Proč norští diplomaté věří verzi Evy Michalákové?

Někteří z nich při našich soukromých rozhovorech opakovaně hovoří o nesmyslnosti celého procesu s Michalákovou a odmítají dokola obhajovat rozhodnutí, se kterým mají vnitřní problém. I oni stále více vidí, že v případu Evy Michalákové je více otázek než odpovědí a počínání úředníků norské sociálky, která se snaží pod rouškou hájení práva dětí rozbíjet rodiny, řadě z nich přijde za hranou toho, jak oni sami vidí péči státu o děti.

Norští diplomaté oficiálně hájí práci svých úředníků tamního Barneverentu, protože to mají v popisu práce. Nicméně v soukromých rozhovorech otevřeně přiznávají, že příliš verzi prezentované Barnevernetem z principu nevěří a to hned z několika důvodů.

Nejde o jeden případ

Pokud by byl případ Evy Michalákové a jejich dětí unikátní, řada diplomatů by nad tím mávla rukou a řekla by, že takové případy se na jejich konzulárním oddělení prostě stávají a norská velvyslankyně v Praze by neměla problém ho vysvětlit. Nicméně v posledních měsících jsou postupně předvoláváni norští diplomaté v zemích střední a východní Evropy, ale i v Indii nebo Turecku, aby vysvětlili další a další případy, které se tomu Evy Michalákové podobají jako vejce vejci.

Navíc se množí i případy rodičů, kteří se rozhodli po několika měsících tahanic o děti s tamní sociálkou prostě děti vzít a unést zpátky do své země původu. Jen za poslední čtyři měsíce jsou to případy ruských, litevských, estonských nebo polských dětí. Jak začalo v posledních týdnech vycházet najevo, do řady z nich jsou zapleteni i elitní příslušníci bezpečnostních služeb jednotlivých států, kteří rodičům často s únosy pomáhají. A to se samozřejmě diplomatům vůbec nelíbí.

Někteří na rovinu přiznávají, že tyto případy mohou svědčit o tom , že řada států přestala ve spravedlnost norskému právnímu systému prostě věřit a to může mít vliv i na řadu dalších oblastí. Případ vysoce postaveného bohatého norského manažera s ruským pasem, který byl při únosu dětí chycen na dálnici v Dánsku, ukazuje na fakt, že se nejedná pouze o zoufalý čin několika málo rodin pocházejících ze slabších sociálních poměrů, kteří si nemohou dovolit drahé norské právníky.

Práce Michalákové v norské školce svědčí v její prospěch

Podle norských diplomatů je však na případu Michalákové naprosto klíčový úplně jiný fakt. Se znalostí tamního sociálního systému řada z nich považuje za nevysvětlitelné, pokud Eva Michaláková, které měly být děti odebrány především z důvodu jejich sexuálního zneužívání, pracuje ve školství a vychovává v novém vztahu přítelovo dítě.

To například podle jednoho z norských konzulů je naprosto vyloučené a nevysvětlitelné. Nedokáže si totiž představit, že v případě tak špatných rysů osobnosti Evy Michalákové a množství provinění, která jsou jí kladena za vinu, by ji nechala tak mocná organizace, jakou je norský úřad na ochranu dětí Barnevernet, na jakékoliv jiné dítě působit. Podle tvrzení diplomata tak jde o zcela unikátní případ, se kterým se ještě nikdy nesetkal.

Biologický rodič musí mít vždy přednost

Úředníci Barnevernetu podle diplomatů mohou neustále opakovat mantru, že děti si na své nové vychovatele i na výchovné prostředí zvykly. V Norsku je prostě právo dětí nadřazeno nad veškeré právo rodin. Nicméně vztah biologických rodičů má, i na základě norského práva, mít vždy přednost před umělým prostředím, které sami řadou svých nekompetentních rozhodnutí, směřujících k omezení kontaktu rodičů s dětmi, úředníci vytvořili.

Proto opakovaně radí, aby se česká diplomacie úsilí o návrat dětí do České republiky nevzdala. Údajná „nezávislost" (přeloženo z diplomatické mluvy jako „nekontrolovatelnost") Barnevernetu, prostě má své hranice. A v případu Evy Michalákové byly tyto hranice již opakovaně zcela překročeny.