Sobotka otevřeně o sobě: Chtěl být archeolog, mívá "bílý sex"

Budíček má každé ráno v půl šesté a celý den se už přes dva a půl roku nezastaví, teď před volbami je ale pracovní tempo Bohuslava Sobotky prý ještě zběsilejší, a tak i rozhovor o jeho volném čase s Michaelou Šmídovou nakonec probíhal mezi schůzkami v Kramářově vile, kterou využívá při přijímání pracovních návštěv....

Spousta politiků si stěžuje, že v politice přibralo, že mají hodně stresu, málo času sportovat. Jak vy to zvládáte?

Já myslím, že všechna tahle negativa platí, člověk rychle stárne v takovéto pozici a tohle je vždycky riziko, které tady je a naštěstí ten mandát je omezený.

Vy navenek působíte velmi vzorně, skutečně disciplinovaně. Jsou ale chvíle, kdy nejste skutečně disciplinovaný? Já třeba miluju osobně čokoládu. Má třeba Bohuslav Sobotka nějakou takovouhle neřest?

Ano, tak určitě člověk si musí dávat pozor zejména večer, když dorazíte večer domů nebo už později večer. Třeba nestihnete večeři úplně optimálně, takže takový ten souboj s ledničkou se odehrává i u Sobotků. Někdy prohraju.

A vaše manželka nad tím musí mít trochu dohled? Nebo řekne - ne, tak konečně už jsi doma, tak lednička je tvoje?

Tak já myslím, že několikrát jsme probírali zásady zdravé výživy. A určitě si pamatuji, že po určité hodině by člověk už neměl jíst.

Jak jste si užil dovolenou, podařilo se vám si trošku odpočinout?

Tím, že jsme měli tři týdny času, tak jsem se snažil skutečně neřešit politiku, nedávat komentáře do novin, nereagovat na věci, které zazní. To je kolikrát to nejhorší, že přemýšlíte, když někdo něco řekne, jestli reagovat, jak reagovat, takže mě to úplně klidným nenechávalo. Raději jsem se nedíval na televizi a na internet. Snažili jsme se být hodně v přírodě, chodit ven, do lesa, do hor, užít si to.

Mohl byste někoho z politiků označit za svého přítele?

Já nejsem úplně naivní člověk a po pravdě řečeno v politice jsem příliš přátele nehledal nikdy a ve vysoké politice už vůbec ne. Můžete najít lidi, se kterými si třeba lépe rozumíte, kteří mají podobný typ humoru, smějete se stejným věcem, ale myslím si, že přátele si člověk udělá v mládí, v dětství, nebo si je udělá na škole, ale nemyslím si, že si uděláte přátele na celý život zrovna ve vysoké politice. Takže já myslím, že je to sňatek z rozumu.

Vy máte velice pragmatický přístup k tomu, je to něco, co jste se musel naučit v politice, nebo je to něco, s čím už se člověk narodí?

Tak je to takový souboj idealismu s pragmatismem. Protože když máme tři koaliční strany, máme spoustu politiků, ne všichni se mají úplně rádi a teď je důležité, aby to celé fungovalo, v parlamentu, ve vládě a aby to fungovalo aspoň ty čtyři roky, tak si myslím, že to vyžaduje jistou diplomacii a to jsem se musel naučit.

Když večer přijdete domů, mluvíte třeba ještě o politice, rozebíráte s vaší ženou to, co se stalo, kdo vás třeba naštval zrovna ten den, anebo opravdu vypnete?

Já myslím, že toho času je doma tak málo, zejména v posledních měsících, že ho skutečně neztrácíme tím, že bychom diskutovali o politice a už vůbec ne s dětmi.

A co Bohuslav Sobotka jako dítě chtěl dělat?

Určitě ne předsedu vlády ani prezidenta. Nic takového. Já jsem měl vcelku běžná přání, tak jako děti v mém věku. To, co mě drželo dlouho, byl zájem o historii, já jsem chtěl být archeologem.