně ho vyprovokovat k nějakým nepředloženým reakcím. Na tom je vidět, jak to ti služebníci státu někdy nemají jednoduché, protože vydržet bez emocí s člověkem jako je pan Rath, když před vámi stojí a dělá takové věci, je velmi obtížné.

Nemáte dojem, že kvůli těmto kauzám nebo případu soudce Havlína, který bral úplatky výměnou za snižování trestů za řízení v opilosti, lidé ztrácí nebo mohou ztrácet důvěru v české soudnictví?

Samozřejmě, že tu důvěru snižují. Kauza úplatného soudce je politováníhodná, ale pozor – v tom nejsme sami, to se vyskytne opravdu všude. Osobně selže ten, který vykonává funkci. A chová se v příkrém rozporu s jeho povoláním, doslova a do písmene. Ale systém se ho zbaví a jedeme dál. Obyčejný člověk to zobecní a řekne jeden soudce, všichni soudci. Ale to tedy není pravda. Bylo by špatné tímto způsobem uvažovat.

Vláda připravuje některé změnu v ústavě, ty se dotknou třeba pravomocí prezidenta. Je podle vás takový krok nutný? Nebo jde jen o to, co říkal ministr pro lidská práva Dienstbier, tedy o upřesnění pravomocí?

On to spíše myslel, pokud mám interpretovat pana Dienstbiera, že současný prezident ukázal, kam až lze současnou ústavu napínat. Že je to takové memento, kdy si každý politik klade otázku: a co ten další, který přijde, půjde ještě dál? Kam až by mohl zajít? Jestli už tomuto prezidentovi nejsou jasné některé výklady, a někteří v mých očích nezodpovědní právníci ho i zhusta podporují v těch jeho nezodpovědných úvahách.

To si myslím, že byl ten motiv. Jinak si myslím, že naše ústava v současné podobě, je dobrá ústava. Ale je to dobrá ústava, pokud je jejím adresátem člověk, který je oddaný ústavnímu systému. Ne pokud je adresátem člověk, který si myslí, že si s ní může dělat cokoliv, a nejlépe si z ní dělat trhací kalendář.

Jak se vy osobně díváte na Zemanovy mediální výstupy, kdy na jednu stranu jede do Moskvy na oslavy Dne vítězství nebo v Číně prohlásí, že nepřijel poučovat o lidských právech, ale aby se naučil, jak stabilizovat společnost. Na druhou stranu mu pak ale lidé tleskají ve stoje ve Washingtonu za projev na setkání Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti. O co podle vás Zemanovi jde? Co si od takových vystoupení slibuje?

Je obtížné toto nějak interpretovat. Samozřejmě se mluví o tom, že je obklopen lidmi, kteří jsou spojeni s ruskými hospodářskými zájmy. Mluvilo se a psalo se, že i jeho kampaň byla financována částečně z peněz pocházejících z této sféry. Jinými slovy třeba toto je motiv jeho chování.

Díky za rozhovor