Tohle politici nechtějí slyšet: Europoslanec prozradil, koho děsí hrozba IS

Nemůžeme se ale ptát, komu zvoní hrana, protože zvoní i nám. Militantní islamismus je problém týkající se i EU, protože právě Bosna a Hercegovina je zemí, přes kterou islamisté proudí dále do Evropy. Bylo by ale chybou domnívat se, že islamismus na Balkáně je pouze problémem Bosny a Hercegoviny. Naopak, v současné době trápí stejná věc i další balkánské země.

Kosovo

Začněme nejprve Kosovem. Proč právě zde? Protože je ze všech jihobalkánských zemí nejvíce problémovou, o čemž svědčí čísla uvedená dále. Stovky lidí se zde přidaly k ISIS, za což je v zemi trest až 15 let vězení. Bohužel ale nelze říci, že by hrozba sankce odradila lidí od odchodu do řad ISIS či dalších radikálních organizací. Dnes už bývalá kosovská Kosovská prezidentka Atifete Jahjaga prohlásila, že Kosovo nikdy nebude živnou půdou či úkrytem pro teroristy. Následující čísla ale bohužel svědčí spíše o opaku.

Kosovská policie má informace o 314 bojovnících, kteří se připojili k ISIS, a to včetně 44 žen a 28 dětí. Přibližně 40 jich zahynulo a 32 lidí bylo pro své úzké kontakty s ISIS zatčeno. Další desítky bojovníků původem z Kosova jsou podle OECD a CIA v ISIS či různých frakcích al-Káidy. Celkový počet lidí v řadách ISIS a dalších militantních islamistických organizací se odhaduje na 400.

Znamená to zhruba 219 lidí na milion obyvatel, což je větší číslo v přepočtu na obyvatele, než v kterékoli jiné evropské zemi. Za Kosovem následuje s poměrně velkým odstupem v mém předchozím článku propíraná Bosna a Hercegovina s 85 lidmi na milion obyvatel. Experti mají navíc za to, že v Kosovu jako zemi s muslimskou většinou je asi 50 000 bojovníků připravených bojovat pod vlajskou radikálního islámu.

Problémem ale není jen důsledek, tedy samotné zapojení lidí do různých islamistických organizací. Je nutné hledat i příčiny tohoto negativního fenoménu. A jednou z příčin je indoktrinace části mladých přímo ve školách. Zjištěna byla přítomnost celkem 50 nevládních organizací napojených na radikální imámy a teroristy, jejichž činností je podpora výchovy k islámskému fundamentalismu a radikalismu. Právě ony se podílejí na financování školek a škol, a to včetně vyššího školství.

Tamní nepřehledný systém totiž umožňuje školám takové finanční dary, které pocházejí i z teroristických zdrojů. Zpravodajským službám se podařilo zjistit, že bylo zaplaceno 35 milionů eur ze Saúdské Arábie, Libanonu, Libye či Kataru.

Situace se má totiž tak, že po roce 1999 proudily na pomoc válkou zničenému Kosovu peníze také třeba ze Saúdská Arábie, která spojuje bohulibou činnost mj. i s šířením vlastního radikálního islámského učení zvaného wahhábismus.Aby toho nebylo málo, za odchod do ISIS je lidem slibováno 30 tisíc eur. Věřím, že něco takového musí být opravdu lákavá nabídka pro řadu obyvatel jednoho z nejchudších koutů Evropy. Diví se potom někdo tak vysokému počtu radikálů, když je navíc radikální islám vštěpován do hlavy i dětem ve školách?

V září roku 2014 bylo zatčeno 15 „náborářů" islamistických bojovníků pro ISIS a Al-Nusra, včetně vůdce islámské strany Kosova, imáma Fuada Ramiqiho a dalších 12 imámů z ostatních skupin. Od loňského roku se sice podařilo zadržet více než 150 zahraničních bojovníků připravených pro účast v boji. Příčiny neblahého stavu však přetrvávají.

Albánie

Šíření islamismu nebyla ušetřená ani sousední Albánie, země, kde spolu po celá staletí dokázaly žít jednotlivé náboženské skupiny bez větších problémů. Albánie se stala tranzitní zemí pro džihádisty, kteří do země proudí cestou z Itálie. Mnoho „dobrovolníků" z Evropy potom cestuje právě přes Tiranu a pokračuje dále do Turecka.

Předpokládá se, že z řad samotných Albánců bojuje na straně islamistů údajně stovka lidí, přičemž neoficiální údaje z loňského roku mluví až o 150 jedincích. Podle zpravodajských zdrojů existuje v okresech Lizbrahdi a Elbasan základna pro nábor, kde se prezentují radikální salafistické myšlenky mladším lidem.

Makedonie a Černá Hora

V poslední části tohoto článku bych ještě rád ve stručnosti zmínil i situaci ve dvou menších zemích ležících na jihovýchodě Evropy - Makedonii a Černá Hoře. Případy lidí, kteří se přidali k ISIS, v nich totiž byly zaznamenány také, byť v menší míře než v Kosovu a Bosně.

Makedonský parlament nedávno schválil zákon, který trestá pět lety vězení účast a nábor bojovníků pro zahraniční armády a milice. Lidí, které by v případě zatčení neminul takový trest, je podle posledních dostupných údajů celkem 146. Přesně tolik lidí původem z Makedonie se podle údajů z loňského srpna vydalo bojovat na straně Islámského státu.

Jako poslední z balkánských států zmíním ještě ve stručnosti Černou Horu. Přestože tato země bývá v souvislosti s radikálním islamismem zmiňována jen výjimečně, ze zprávy ze září 2014 od tamních bezpečnostních služeb vyplývá, že na území Černé Hory je přítomno několik stovek salafistických agentů a členů guerillových skupin připravených bojovat.

Navíc jádro těchto radikálů je úzce spjato s teroristickými skupinami napojenými na al-Káidu. Počet lidí bojujících v řadách islamistů v Iráku a Sýrii je ale velmi nízký. Oficiální odhady mluví o 13 lidech, z toho čtyři už zahynuli během bojů a o dalších šesti se donedávna vědělo, že stále bojují.

Řada politiků nechtěla varování tajných služeb slyšet

Z toho, co jsem napsal v obou příspěvcích věnovaným zemím jihovýchodní Evropy, jasně vyplývá, že ani v případě zemí nacházejících se převážně v jihozápadní části Balkánu by se nemělo nebezpečí šíření islámského radikalismu jakkoli podceňovat. Balkán je jednou z oblastí, přes které proudí radikálové dále do Evropy a bohužel i místem, odkud lidé ve zvýšené míře odcházejí bojovat na straně Islámského státu.

Nebezpečí je nám tedy mnohem blíže, než si někteří dokážou připustit. Proto nemůžeme tento druh hrozby podceňovat a boj s ní se neobejde bez spolupráce všech států Evropské unie se zmíněnými balkánskými zeměmi. Mnozí z těch, kteří se odešli bojovat do Sýrie, se zpátky do země původu nevrací. Směřují tam, kde jejich minulost nikdo nezná.

Proto tajné služby opakovaně od roku 2011 varují státy EU s početnými komunitami přistěhovalců, že je nutné všechny příchozí před udělením azylu důkladně prověřit a zkontrolovat jejich minulost. A nyní je otázkou do diskuse, proč řada politiků tyto zprávy neslyšela, nebo spíše nechtěla dlouho slyšet?!