Podnikatelé kupují Ferrari a lidi nemají peníze na živobytí. U Jílkové se strhla ostrá debata kvůli mzdám

Podle šéfa Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josefa Středuly mohly firmy přidat už v minulých letech, což ale neudělaly. „Na průměrný plat nedosáhne 60 procent lidí. Většina se pohybuje kolem 22 tisíc, takže asi 17 tisíc čistého. To sotva pokryje životní náklady," uvedl hned na začátek Středula, podle kterého budou lidé více utrácet, pokud budou mít peníze, což nastartuje ekonomiku.

Šéf Unie malých a středních podniků David Šeich namítal, že ve společnosti zřejmě stále koluje představa podnikatele z 90. let ve fialovém saku a botách z krokodýlí kůže, kteří utrácí peníze za auta. „Každý zaměstnavatel chce, aby byl zaměstnanec spokojený, proto když má možnost, zisk dělí na mzdy, školení i lepší pracovní prostředí," řekl Šeich. Firmy se totiž podle něj musí přizpůsobovat konkurenci, jinak skončí.

Podnikatelé si kupují Ferrari

Když přišla řeč na auta, vytáhl Středula zajímavou statistiku. V České republice se loni prodalo 24 aut značky Ferrari, z toho jen jedno si koupil soukromník, ostatní auta podle něj byla objednána na firmy. „Ono 23 aut na milion podnikatelů není moc vypovídající vzorek," rýpnul si Šeich, který prý mluví za malé kamenné podniky, které bez peněz nemohou investovat a jsou nuceny zavřít. Ekonom Evropské sekce Úřadu vlády Aleš Chmelař vysvětloval, že když se nezvyšovaly mzdy, nenakupovalo se, protože nebyla poptávka, pak nebyly peníze, ale to se teď změnilo.

Ekonom Pavel Kohout přiznal, že šel o zvýšení mzdy sám několikrát žádat. „A jak jste dopadl?" zajímalo moderátorku Michaelu Jílkovou. „Dostal jsem to," reagoval Kohout. „A jak jste toho dosáhl?" byla překvapena moderátorka. „Založil odbory," rýpnul si Středula. Kohout vysvětlil, že pokud má zaměstnavatel jistotu, že navýšení platu utáhne a že si zároveň zaměstnance váží, zaplatí mu. Je to prý jako obchod. Za kvalitní zboží, o které stojí, si člověk připlatí, pokud může.

Musíme investovat, jinak zanikneme

Podle podnikatele Jana Koukala, který vlastní menší rodinnou firmu, zaměstnanec myslí na to, že dostane přidáno a za to si teď koupí salám. Jenže podnikatel plánuje třeba pět let dopředu. „Když nebudu každý rok investovat, protože to je v mém oboru nutnost, zaniknu. Vy vidíte, že ekonomika už běží, ale my ještě v běhu nejsme," vysvětloval podnikatel.

„Jenže když něco zlepšíte, máte větší výdělky. Ještě jsem neviděl podnikatele, který by si nemohl dovolit na měsíc odjet s celou rodinou na dovolenou. A někteří zaměstnanci pak třeba musí čekat na mzdy," stěžoval si zaměstnanec a diskutující Richard Mosr. „Tak já jsem tem případ, který jste ještě neviděl. Když máte rodinnou firmu, myslíte jinak. Vedeme ji s bratrem a za 20 let jsme si nevyplatili dividendy," vysvětloval podnikatel Koukal s tím, že zisky musí investovat do renovací.

Dividendy nejsou sprosté slovo

„Já jsem na dovolené taky nebyl. Z podniku z Prahy jsem investoval do Varnsdorfu, kde jsem vytvořil pracovní místa," popisoval svůj byznys další diskutující Pavel Nejtek, který zaměstnává celkem 14 lidí. „Dividendy a zisky, to nejsou sprostá slova. to je důvod podnikání. Mzdy, místa, zaměstnání, to je vedlejší produkt, Podnikatel podniká kvůli zisku. Je to normální a přirozené," uvedl ekonom Kohout.

To ale pohoršilo odboráře Středulu. „To je naprosto neuvěřitelná kombinace. Ve vašem individuálním světě to funguje tak, že někdo podniká a nepotřebuje lidi, kteří ten produkt kupují, tudíž nemusí dávat. A když se někdo narodí, je to přebytečný produkt, omyl ekonomiky," pohoršoval se šéf ČMKOS. Odbory si prý váží každého poctivého zaměstnavatele a symbióza firmy a zaměstnanců je důležitá. „Ale lidi mají právo žít slušně. Teď se nepřidává, přijde inflace a podnikatel pak okrádá zaměstnance," myslí si Středula.

Produktivita roste, platy ne

Podle zástupce drobných podnikatelů Šeicha není růstekonomiky o tři procenta žádný boom, jak si někteří myslí. „Pět let se u nás nepřidávalo. Já tedy na dovolené byl, i když jen v jižních Čechách," vrátil s k tématu dovolené podnikatelů zaměstnanec Mosr. „Ale za tu dobu u nás rostla produktivita, co dělalo 20 lidí, dnes dělá jen 14. Ale přidáno jsme nedostali," popisuje praxi v jedné firmě Mosr. Navíc se prý musel zapojit o stávky, aby vůbec svou mzdu dostal.

Podle Šeicha si některé firmy mohou dovolit přidat pět procent, některé i víc. Jenže se najdou i takové, které mohou dát jen dvě. Proto požadavek na plošné zvýšení platu o pět procent není správný. Podle Středuly je pět procent jakýsi ideál, ke každé firmě by se přistupovalo individuálně. Dodal ale, že firmy často o svém stavu neříkají pravdu, spojují se do skupin a optimalizují se, aby se upravily zisk. A pak se těžko zjišťuje, jestli přidat zaměstnancům můžou nebo ne.

Slováci nás předběhli

Středula také připomněl, že zatímco při rozdělení Československa mělo Slovensko o 25 procent horší mzdy, dnes je na tom už lépe než Česko. Podle Šeicha je to tím, že na Slovensku je větší produktivita práce. „A kdo za to může?" zajímal se odborář. „Zaměstnavatelé i zaměstnanci," připustil Šaich. Dodal také, že oproti Německu je česká produktivita jen třetinové, oproti Lucembursku jen čtvrtinová.

„Z naší firmy jeli pracovníci na stáž do Německa. Není pravda, že by tam pracovali víc. Jsou ale organizovanější. Manažeři vedou firmy jinak, tady nic nedělají. To my ve firmě některé věci děláme úplně zbytečně," postěžoval si Mosr. Podle ekonoma Kohouta je problém také v tom, že česká ekonomika je závislá na subdodavatelích, vyrábí polotovary, klasickým příkladem jsou automobilky. Marže na takových produktech je hodně nízká, protože je v tomto oboru velká konkurence.

Na vině je i stát

Jeden z diváků, který zastupoval sdružení pracovníků bezpečnostních služeb, se domnívá, že problém je i v přístupu státu. V jeho oboru je prý velká konkurence a státní zakázky se vybírají jen podle ceny. „Mám náklady 64 korun bez daně, jenže stát si službu koupí za 48 korun. Vy teď přijdete, že mám zvýšit platy. Já přijdu za státem a ten mi nic navíc nedá, protože je to smlouva na čtyři roky a cena je daná. Když chce stát zvyšovat, měl by nést důsledky," kritizoval divák.

Podobný případ z praxe uvedl i Šeich. Jeden podnikatel vysoutěžil zakázku od státu, když nabídl cenu 55 korun na hodinu, což byla v tu dobu minimální mzda. „Není věštec, aby věděl, že vláda za 12 měsíců minimální mzdu dvakrát zvedne o 700 korun. Stát mu nic nepřidá. A co má dělat?" ptal se. Podle odboráře jsou takové nabídky špatné už od začátku a neměly být vůbec podány.

Jsme jen podřízená ekonomika

Podle diváka Fasmana navíc česká ekonomika slouží jako záložní ekonomika Německa. Je podřízená a závislá na dodavatelích. Příčinu je podle něj nutné hledat už v době ekonomické transformace. Češi se podle něj tlačí dolů do podřízené pozice. „To je cesta do pekla," uvedl. Důležitá pak je nejen produktivita, ale i inovace. Kohout v tomto směru dodal, že ekonomika se dělí na tři části – vývoj a inovace, výrobu a prodej a marketing. Ve vývoji a prodeji jsou velké zisky, jenže v Česku se jen vyrábí.

„Minulé i tato vláda se snaží o inovace," poznamenal Šeich. „Ta vaše teda určitě ne," rýpnul si Středula, který narážel na to, že Šeich byl poslanec na ODS. Návodem, jak si získat více peněz, je podle Středuly prostý. „Musíte sebevědomě říct, že chcete přidat. Kdo není v odborech, ať se přidá," radil odborář. „Strašili nás Čínou, že se výroba přesune tam, Dnes se vrací k nám, protože je tu práce levnější. Kde to jsme?" dodal.

„A co když odbory nejsou, zaměstnavatel řekne, že nepřidá a že pokud zaměstnanci založí odbory, můžou jít?" zajímalo Jílkovou. „Vy jste v jedné televizi taky založila odbory, když jste nebyla spokojená, a vedla jste je. Tam, kde nejsou obory, je mají založit. A potom se postaráme, aby nešli," měl jasno Středula. „A jo," dodala zaskočená Jílková na závěr.